Články / Profily/retro

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

David Čajčík | Články / Profily/retro | 11.04.2013

Gaia, řecká bohyně země, země samotná. Začalo to v Hannoveru jak jinak než u dema. Psal se rok 2008 a čtyři němečtí mladíci se rozhodli, že to zkusí. Vydali čtyři skladby, tři z nich o rok později znovu nahráli na split s dijonskými hardcoristy Kazan. První dvě charakterizuje typicky našlapaný crust, ale nic překvapujícího na tehdejší ani dnešní dobu. V tom zbytku se už dala spatřit předzvěst něčeho mnohem komplexnějšího a zasněnějšího. Možná si v dodávce pustili mezi vší Nauseou i nějaké ty Isis. Ale není zas tak důležité, kým přesně se inspirovali, jako spíš kam to vedlo.

Prolog k lepším zítřkům na prvním albu Epos staví na výrazné melodické kytarové lince a plynule přechází do skladby Odium. Syrovým hardcorem se ustavičně derou na povrch emoce a celá deska se zmítá ve schizofrenii. Takové, která dává šanci oběma, ale přesto všichni ví, že vítěz musí být jen jeden. Silere zlehka buduje melancholickou atmosféru vzpomínek na ty, které jsme ztratili, a zakončují ji naprosto překvapivě osamělé tóny na rozladěné piano v opuštěném polozříceném domě. Předposlední Luftschloss se loučí perfektní punkovou dravostí. Screamo a growl si dělí text o tom, jak život vždy nefunguje tak, jak bychom si přáli. O čtyři minuty později slyšíme chorál vítězů a ať už jsme si přáli cokoliv, zdelayovaná kytara nám nekonečnými ozvěnami svého harmonického příběhu připomíná, že tohle je Epilog.

Uběhl rok a nastal čas na další split, tentokrát se švédskými In the Hearts of Emperors. Dva desetiminutové songy rekapitulují Epos a zároveň slouží jako trailer k dalšímu albu. Zatímco první These Wet Feathers... je typická ukázka „postové“ gradace, na kterou si ještě mnohokrát vzpomeneme, tak druhá ...Won’t Dry on Their Own hned zezačátku vyrazí dech maximálně groovujícím riffem, do kterého by i oldschool metalisti rádi zatočili svými kadeři. Downfall of Gaia umí překvapit.

Albem Suffocating in the Swarm of Cranes se dostáváme do roku 2012, téměř do současnosti. Budu předbíhat a rovnou řeknu, že na tomto LP vše dopadlo na správné místo. Vývoj došel do místa, které možná není konečné, ale je celistvé. Pro vše, co testovali na předchozích počinech, našli větší či menší uplatnění a přidali ještě jeden zásadní element – black metal. Dvojšlapka proráží kytarovou mlhu už v první písni [Vulnus] a s každým dalším úderem je zřejmé, že vedle atmosférických, pomalých pasáží dostanou nejvíce prostoru blackmetalové zvukové stěny. Každá z více než pěti dlouhých hlavních skladeb sleduje podobný průběh sinusoidy, na které postupně potkáváme introvertní vyhrávky do ticha, screamo-hardcorové výkřiky do tmy, postmetalové ódy s melodií tak vroucnou, že konsternovaní nejsme schopni se dostatečně připravit na blackmetalový výbuch, který nevyhnutelně přichází. Je to tak rozmanité, a přesto kompaktní. Je to tak kompaktní, a přesto jsou momenty, které nedostaneme z hlavy a budeme se k nim stále vracet. A co věští bezeslovná [Asphyxia] na závěr? Odpovědi musíme hledat na celé desce a v jejich dosavadní tvorbě.

Info

A pokud nic nenalezneme, tak alespoň stojí za to zjistit, jak obstojí naživo. V neděli 14. 4. 2013 vystoupí Downfall of Gaia v Chapeau Rouge v Praze. Spolu s nimi pak kapely, u kterých nemusíme podobnosti dlouze hledat. Postblackmetaloví ██████, sludgeoví Nod Nod a postrockoví LastOfMyKind. Dojde na zkázu země?

www.downfallofgaia.com
www.downfallofgaia.bandcamp.com
www.facebook.com/events/431424316934005/?ref=ts&fref=ts

foto © Markus Atomkrieg

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.

Full Moon Stage 2019: Uniform

redakce 11.04.2019

O nejtvrdší koncert letošního festivalového programu, jak Full Moon Stage, tak celých Colours, se postarají američtí Uniform.

Full Moon Stage 2019: Bo Ningen

redakce 10.04.2019

Čtyři Japonci a létající kytary? Bo Ningen a jeden z vrcholů Colours of Ostrava? Na Full Moon Stage zcela nepochybně.