redakce | Zprávy / Nové desky | 24.03.2015
Improvizační duo Mooncup Accident vydává novou, v pořadí už třetí kazetu, obsahující bezmála čtyřicet minut menstruačního blues. Název, který vyjadřuje spíš přání než realitu, říká: Dril je pryč. Guturální, těkavá, bzučivá, hysterická a potlačovaná zvuková matérie by se dala popsat také jako rituální forma uspořádaná kolem dutiny. K počátkům žánru se spolu s Mooncup Accident dostáváme změnou perspektivy. Nejde jen o to, že k černé namísto pigmentu odkazuje světloplachost. Rozhodující je, že blues se zde znovu stává hudbou otroků.
Žánr, ve kterém se během století namísto černi zabydlel kulturní podvod, se tříští a mění v materiál, v němž se člověk pohybuje jako na smetišti: formálně blues začíná od jedné struny, a pokud jde o obsah, emoce mají blízko k odpadkům – podobně jako při menstruaci. Jako celek hudební produkce Mooncup Accident názorně ukazuje, jaká je pozice otroka. Jeho výraz je smíšen s prostředím, které ho zotročuje. Ozývá se z omezeného prostoru. Proto interpreti menstruačního blues pracují ve vrstvách. Únikovou cestu redukují na prohrabávání, ale také vršení. Osvobozený otrok liberální doby sice neodmítá improvizaci, honorář ani cestování – ale to všechno chápe pouze jako další podobu otroctví, které nás definuje. Improvizovaný odpad je ohraničen momenty strojové práce a nuceného odpočinku.
Nahrávka Oh Happiness vznikla už v roce 2009 a od té doby existovala ve zvláštním režimu utajení – jako dobře ukrytý poklad, který bude možno vytáhnout na světlo, až bude nejhůř. Nyní podle všeho čas dozrál. To, co v době vzniku bylo pozoruhodným drobným podivínstvím, se nyní jeví jako nekompromisní kritika současné hudby: jejích pečlivě upravených zákoutí i všech pracovitých údržbářů a zahradníků – muzikantů, vydavatelů, pořadatelů, publicistů, muzikálních výtvarníků, modelů, superdýdžejů, choreografů, tanečníků atd. Do jisté míry jde o sebekritiku, v první řadě se ale jedná o ukázku, jak výrazně může věcem prospět, když se nechají ležet ladem.
Autorkou vizuální podoby kazety-objektu Happiness je Kristina Láníková, která v rámci přidružených aktivit labelu KLaNGundKRaCH, v samizdatové Edici Styku, vydala na konci loňského roku básnickou sbírku Opatření na noc. Ta byla doposud rovněž spíše utajována, a dokonce mezitím stihla vyjít už i druhá knížka, Pomlčka v těle v nakladatelství Fra. Aktuální vydavatelskou strategii jako by sama autorka vyjádřila verši "nevím, jak to stihnu", "jestli je pozdě, počkám", případně "tady nikdo není/ nikdo není unavený/ všichni mají zavřené oči/ nikdo nemluví, nikdo tu není/ a na chodbě jsou zásoby cibule// ořechy až příští rok".
redakce 28.03.2024
Písničkář Džumelec odhadzuje akustickou kytaru, aby našel nový zvuk. Zlámané ručně vyťukávané beaty, "antigridová" elektronika a rytmy brazílské diaspory.
redakce 24.03.2024
Na novém EP Sharktank artikulují nový druh emocionálního světa, brutální a neokázalý.
Dagmar Lauková Petrášová 21.03.2024
Jofre je autorom hĺbavých textov v slovenčine, ktoré odkrývajú jeho život za uplynulých šesť rokov.
redakce 21.03.2024
Po loňském návratu na klubová pódia pokřtí na Flédě novou desku Mystery Women in the Acid Pools.
redakce 20.03.2024
Na nové desce s tajnosnubným názvem Bleus olizují Panenské plameny hranice možného a vydávají se opět o kousek dál.
redakce 19.03.2024
V ich pesničkách môžete počuť pop, džezové vplyvy, psychedelické plochy aj tvrdé gitary.
redakce 18.03.2024
Některé zajímavé melodičtější momenty odkazují k současným kapelám jako např. Higher Power.
redakce 15.03.2024
Skladby jsou žánrově i tematicky doširoka rozkročené od zdánlivě jednoduše znějících písní až po obrazotvorné a experimentálně laděné zvukové plochy.
redakce 14.03.2024
Dvanáct původních skladeb, dvanáct enigmatických textů, dvanáct jímavých až vemlouvavých melodií, dvanáct křehkých, citlivých i dynamických aranží kapely Ruce naší Dory.
redakce 12.03.2024
Více než dvacet let trvající fascinace hrubým hardcorem, špinavým metalem i politickým punkem se řízením osudu transformovala do novotvaru se starým obsahem.