Jakub Koumar | Články / Reporty | 26.10.2018
Ji.hlava. Heslo známé každému Jihlavanovi se stalo symbolem mezinárodního festivalu dokumentárních filmů, který zde vybudovala parta lidí kolem Marka Hovorky a dotáhla ho z původně skromného studentského projektu na jeden z nejrespektovanějších dokumentárních festivalů v Evropě. Dvacátý druhý rok se do největšího města na Vysočině sjíždějí (nejen) filmoví profesionálové a nadšenci z celého světa a zaplňují veškeré kapacity místních hotelů, penzionů, i tělocvičen.
Letos se nepodíváme do hudebního klubu Soul, s čímž se vytratila i určitá míra pestrosti, odskočit si na klubový koncert byla jedna z nejpříjemnějších jihlavských kratochvil. Možná dramaturg hudebního programu Pavel Klusák naznal, že klubová scéna se pro jeho koncepci nehodí. Z hudebního programu vůbec poprvé poskládal tematický okruh, s nímž navazuje na svůj projekt 40 let ambientní hudby. Ta vybízí ke zpomalení a klidu, experimentální hudební stage v Kostele svatého Ducha v parku stojícím na bývalém hřbitově slouží i jako svatostánek klidu a tichého naslouchání.
Slavnostní zahájení je každoročně spojeno s filmovou projekcí. Z nějakého ne úplně zřejmého důvodu byl prvním kusem snímek Robina Kvapila Máme na víc a nutno říct, že se jednalo o jednu z nejzbytečnějších projekcí, jaké jsem na festivalu viděl. Kvapil coby osobní poradce prezidentského kandidáta Michala Horáčka dokumentuje jeho prezidentskou kampaň a film je zajímavý snad jen tím, že nabízí pohled do zákulisí Horáčkova tažení. Nevyvolává žádné otázky, a když už, přijde uspěchaný názor režiséra, který do filmu vstupuje snad častěji než sám Horáček. Celé to brzdí formulování vlastního názoru, který není podložen žádnými argumenty. Nejsilnějším zážitkem večera tak byla festivalová znělka od Jeana-Luca Godarda.
22. MFDF Ji.hlava
25. - 30. 10. 2018
Jihlava
fb událost
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.