Články / Profily

Duel: Paradoxy v harmonii Deafheaven

Duel: Paradoxy v harmonii Deafheaven

David Čajčík, waghiss666 | Články / Profily | 17.04.2017

Podívejme se před koncertem Deafheaven v Lucerna Music Baru (na prvního máje) na situaci, která panovala po vydání desky poslední desky a co jsme o ní psali ve Full Moonu... Divoký západ, slunné L.A., připlouvající černá oblaka. New Bermuda, třetí album kapely Deafheaven, je v nezáviděníhodné pozici – předcházející Sunbather byl přijat superkladně, byť ti zatvrzelejší ho stále vydýchávají. Nebo spíš slávu, kterou přinesl i do řad, které se před bitvou zrovna nemalují. Podaří se navázat? Kde zrovna netrůní škodolibá zlomyslnost, tam vládne upřímná zvědavost, s čím novým americká pětice přijde. Nebo dvojice? O tom později. Většinový verdikt už je v tuto chvíli jasný, žádná deziluze nepřišla, sklo se netříští, maximálně hlukem. Show must go on.

WAGHISS: „Překonáme Sunbather!“ slibovali Deafheaven. To byla ta klíčová deska hipster metalu? Upřímně, několikrát jsem se spálil vlastní temnotou, několikrát mě metalový časák pocákal krví a tyhle obraty o hipsterech píšou pupkáči dekádu ponoření do vlastní pravdivosti. Jedno je jisté: resuscitace black metalu může působit něžně.

DAVID: Zpětně si nevybavím, co jsem v dobách, kdy jsem Sunbather poslouchal denně, od následovníka vlastně čekal. Ale už od singlu From the Kettle Onto the Coil nám mohlo dojít, kam se to bude ubírat (ten riff, vzpomínáš?). Prvotní resuscitace něžná byla, Sunbather pohladil po tváři, New Bermuda zase řeže jak nabroušený list papíru s tlustým nápisem Bay Area. A je to pěst do očí všem těm pupkáčům, o kterých mluvíš. Nefandím zdravému rozumu natolik, abych si myslel, že teď půjdou všichni do sebe a obrátí, ale věřím, že po tomhle úspěchu už stačí Deafheaven jen krůček k tomu, aby se stali kapelou své dekády. 90s My Bloody Valentine, 00s Isis, 10s Deafheaven. Například.

WAGHISS: Srovnávat s Isis, a v tomhle kontextu… Z toho mívají kapely radost, pokud nelžou. Ten krůček půjde směrem k rozpadu? Ostatně kdy jindy korunovat kapelu než post mortem? Tohle se málokdy povedlo, ne? Na singl From the Kettle Onto the Coil si nevzpomínám, ale jeho následovníci, pět nových eposů na New Bermuda bobtná a bobtná, i když krůček k vyznamenání bude asi delší, než jsme doufali. Na Sedmičce jsi byl? Má to tlak? Vím, že si povídám s člověkem, co jde radši na Amenru než Cancer Bats, proto se ptám.

DAVID: Kdybych věděl, že bookuju Amenru na stejné datum jako Cancer Bats… Máš pravdu, udělal bych to stejně. A na rozpad je ještě brzo (ale není na něj nikdy pozdě!).

WAGHISS: Tesat do kamene! Nejodpornější názor, za kterým si stojím: nechtěl bych vidět Cobaina stárnout. Hyenismus? Přemýšlím nad tezí o rozpadu při poslechu nových Slayer.

DAVID: Já o Slayer přemýšlím při poslechu New Bermuda. Je to první album, které mě donutilo se zamyslet nad tím, jestli je thrash opravdu slepá ulička. Teď jen – udělal thrash službu Deafheaven, nebo Deafheaven thrashi? Téměř každou riffovější pasáž na desce bych mohl přirovnat k jedné z nášivek průměrné metalové jeansky s tím, že Slayer zmíním hned několikrát. A ten mix s blast beaty pak funguje skvěle. I přesto, že od ambientu a ruchů už dost upustili, snad kromě piána v závěru Brought to the Water.


WAGHISS: Mě teda nejvíc rozbil debut Roads to Judah. Nechci si tu hrát na hisptera, ale pro pochopení vývoje je začátek důležitý. Když hledíš na obaly, proti růžovému Sunbather je ten letošní znatelně temnější, umělečtější, vymazlenější a vůbec velký! Míchání brutálního se zasněným, dlouhá stopáž skladeb, rezignace na tradiční hitovost… Všechny tyhle paradoxy vyplavou hned s prvním seznámením, s první recenzentskou berlí a už se jich nedokážu zbavit. Vezmi v potaz kapely, se kterými sdíleli pódium.

DAVID: Ano, a právě ten vývoj mě fascinuje. Od přímočarého a jak říkáš skvělého debutu přes blackový shoegaze (na škatulky můžeš nadávat, ale vytvořit nějakou dá práci) až po začlenění thrashe, celkové ztemnění. Fúze starého a nového. Takhle to zní skoro normálně, logicky. Jenže kolik tě napadá dalších kapel, které sledovaly stejnou cestu? Navíc jim každá poloha stoprocentně sedne. „Post“ je už v jejich případě vlastně jen ten jeden pevný bod, tyč, kterou pohneš zemí. A taková Come Back, baladický negativ, cesta do ticha...

Pokračování v magazínu Full Moon #55.

Info

www.deafheaven.com

Live: Deafheaven (us) + Youth Code (us)
1. 5. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/215455548900922

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon Stage 2022: EABS

redakce 03.06.2022

EABS ostatně spolupracovali s mnoha důležitými jmény současné globální jazzové scény, za všechny jmenujme Bena Lamara Gaye, Jeru the Damaja nebo Tenderloniouse.

Full Moon Stage 2022: Etceteral

redakce 05.05.2022

Trojice umělců prošla mnoha formacemi a spojuje ji vášeň pro jazz a elektroniku i unikátní vizuální estetiku, obrazová stránka je pro její vystoupení klíčová.

Full Moon Stage 2022: The Sweet Release of Death

redakce 02.03.2022

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2022: Inturist

redakce 23.02.2022

Jevgenij Gorbunov je významnou postavou aktuální ruské scény. Na Full Moon Stagi s projektem Inturist vystoupí ve čtyřčlenné sestavě.

Full Moon Stage 2022: Squid

redakce 22.02.2022

Společně s kapelami Black Country, New Road a Black Midi tvoří nejvýraznější trojici kapel pohrdající žánrovými škatulkami.

Full Moon Stage 2022: Health

redakce 21.02.2022

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní. Na Colours of Ostrava, na Full Moon stagi.

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Správným směrem aneb Ruská indie scéna

Maria Pyatkina 20.01.2022

Průkopnici ruské indie scény následovali na začátku tisíciletí západní trendy nebo snili o tom, aby prorazili v zahraničí. Poslední desetiletí pozorujeme jiný trend...

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Soumrak bohů? The Doors a změna vnímání rockového hrdiny

Michal Pařízek, Karel Veselý 19.01.2022

Jsou The Doors po půl století ještě relevantní? Byl Jim Morrison skutečně někým, k němuž je záhodno vzhlížet?

Nejlepší texty Full Moonu 2021: V záři červeného blesku aneb Polská ženská angažovaná hudební scéna

Sabina Coufalová 18.01.2022

Ačkoli je v hudbě stále dodržována svoboda slova, za veřejné politické akce se nemálo umělkyň a aktivistek potýká s problémy s policií.

Dveře jsou otevřené (Nový ukrajinský rap)

Maria Pyatkina 06.11.2021

Jedním z vrcholů Žižkovské noci 2021 bylo vystoupení patronky ukrajinského rapu Alyony Alyony. Skrze rozhovor s ní nahlížíme pod pokličku tamní rapové scény.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace