Články / Reporty

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 03.10.2019

Ak by niekto hľadal priesečník umenia, technológií a designu, tak by v tomto bode určite našiel Lunchmeat Festival. Už desiaty ročník pokračuje v prezentácii najväčších mien pokročilej elektronickej hudby a spochybňovaní statusu quo. Hlavnej časti programu predchádzajú tri otváracie noci, ktorej druhá sa v utorok odohrávala v centre architektúry CAMP.

Priestor CAMPu zanechával hlboký dojem už pred začatím samotného predstavenia so svojimi brutalistickými stĺpmi pri vchode a monumentálnou sálou s dvadsaťpäť metrovým plátnom. Po naplnení vo vypredanej sále panovala intimita, v ktorej každý účastník bez dychu nehybne vstrebával návaly virtuálnych podnetov. Večer zahájil český kolektív Escher Fucker, skúmajúci kolízie analógového signálu v digitálnom prostredí. Priniesli projekt Citrinitas, odkazujúc na alchymistické procesy premeny striebra na zlato. V ich vystúpení sa podarilo zachytiť magickú náturu experimentu a divák mal pocit, že sleduje niečo zakázané. Z digitálne poškodených dronových záberov architektúry presakovala mystická atmosféra stredovekej Prahy. Zvukové slučky sláčikov a orgánov a opakujúce sa okultné výjavy sa strácali a znovu objavovali za stenou šumu. V rozpadajúcich sa presaturovaných náboženských obrazoch bolo cítiť koncentrované zlo, ktoré narušila až prestávka.

fotogalerii z vystoupení najdete tady

Organickejšie pôsobiaca, ale rovnako pohlcujúca bola spolupráca dvojice Elías Merino a Tadej Droljc. Synspecies je syntézou ich doterajšieho akademického výskumu vzťahov medzi obrazom a zvukom. Jednoduché polygonálne siete sa neustále premieňali a vypĺňali plátno geometrickými tvarmi bojujúcimi o svoj priestor. Všetky časti digitálnej hmoty do seba narážali a učili sa žiť v chaose tvorenom komplikovaným algoritmom. Výbuchy násilných konfrontácií s noiseom ovplyvnenou elektronikou striedali momenty ticha, len aby sa znova začali budovať spojenia bodov a liniek. Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry priestorov CAMP, ktorá pridala vystúpeniu ďalší rozmer.

V ekosystémoch spolu existujú prvky, ktoré sú na sebe závislé a vzájomne sa ovplyvňujú. Autori predstavili kompozície, v ktorých zvuk a obraz nažívajú v symbióze a absencia jedného alebo druhého by spôsobila úplný rozpad. Hypnotická smršť elektronických signálov bola rovnako znepokojivá, ako aj krásna. Medzi železobetónovými stenami tento kontrolovaný chaos rezonoval v publiku až do posledného momentu, pokým nevyprchol do čiernej noci.

Info

Lunchmeat Festival x CAMP: Virtual Ecosystems
Escher Fucker │Elías Merino & Tadej Droljc
1. 10. 2019 CAMP, Praha

foto: Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.