Články / Offtopic / / Movie/dox

Dvojitý milenec: láska, lži a konstrukty

Dvojitý milenec: láska, lži a konstrukty

Jaroslav Kejzlar | Články / Offtopic / / Movie/dox | 10.07.2017

Pro filmy Françoise Ozona je typické, jak komplikované a neproniknutelné postavy se v nich objevují. V thrilleru Dvojitý milenec neslouží jejich neprůhlednost pouze jako indikátor toho, jak je možné se na hrdiny dívat a jak je hodnotit, ale promítá se i do způsobu vyprávění.

Dvojitý milenec zpočátku působí jako pokračování režisérova dramatu Jen 17 (2013). Ten provokativně pokoušel diváka, do jaké míry dokáže sympatizovat s nedospělou dívkou, která má notorickou potřebu, aby jí muži platili za sex, protože se jinak necítí krásná a doceněná. Dvojitý milenec jako by měl stejnou protagonistku (obě role navíc ztvárnila Marine Vacth) a odehrával se jen o pár let později. Začíná tím, že osamělá dvacátnice Chloé přichází k psychologu Paulovi (Jérémie Renier) – a opět řeší problémy psychického, fyzického i sexuálního rázu.

Tentokrát však Ozon rozhazuje karty úplně jinak a od začátku se vypravěčsky pouští na tenký led. Nedozvíme se totiž skoro nic. Příběh kolem dvou hlavních hrdinů je na maximum utažený a okleštěný o skoro veškerou jejich komunikaci s vnějším světem. S touhle koncentrovanou uzavřeností pak francouzský režisér pracuje po celou dobu filmu – ve chvílích, kdy se Chloé do svého terapeuta zamiluje a začne se uzdravovat, i ve chvílích, kdy ho podezřívá ze lží a pátrá po jeho skutečné identitě.


Ozon jako by se za každou cenu chtěl vyhnout jakémukoliv ovlivnění divákova úsudku přílišným kontextem. Nevíme, z jakého prostředí hrdinové přišli, nepoznáme jejich rodiny, kolegy ani přátele a nemůžeme být svědky ani jejich společných zážitků. Něco podobného samozřejmě umožňuje mnohem osobnější pohled – zkrátka je tu najednou větší svoboda v tom, co si každý z nás do postav promítne, a to má vždycky svoje kouzlo. Na druhou stranu to s tou svobodou není tak horké. Kvůli přísunu minima informací Ozon jednoduše vzbudí podezření, že na vztahu obou milenců není něco v pořádku (protože ten postrádá cokoliv hmatatelného), a tak mezi ně snáz vsadí konflikt.

Chloé totiž objeví Paulovo dominantní, až bestiální dvojče a rozpoutává komplikovanou hru, ve které se pokouší zjistit, proč jí její snoubenec lže, a který z bratrů ji vlastně víc přitahuje. Problém je, že její počínání působí dost vykonstruovaně – jako kdyby si Ozon usnadňoval práci při vyprávění. Usiluje sice o postupnou výstavbu hutné atmosféry, ale zároveň mu neustálé skrývání klíčových informací neumožňuje dostatečný psychologický a emocionální ponor. Tyhle nedostatky se snaží zakrýt za okázalosti typu jednoduchého hudebního doprovodu s hlubokými ostrými smyčci, kýčovitých motivů tříštícího se skla nebo explicitně nasnímaného sexu. Gaspar Noé už není jediný festivalový režisér, který kdy strkal kameru do vagíny.

Kvůli tomu všemu tak překvapivá a potenciálně silná pointa, ke které Dvojitý milenec spěje, nese nepříjemnou pachuť příliš okázalého konstruktu. Dojde k odhalení a vyřešení původního problému, ale u něj taky v podstatě zůstane. Některé dílčí dějové linie, které v průběhu filmu tvoří atmosféru a napomáhají gradaci, skončí bez vysvětlení. Dojem samoúčelnosti trpce přetrvává.

Info

Dvojitý milenec (L'amant double)
režie: François Ozon, 2017
Aerofilms: Dvojitý milenec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

redakce 10.05.2019

Dalo by se jednoduše shrnout, že Velvet Buzzsaw tematizuje nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost a nerespektování etických zásad. Z produkce Netflixu.

Dlouhé prsty války a boty předků (Milost)

redakce 04.05.2019

Intimní portrét manželství, do kterého se obtiskla válka, připomíná, že traumata nemizí, ale dědí se. Dvojrecenze na nový film Jana Jakuba Kolského je jako noc a den.

Černé díry, sperma / High Life

redakce 01.05.2019

Sex řešíme všichni. Otázku, jak moc rozmnožovací pud formuje lidské vědomí, pokládá ve filmu High Life režisérka Claire Denis.

Síla druhých plánů (Mirai, dívka z budoucnosti)

redakce 09.04.2019

Kun je plný pomíjivé, prudké dětské zloby, kterou adresuje svým rodičům, zároveň ke své rodině ve snových sekvencích přirozeně tíhne.

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

redakce 02.04.2019

Šťastný Lazzaro navazuje na tradici italského neorealismu. Alegorický snímek Alice Rohrwacher si odnesl z festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář.

Všetci to vedia?

redakce 22.03.2019

Herci boli od začiatku oboznámení s tým, že postavy sa im budú písať priamo na mieru. Cruz vs Bardem.

Uhrančivý trip (Climax)

redakce 23.07.2018

Gaspar Noé dospěl. Climax je filmem, který představuje v jeho dosavadní tvorbě strhující vrchol.

Rebel s příčinou Freddy Lim (Taiwan Metal Politics)

redakce 03.06.2018

Dokument mapující roční politickou kariéru zpěváka tchajwanské heavymetalové skupiny Chthonic Freddyho Lima? I tohle se může stát, i tohle se děje.

Finské srdíčko bije naprázdno (Neznámý voják)

redakce 19.05.2018

Scénář překypuje akcí, vojáci umírají po tuctech, a když se bombarduje, tak létají stromy, z čet sunoucích se závějemi na běžkách táhne zima.

Terapie kladivem (Nikdys nebyl)

redakce 03.04.2018

Nemluvný Joaquin Phoenix ohromuje jako tělnatý vousáč s kladivem v brutálním artovém thrilleru o záchraně, bolesti a marném boji s démony v nás i kolem nás.