Články / Recenze

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 13.03.2020

Sedím v letadle, mraky pode mnou plynou v podivné symbióze s prvními tóny a verši skladby Samota, samota, která otevírá první z pěti CD boxu lakonicky nazvaného Streichl. Vydavatelství Galén v něm shromáždilo čtveřici dnes již nedostupných studiových alb ostravského písničkáře Pepy Streichla a přidalo k nim jeden disk s raritami a živými nahrávkami.

Ostravský bard zůstává stále trochu ve stínu známějších kolegů – Nohavici, Dobeše či Redla – přesto na domácí scéně patří k těm, kteří dokázali do svých textů nejvýrazněji otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života. V případě Streichla to není póza. Hrál už v šedesátých letech, sám i v různých sestavách, za zpěv písně proti srpnové okupaci byl odsouzen, na začátku devadesátých let prodělal mozkovou mrtvici. Vše se ve Streichlově hudbě odráží, realita obyčejného života je její krví. A není náhoda, že tahle muzika vznikla právě v Ostravě a že na Streichelův odkaz místní muzikanti i nadále přísahají.

Neskromný prostor pěti kotoučů ukazuje, že cesta k bluesovému výrazu, úspornosti melancholických historek nebyla u Streichela přímočará. Nejvýrazněji to demonstruje právě první disk kolekce, byť natočený s doprovodem ASPM Jana Spáleného, tedy formace bytostně bluesové. Na albu Samota, samota je totiž Pepa Streichl spíše písničkářem z rodu Jaromíra Nohavici či Vladimíra Merty. I on slovy kreslí vlastní posmutnělý svět výrazných básnických obrazů, které jsou sice „opsané“ z reality, ale transformované pohledem introvertního básníka. Bluesman, který je syrový a nepřikrášlovaný, teprve čeká na zrození a na povrch se prodere jen zřídka, třeba ve šramlu Kamila, závěrečné Miláčku, s tebou mi je tak akorát a několika porůznu rozesetých obrazech.

Věci se razantně mění. Album Truc Blues se od prvních tónů překlopí do bluesové formy a v textech zhoustne autenticita. Místo metafor ostré vyjádření obyčejnosti života, plné „bloudění v ulicích“, „těžkých nocí“, „zavřených dveří“, „smutku“. A pokud byl Streichl – písničkář přece jen lehce zaměnitelný, Streichl – bluesman je svojský, textařsky zdatný, hravý, výrazný autor i performer, který česky zpívané blues dovedl pozvednout na vysokou úroveň, které se jí nadále nedostává.

Tři zbývající autorské desky, Blues Bazzar, Za dveřmi a Vykopávky, jsou stylově proměnlivější a spojují blues s vážnějším písničkářstvím i humornými miniaturkami. Nesou se v duchu klasických dvanáctek, tu rychlejších, tu pomalejších, a překvapí jen málokdy. I přes toto, řekněme, formální omezení dokázal Streichl najít odpovídající vyjádření řady životních situací a silnou čarou podtrhnout univerzálnost blues.

Podařeně vypravený box – kromě disků v pošetkách v jednotné úpravě (škoda, že nedošlo na původní artworky) v něm najdeme také obsáhlý booklet s texty, údaji o nahrávkách, rozhovor a nekrolog, obojí z pera Ondřeje Bezra – je unikátním shrnutím naprosté špičky toho, jaké jsou možnosti česky zpívaného blues. Streichl je postavou důležitou, zdařile spojující roli textaře i performera v těžko napodobitelný celek. Je dobře mít jeho tvorbu hezky pohromadě.

Info

Josef Streichl – Streichl (Galén, 2019)
web vydavatele

foto © Tomáš Kubelka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Richard Kutěj 07.04.2020

Asi takto. Pinky in the Daylight je ode dne, co vyšlo tohle album, nejlepším slaďákem ever.

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.