Články / Recenze

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 13.03.2020

Sedím v letadle, mraky pode mnou plynou v podivné symbióze s prvními tóny a verši skladby Samota, samota, která otevírá první z pěti CD boxu lakonicky nazvaného Streichl. Vydavatelství Galén v něm shromáždilo čtveřici dnes již nedostupných studiových alb ostravského písničkáře Pepy Streichla a přidalo k nim jeden disk s raritami a živými nahrávkami.

Ostravský bard zůstává stále trochu ve stínu známějších kolegů – Nohavici, Dobeše či Redla – přesto na domácí scéně patří k těm, kteří dokázali do svých textů nejvýrazněji otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života. V případě Streichla to není póza. Hrál už v šedesátých letech, sám i v různých sestavách, za zpěv písně proti srpnové okupaci byl odsouzen, na začátku devadesátých let prodělal mozkovou mrtvici. Vše se ve Streichlově hudbě odráží, realita obyčejného života je její krví. A není náhoda, že tahle muzika vznikla právě v Ostravě a že na Streichelův odkaz místní muzikanti i nadále přísahají.

Neskromný prostor pěti kotoučů ukazuje, že cesta k bluesovému výrazu, úspornosti melancholických historek nebyla u Streichela přímočará. Nejvýrazněji to demonstruje právě první disk kolekce, byť natočený s doprovodem ASPM Jana Spáleného, tedy formace bytostně bluesové. Na albu Samota, samota je totiž Pepa Streichl spíše písničkářem z rodu Jaromíra Nohavici či Vladimíra Merty. I on slovy kreslí vlastní posmutnělý svět výrazných básnických obrazů, které jsou sice „opsané“ z reality, ale transformované pohledem introvertního básníka. Bluesman, který je syrový a nepřikrášlovaný, teprve čeká na zrození a na povrch se prodere jen zřídka, třeba ve šramlu Kamila, závěrečné Miláčku, s tebou mi je tak akorát a několika porůznu rozesetých obrazech.

Věci se razantně mění. Album Truc Blues se od prvních tónů překlopí do bluesové formy a v textech zhoustne autenticita. Místo metafor ostré vyjádření obyčejnosti života, plné „bloudění v ulicích“, „těžkých nocí“, „zavřených dveří“, „smutku“. A pokud byl Streichl – písničkář přece jen lehce zaměnitelný, Streichl – bluesman je svojský, textařsky zdatný, hravý, výrazný autor i performer, který česky zpívané blues dovedl pozvednout na vysokou úroveň, které se jí nadále nedostává.

Tři zbývající autorské desky, Blues Bazzar, Za dveřmi a Vykopávky, jsou stylově proměnlivější a spojují blues s vážnějším písničkářstvím i humornými miniaturkami. Nesou se v duchu klasických dvanáctek, tu rychlejších, tu pomalejších, a překvapí jen málokdy. I přes toto, řekněme, formální omezení dokázal Streichl najít odpovídající vyjádření řady životních situací a silnou čarou podtrhnout univerzálnost blues.

Podařeně vypravený box – kromě disků v pošetkách v jednotné úpravě (škoda, že nedošlo na původní artworky) v něm najdeme také obsáhlý booklet s texty, údaji o nahrávkách, rozhovor a nekrolog, obojí z pera Ondřeje Bezra – je unikátním shrnutím naprosté špičky toho, jaké jsou možnosti česky zpívaného blues. Streichl je postavou důležitou, zdařile spojující roli textaře i performera v těžko napodobitelný celek. Je dobře mít jeho tvorbu hezky pohromadě.

Info

Josef Streichl – Streichl (Galén, 2019)
web vydavatele

foto © Tomáš Kubelka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.