Články / Reporty

Emika v černé róbě s vlečkou

Emika v černé róbě s vlečkou

Zelenej | Články / Reporty | 11.06.2013

V devět hodin už jsme stáli v pražské MeetFactory připraveni nechat na interpretech, jak se vyvine páteční večer. Uvnitř bylo roztroušeno jen pár lidí, když se nenápadně objevil slovenský producent Dalibor Kocián alias Stroon a zničehonic před poloprázdným sálem rozezněl vibrafon. Jen jako by mimochodem a skromně odehrál vynikající one man show. Ze začátku převažoval vibrafon, později se přidaly dunivé beaty a intenzivní bušení, zazněla například epická skladba Karma Cookies z Triple Farewell. Stroon nabaloval zvuky jako sněhovou kouli a atmosféru dotvářely i různé ambientní cinkoty a skřípoty. Nebál se experimentovat a kromě čtyř paliček používal k rozezvučení i roztřepené smyčce, jimiž jezdil po hraně vibrafonových desek. I když svým bohatým post-dubstepem vykouzlil prostor pro tanec, většina lidí včetně mě jen zaujatě pozorovala jeho hru se zvukem.

Na jednu z nejvýraznějších žen v současné elektronické hudbě jsme čekali jako na Vánoce. Konečně ze zákulisí padnul na stěnu stín postavy s mikádem. Producentka Emika, žijící v Německu, potvrdila sebevědomí z rozhovorů a nakráčela na pódium se sebejistým úsměvem. Pevnou rukou spustila první beaty z počítače, ze kterých se vyklubala Sleep with My Enemies, jedna ze známých skladeb z očekávané novinky, kterou pod názvem DvaA vypustil Ninja Tune 10. června. Název desky je český, protože Emika má k naší vlasti silný osobní vztah a její maminka je Češka. I to se odrazilo na pátečním koncertě – za pultem zpěvačky bylo na židlích srovnáno české Kvarteto Apollon, které si speciálně užilo jen pražské publikum. Housle a cello podkreslovaly jinak z větší části elektronické vystoupení, zatímco Emika se věnovala hlavně mikrofonu a tanci. Veškeré beaty, nástroje a typické zvuky obstarával laptop.

V černé róbě s vlečkou se – teď blonďatá – Ema vlnila na pódiu a předváděla svůdné pohyby. Není jen výjimečná skladatelka, ale i performerka, a navodila přirozenou taneční atmosféru. Přeplněný sál si vyslechl další úžasné kousky z nového alba, kromě temné a robotické She Beats to byly i Sing to Me, Fight for Your Love a jemnější Searching s křehkým falsetem Emy: „I lost everything I made, now I’m searching once again.“ S každou písní se dav pod pódiem otrkával a roztancovával víc a víc.

Meetem se linuly sekané zvuky a bylo jasné, že přišel na řadu hit z debutové desky. Double Edge byl taky zkombinován se smyčcovým kvartetem, o husí kůži se ale dalo mluvit až ke konci, když housle zahrály vokální část „You cut me like a double edge sword, now I've split in the middle, tell me which side do you pick?“ Pak se housle zase tiše stáhly a nehnutě čekaly na další prostor, jako kdyby je Emika vypnula ovladačem.

Jeden z největších potlesků zacloumal sálem, když z reprobeden vyšly první tóny z 3 Hours. Všichni se rozezpívali při vzdorném refrénu „Hit me where you want it and I’ll take the blame, hit me and I guarantee you’ll feel the same“. Emika se nebála ničeho. Po záplavě trip-hopu a temného dubstepu jsme byli vrženi do hrdla sopranistky Michaely Šrůmové, která zazpívala jen za podkresu kvarteta. Po takovém skoku jsem bohužel nedokázala nasát atmosféru a Michaelu docenit tak, jak by si zasloužila, ale prý se chystají s Emikou dále spolupracovat, snad ještě bude šance.

Po odehrání repertoáru se Emika několikrát vrátila na přídavek, a tak zaznělo třeba zdánlivě klidné Drop the Other. Celou dobu jsem měla oči jen pro Emu a kvartet a teprve později jsem si všimla zajímavé projekce, která abstraktně generovala taneční pohyby Emiky. Koncert už byl sice u konce, rozloučení s Emikou ale bylo jen na oko. Jak sama řekla, obdivovatelé se s ní mohli později setkat a promluvit u stolu, kde prodávala svá alba.

Info

Emika (uk) + Stroon
7.6.2013, MeetFactory, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ztratit se pod dusotem syntezátorů (Ritual Howls)

David Stoklas 24.05.2022

Těžký náraz do zdi syntezátorového hluku. Kdo čekal minimalistické temné country, musel být zklamaný.

Snad je to pocitem... (The Smile)

Jiří V. Matýsek 21.05.2022

Očekáváná premiéra ve Foru Karlín, jen s pár dnů starou deskou přijeli The Smile, alias boční projekt dvou hlavních tváří Radiohead.

Rapové (ne)vítanie leta (Denzel Curry)

Jonáš Sudakov 19.05.2022

V rozhovore s XXL z mája 2022 sa Denzel Curry označil ako najlepší žijúci rapper. Tento titulok obletel celým internetom, ale nikto mu príliš neoponoval... Živě ve Žlutých lázních.

Plameny a černý dým nad letištěm aneb Rammstein

Jiří V. Matýsek 17.05.2022

Rammstein můžeme vyčítat ledacos: přílišnou přímočarost, útoky na nízké pudy, kontroverznost a kdovíco dalšího...

Mé dojetí se tady snadno ztratí (Low)

Jiří Přivřel 14.05.2022

Low na svém aktuálním turné srdce Evropy míjejí, já zase minul jejich pražský koncert před třemi roky v Meetku. Bylo to v létě, byl jiný program, dodnes lituji. Z letošní…

GusGus každému z nás

Tomáš Kouřil 10.05.2022

Zastávky na turné GusGus k poslednímu albu se brněnská Fléda dočkala skoro až rok poté, co deska Mobile Home vyšla. Stálo to za to?

Letmé, a intenzivní (Donaufestival)

Bára Jurašková 10.05.2022

Dvouhodinový dialog s publikem za sebou nechal kromě hudební vzpomínky hlavně chuť nepřehlédnutelné, bezpodmínečné laskavosti. Hyperpopová diva nutí publikum šílet...

Mnohorozměrná Róisín Murphy

Akana 05.05.2022

Myslím, že takhle komplexní, propracovanou a zároveň bezprostřední a oduševnělou show jsem naposledy zažil před čtyřmi lety u Davida Byrnea...

Zkrocený temperament Céu

Akana 01.05.2022

Písně, v nichž Céu kombinuje brazilské tradiční rytmy s popem, jazzem nebo elektronikou, nejsou stavěné pro hlučné arény.

Král pouštního blues (Mdou Moctar)

Jiří V. Matýsek 29.04.2022

Je to oprávněné, není to oprávněné, těžko říct. Našlápnuto Mdou Moctar vážně má. V MeetFactory hrál v české premiéře.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace