Články / Reporty

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Koncerty, performance, výtvarné expozice i přednášky z nejrůznějších oblastí moderního umění. Dva víkendy na přelomu dubna a května sice nijak výrazně nezasahují do běžného života dolnorakouské metropole, ale v měřítku uměleckých přehlídek patří ke špičce evropského významu. Tady je krátký seznam toho, co nás nejvíce zaujalo aneb top 5 + 1 návštěva Kunsthalle, která sice není součástí oficiálního programu, ale páska z festivalu je zároveň volnou vstupenkou. Rozsáhlejší report očekávejte v novém Full Moonu, který vychází dvacátého května.

Godflesh
Dvě siluety odděluje projekční plátno s postapokalyptickými výjevy. Industriální mašinerie nekompromisní dvojice hrne z pódia decibely agresivní metalové litanie, během které Broadrick nečekaně nemění kytary a královsky vazbí, kde se dá. Perfektně vybalancovaný řízný zvuk, hodinový průřez diskografií a následné úsměvy, které rozdávají radost při kontaktu s fanoušky po koncertě. Vidět Godflesh a chtít zas a znovu.

Caterina Barbieri
Synťáková královna dnešních dní. V malém sklepním prostoru rozehrává Caterina Barbieri fantasticky melodický a taneční set, který intenzitou převyšuje naše předchozí setkání loni na Atonalu a Unsoundu. Vystoupení pro třicetihlavé publikum v prostoru plném koncentrované energie, která nemá kam unikat. Off-beatová melancholie bez projekcí navíc Caterině sluší, stejně jako přímočařejší aranže, které kromě soustředěného poslechu svádí k pohybu po parketu.

Hüma Utku
Hüma Utku transformuje chaos abstraktní elektroniky a droneových turbulencí, aby jim dala řád a rozproudila ambientní prázdnotu a temnotu. Deformace zvuku, kterou umělkyně z Istanbulu spojuje tradiční nástroje a neprostupnou atmosféru podprahového techna, navozuje pocit naděje v kontrastu s industriálními ozvuky dnešního světa. Hmota pulsuje v pomalém tempu hutného zvuku a dav se propadá hluboko do deprese v očekávání katarze, která nepřichází.

Jonas Staal - Steve Bannon: A Propaganda Retrospective
Výstava o politické propagandě, kterou připravil umělec a badatel Jonas Staal, se věnovala postavě Steva Bannona coby někdějšího poradce Donalda Trumpa. Zmenšenina původní výstavy z Rotterdamu nabídla spoustu zajímavých informací o Bannonových praktikách, který jakožto filmař využíval především možnosti filmového vyprávění, ale neváhal využít také trollích farem a infikoval tak online svět hry World of Warcraft. Exhibici rozšířila přednáška Jonase Staala, který poutavě pohovořil o historii politické propagandy.

Stefan Kaegi (Rimini Protokoll) a Thomas Melle - Uncanny Valley
Přednáška vedená robotem, který téměř dokonale připomíná člověka? Na první pohled na židli vedle projekčního plátna seděl člověk (nebo přinejmenším kyborg), ale jakmile začal mluvit a gestikulovat, bylo jasné, že jde o robota. Spisovatel Thomas Melle vystupoval na plátně v kontrastu ke své mechanizované verzi. Smíšené pocity, které toto setkání vyvolalo, se snaží rozvést performance nazvaná Uncanny Valley, což je zároveň označení tohoto znepokojivého pocitu.

Hans op de Beeck - The Cliff
Nevšedním bonusem Donaufestivalu je každoročně možnost navštívit místní Kunsthalle, kde byla letos k vidění výstava belgického umělce Hanse op de Beecka s názvem The Cliff. Rozmanitá expozice balancující na pomezí snu a reality, zahrnovala monochromatické šedé skulptury, tajemné videoprojekce i propracované akvarely. Vše fungovalo v dokonale křehké symbióze, takže jsem rázem zapomněl, kolik je hodin a jak dlouho už sleduju projekční plátna.

Info

Donaufestival 2019
26. 4. - 5. 5. 2019
Křemže, Rakousko
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?