Články / Reporty

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 03.10.2019

Ak by niekto hľadal priesečník umenia, technológií a designu, tak by v tomto bode určite našiel Lunchmeat Festival. Už desiaty ročník pokračuje v prezentácii najväčších mien pokročilej elektronickej hudby a spochybňovaní statusu quo. Hlavnej časti programu predchádzajú tri otváracie noci, ktorej druhá sa v utorok odohrávala v centre architektúry CAMP.

Priestor CAMPu zanechával hlboký dojem už pred začatím samotného predstavenia so svojimi brutalistickými stĺpmi pri vchode a monumentálnou sálou s dvadsaťpäť metrovým plátnom. Po naplnení vo vypredanej sále panovala intimita, v ktorej každý účastník bez dychu nehybne vstrebával návaly virtuálnych podnetov. Večer zahájil český kolektív Escher Fucker, skúmajúci kolízie analógového signálu v digitálnom prostredí. Priniesli projekt Citrinitas, odkazujúc na alchymistické procesy premeny striebra na zlato. V ich vystúpení sa podarilo zachytiť magickú náturu experimentu a divák mal pocit, že sleduje niečo zakázané. Z digitálne poškodených dronových záberov architektúry presakovala mystická atmosféra stredovekej Prahy. Zvukové slučky sláčikov a orgánov a opakujúce sa okultné výjavy sa strácali a znovu objavovali za stenou šumu. V rozpadajúcich sa presaturovaných náboženských obrazoch bolo cítiť koncentrované zlo, ktoré narušila až prestávka.

fotogalerii z vystoupení najdete tady

Organickejšie pôsobiaca, ale rovnako pohlcujúca bola spolupráca dvojice Elías Merino a Tadej Droljc. Synspecies je syntézou ich doterajšieho akademického výskumu vzťahov medzi obrazom a zvukom. Jednoduché polygonálne siete sa neustále premieňali a vypĺňali plátno geometrickými tvarmi bojujúcimi o svoj priestor. Všetky časti digitálnej hmoty do seba narážali a učili sa žiť v chaose tvorenom komplikovaným algoritmom. Výbuchy násilných konfrontácií s noiseom ovplyvnenou elektronikou striedali momenty ticha, len aby sa znova začali budovať spojenia bodov a liniek. Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry priestorov CAMP, ktorá pridala vystúpeniu ďalší rozmer.

V ekosystémoch spolu existujú prvky, ktoré sú na sebe závislé a vzájomne sa ovplyvňujú. Autori predstavili kompozície, v ktorých zvuk a obraz nažívajú v symbióze a absencia jedného alebo druhého by spôsobila úplný rozpad. Hypnotická smršť elektronických signálov bola rovnako znepokojivá, ako aj krásna. Medzi železobetónovými stenami tento kontrolovaný chaos rezonoval v publiku až do posledného momentu, pokým nevyprchol do čiernej noci.

Info

Lunchmeat Festival x CAMP: Virtual Ecosystems
Escher Fucker │Elías Merino & Tadej Droljc
1. 10. 2019 CAMP, Praha

foto: Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.