Články / Recenze

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka | Články / Recenze | 04.05.2020

OHODNOŤTE DESKU

Z červeně zářícího sklepa kdesi v Minnesotě rezonuje řezavý zvuk kytary Seana Lindahla do kterého s vervou promlouvá temnou poetikou Kdeath – raperka, producentka a hlavní postava dua Moodie Black. Youtubový release stream schovaný před virovou epidemií představuje třetí desku noise rapových pionýrů s příznačným názvem Fuzz, nejhlučnějším albem, které za dobu svého působení vytvořili.

Temné osobní texty Kdeath jsou opředené nihilismem, úzkostí, vztekem i pocity osvobození a tematicky následují předešlé „coming out“ album Lukas Acid, kde abstraktní, mystické texty nabývaly na konkrétnosti. Fuzz zůstává zpovědí afroamerického transsexuála v USA (občanské jméno Kdeath zní Chris Martinez), kterého nejen černá, ale i rapová komunita špatně přijímá. „Same shit everyday/ Big black flutes still blown away/ First born brown girl bleeding here“ rapuje v úvodní skladbě Selfiness.

Hluboký charismatický hlas Kdeath je stejně uklidňující jako neúprosný. Svou flow proměňuje z pomalejší kryptické delivery (My Penis, My Babyfat), až po rychlý double time na I’m One To Love. Náznaky phonkového soundu podobného tomu od umělců jako Ghostemane, Bones nebo Lil Ugly Mane nejsou jediným stylovým vybočením. Žánrově sahají Moodie Black značně za hranice rapu. Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem. No Mames je nepříjemnou centrifugou s uřvanou kytarou a špinavým beatem. Look Me In My Face meditativním droněním a Hi-V zas chytlavým tanečním songem s výraznou postpunkovou basovou linkou. Každá skladba má však i přes nástrojovou strohost a všeobjímající noise svůj osobitý a zapamatovatelný styl.

Lindahlova kytara je disonantní, éterická i poddajná. Její masivní zvuk, plný zkreslení udává náladu a ráz tracků. Lindahl stejně jako Kdeath vytváří v hudbě citlivou polaritu mezi drásavým bordelem a očišťující katarzí. Vliv arizonských šamanů, se kterými se Kdeath od dětství setkával, se zrcadlí ve spirituálním nádechu skladeb, který je důležitým prvkem vykreslované atmosféry, o kterou jde u Moodie Black především.

I přes jasně okrajovou tématiku jsou Moodie Black přístupní běžným smrtelníkům. Temná, drásavá atmosféra a nefiltrované emoce nedávají nic zadarmo, ale umí dostatečně rychle pohladit, než se posluchači začne z ustavičného hukotu motat hlava.

Na konci release streamu vyskočí nápis OG New Era Noise Rap. Sebevědomý odkaz kapely na své postavení v noise rapu, které bylo doteď ve stínu pozdějších žánrových kapel jako Death Grips, nebo Ho99o9. Díky osobnímu a uměleckému ukotvení na albu Fuzz je odkaz Moodie Black po dekádě snažení naplněn.

Info

Moodie Black – Fuzz (Fake Four, 2020)
bandcamp kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Dantez 10.08.2020

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.