Články / Recenze

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka | Články / Recenze | 04.05.2020

OHODNOŤTE DESKU

Z červeně zářícího sklepa kdesi v Minnesotě rezonuje řezavý zvuk kytary Seana Lindahla do kterého s vervou promlouvá temnou poetikou Kdeath – raperka, producentka a hlavní postava dua Moodie Black. Youtubový release stream schovaný před virovou epidemií představuje třetí desku noise rapových pionýrů s příznačným názvem Fuzz, nejhlučnějším albem, které za dobu svého působení vytvořili.

Temné osobní texty Kdeath jsou opředené nihilismem, úzkostí, vztekem i pocity osvobození a tematicky následují předešlé „coming out“ album Lukas Acid, kde abstraktní, mystické texty nabývaly na konkrétnosti. Fuzz zůstává zpovědí afroamerického transsexuála v USA (občanské jméno Kdeath zní Chris Martinez), kterého nejen černá, ale i rapová komunita špatně přijímá. „Same shit everyday/ Big black flutes still blown away/ First born brown girl bleeding here“ rapuje v úvodní skladbě Selfiness.

Hluboký charismatický hlas Kdeath je stejně uklidňující jako neúprosný. Svou flow proměňuje z pomalejší kryptické delivery (My Penis, My Babyfat), až po rychlý double time na I’m One To Love. Náznaky phonkového soundu podobného tomu od umělců jako Ghostemane, Bones nebo Lil Ugly Mane nejsou jediným stylovým vybočením. Žánrově sahají Moodie Black značně za hranice rapu. Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem. No Mames je nepříjemnou centrifugou s uřvanou kytarou a špinavým beatem. Look Me In My Face meditativním droněním a Hi-V zas chytlavým tanečním songem s výraznou postpunkovou basovou linkou. Každá skladba má však i přes nástrojovou strohost a všeobjímající noise svůj osobitý a zapamatovatelný styl.

Lindahlova kytara je disonantní, éterická i poddajná. Její masivní zvuk, plný zkreslení udává náladu a ráz tracků. Lindahl stejně jako Kdeath vytváří v hudbě citlivou polaritu mezi drásavým bordelem a očišťující katarzí. Vliv arizonských šamanů, se kterými se Kdeath od dětství setkával, se zrcadlí ve spirituálním nádechu skladeb, který je důležitým prvkem vykreslované atmosféry, o kterou jde u Moodie Black především.

I přes jasně okrajovou tématiku jsou Moodie Black přístupní běžným smrtelníkům. Temná, drásavá atmosféra a nefiltrované emoce nedávají nic zadarmo, ale umí dostatečně rychle pohladit, než se posluchači začne z ustavičného hukotu motat hlava.

Na konci release streamu vyskočí nápis OG New Era Noise Rap. Sebevědomý odkaz kapely na své postavení v noise rapu, které bylo doteď ve stínu pozdějších žánrových kapel jako Death Grips, nebo Ho99o9. Díky osobnímu a uměleckému ukotvení na albu Fuzz je odkaz Moodie Black po dekádě snažení naplněn.

Info

Moodie Black – Fuzz (Fake Four, 2020)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.