Články / Recenze

Energie čerstvě rozcvičeného boxera (Lightning Bolt)

Energie čerstvě rozcvičeného boxera (Lightning Bolt)

Viktor Palák | Články / Recenze | 23.01.2019

OHODNOŤTE DESKU

Trvalo pět let, než Lightning Bolt přišli s novým albem (prvním pro Thrill Jockey). Jejich fanoušci jsou už ale smířeni s tím, že pohybopudné duo dobře ví, jak všechno dohnat. Doslova. Navíc to není tak, že by se Brian Gibson a Brian Chippendale v mezičase odmlčeli – první jmenovaný pracoval na autorské videohře, druhý na komiksech a kromě toho hrál s Black Pus; oba pak samozřejmě koncertovali s Lightning Bolt. Kapelou, která vyvrací úvahu, že spolky vzešlé z prostředí uměleckých škol postrádají autentické jádro.

Pokud ohlášení nového alba působilo jako vzpruha, leccos to vypovídá o energii, jakou Lightning Bolt dokáží vybudit a jak je pro ně klíčová. Dvojice proslavená kontaktními koncerty, na nichž se lámou rytmy i kosti, dosud stavěla na syrovém zvuku zkušebny, který přenášela i na nahrávky. Co ale fungovalo na pěti předcházejících řadovkách, se náhle ukázalo vyčerpaným a kapela se rozhodla poprvé vstoupit do studia, čímž vzbudila důvodnou pochybnost, zda se z jejího zvuku něco nevytratí. Nevytratilo. Znásobilo. Lightning Bolt obrátili obavy ve výhodu a Fantasy Empire má opět energii čerstvě rozcvičeného boxera a návdavkem i hodně šťavnatý zvuk.

Víte, jak Björk v Declare Independence hecuje „Higher! Higher!!“? Na téhle úrovni začíná frenetičnost Lightning Bolt, kteří z nahozených otáček nikdy nesleví. V jednoduchém mustru vytvořili nenapodobitelný svět s bohatým vnitřním životem. Jejich živelné noiserockové skotačení stojí na neotesanosti a zároveň preciznosti, něco jako mathmetaloví neandrtálci. Ve všech devíti živelných skladbách se jeden tón veze na druhém, jedna obhroublá melodie je vytloukána z druhé, a i když se vzedme nějaký zvlášť pominutý motiv, dává smysl.

Používá-li Gibson pro svou videohru Thumper obrat rhythm violence, lze to vztáhnout též na jeho kapelu. Přes obrovskou energičnost ale nečekejme grindové telegramy: méně než dvě minuty zde má jediná skladba, a sice narušená Leave the Lantern Lit; ta závěrečná naopak překročí minut jedenáct a kvapík je to přitom srovnatelný se skladbami poloviční stopáže. A když už se Lightning Bolt rozhodnou na chvíli zpomalit (Mythmaker), nevytratí se ani smítko energie, jaká vyvěrá z jedinečného lektvaru hutného základu, melodického náporu a potlačené zpěvnosti. A ač tu dojde i na (bas)kytarové sólo, nelekejme se – v podání Lightning Bolt není prokletím. A kdybychom přece jen chtěli něco okatě obdivovat, pořád tu je Chippendaleova bicí atletika. Upřímně: album stejně strhne pozornost jinam.

Až zase někdy narazíte na zprávu o oživnuvším nebožtíkovi, ověřte si, zda není v článku zmínka o nedalekém koncertě Lightning Bolt. A přepadne-li vás pocit, že stárnete, zažeňte ty myšlenky s Fantasy Empire. Živá hudba, živá voda.

Info

Lightning Bolt – Fantasy Empire (Thrill Jockey, 2015)
fb kapely

Živě:
Lightning Bolt (us)
29. 1. 2019 20:00
Underdogs', Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.