Články / Profily

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

David Čajčík | Články / Profily | 11.04.2013

Gaia, řecká bohyně země, země samotná. Začalo to v Hannoveru jak jinak než u dema. Psal se rok 2008 a čtyři němečtí mladíci se rozhodli, že to zkusí. Vydali čtyři skladby, tři z nich o rok později znovu nahráli na split s dijonskými hardcoristy Kazan. První dvě charakterizuje typicky našlapaný crust, ale nic překvapujícího na tehdejší ani dnešní dobu. V tom zbytku se už dala spatřit předzvěst něčeho mnohem komplexnějšího a zasněnějšího. Možná si v dodávce pustili mezi vší Nauseou i nějaké ty Isis. Ale není zas tak důležité, kým přesně se inspirovali, jako spíš kam to vedlo.

Prolog k lepším zítřkům na prvním albu Epos staví na výrazné melodické kytarové lince a plynule přechází do skladby Odium. Syrovým hardcorem se ustavičně derou na povrch emoce a celá deska se zmítá ve schizofrenii. Takové, která dává šanci oběma, ale přesto všichni ví, že vítěz musí být jen jeden. Silere zlehka buduje melancholickou atmosféru vzpomínek na ty, které jsme ztratili, a zakončují ji naprosto překvapivě osamělé tóny na rozladěné piano v opuštěném polozříceném domě. Předposlední Luftschloss se loučí perfektní punkovou dravostí. Screamo a growl si dělí text o tom, jak život vždy nefunguje tak, jak bychom si přáli. O čtyři minuty později slyšíme chorál vítězů a ať už jsme si přáli cokoliv, zdelayovaná kytara nám nekonečnými ozvěnami svého harmonického příběhu připomíná, že tohle je Epilog.

Uběhl rok a nastal čas na další split, tentokrát se švédskými In the Hearts of Emperors. Dva desetiminutové songy rekapitulují Epos a zároveň slouží jako trailer k dalšímu albu. Zatímco první These Wet Feathers... je typická ukázka „postové“ gradace, na kterou si ještě mnohokrát vzpomeneme, tak druhá ...Won’t Dry on Their Own hned zezačátku vyrazí dech maximálně groovujícím riffem, do kterého by i oldschool metalisti rádi zatočili svými kadeři. Downfall of Gaia umí překvapit.

Albem Suffocating in the Swarm of Cranes se dostáváme do roku 2012, téměř do současnosti. Budu předbíhat a rovnou řeknu, že na tomto LP vše dopadlo na správné místo. Vývoj došel do místa, které možná není konečné, ale je celistvé. Pro vše, co testovali na předchozích počinech, našli větší či menší uplatnění a přidali ještě jeden zásadní element – black metal. Dvojšlapka proráží kytarovou mlhu už v první písni [Vulnus] a s každým dalším úderem je zřejmé, že vedle atmosférických, pomalých pasáží dostanou nejvíce prostoru blackmetalové zvukové stěny. Každá z více než pěti dlouhých hlavních skladeb sleduje podobný průběh sinusoidy, na které postupně potkáváme introvertní vyhrávky do ticha, screamo-hardcorové výkřiky do tmy, postmetalové ódy s melodií tak vroucnou, že konsternovaní nejsme schopni se dostatečně připravit na blackmetalový výbuch, který nevyhnutelně přichází. Je to tak rozmanité, a přesto kompaktní. Je to tak kompaktní, a přesto jsou momenty, které nedostaneme z hlavy a budeme se k nim stále vracet. A co věští bezeslovná [Asphyxia] na závěr? Odpovědi musíme hledat na celé desce a v jejich dosavadní tvorbě.

Info

A pokud nic nenalezneme, tak alespoň stojí za to zjistit, jak obstojí naživo. V neděli 14. 4. 2013 vystoupí Downfall of Gaia v Chapeau Rouge v Praze. Spolu s nimi pak kapely, u kterých nemusíme podobnosti dlouze hledat. Postblackmetaloví ██████, sludgeoví Nod Nod a postrockoví LastOfMyKind. Dojde na zkázu země?

www.downfallofgaia.com
www.downfallofgaia.bandcamp.com
www.facebook.com/events/431424316934005/?ref=ts&fref=ts

foto © Markus Atomkrieg

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Full Moon Stage 2021: The Sweet Release Of Death

redakce 05.12.2020

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2021: Lonker See

redakce 04.12.2020

Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: I Like Trains

redakce 03.12.2020

Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Repetitor

redakce 02.12.2020

Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.

Full Moon Stage 2021: Vanishing Twin

redakce 01.12.2020

Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.

Full Moon Stage 2021: Health

redakce 30.11.2020

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace