Články / Recenze

Energie čerstvě rozcvičeného boxera (Lightning Bolt)

Energie čerstvě rozcvičeného boxera (Lightning Bolt)

Viktor Palák | Články / Recenze | 23.01.2019

OHODNOŤTE DESKU

Trvalo pět let, než Lightning Bolt přišli s novým albem (prvním pro Thrill Jockey). Jejich fanoušci jsou už ale smířeni s tím, že pohybopudné duo dobře ví, jak všechno dohnat. Doslova. Navíc to není tak, že by se Brian Gibson a Brian Chippendale v mezičase odmlčeli – první jmenovaný pracoval na autorské videohře, druhý na komiksech a kromě toho hrál s Black Pus; oba pak samozřejmě koncertovali s Lightning Bolt. Kapelou, která vyvrací úvahu, že spolky vzešlé z prostředí uměleckých škol postrádají autentické jádro.

Pokud ohlášení nového alba působilo jako vzpruha, leccos to vypovídá o energii, jakou Lightning Bolt dokáží vybudit a jak je pro ně klíčová. Dvojice proslavená kontaktními koncerty, na nichž se lámou rytmy i kosti, dosud stavěla na syrovém zvuku zkušebny, který přenášela i na nahrávky. Co ale fungovalo na pěti předcházejících řadovkách, se náhle ukázalo vyčerpaným a kapela se rozhodla poprvé vstoupit do studia, čímž vzbudila důvodnou pochybnost, zda se z jejího zvuku něco nevytratí. Nevytratilo. Znásobilo. Lightning Bolt obrátili obavy ve výhodu a Fantasy Empire má opět energii čerstvě rozcvičeného boxera a návdavkem i hodně šťavnatý zvuk.

Víte, jak Björk v Declare Independence hecuje „Higher! Higher!!“? Na téhle úrovni začíná frenetičnost Lightning Bolt, kteří z nahozených otáček nikdy nesleví. V jednoduchém mustru vytvořili nenapodobitelný svět s bohatým vnitřním životem. Jejich živelné noiserockové skotačení stojí na neotesanosti a zároveň preciznosti, něco jako mathmetaloví neandrtálci. Ve všech devíti živelných skladbách se jeden tón veze na druhém, jedna obhroublá melodie je vytloukána z druhé, a i když se vzedme nějaký zvlášť pominutý motiv, dává smysl.

Používá-li Gibson pro svou videohru Thumper obrat rhythm violence, lze to vztáhnout též na jeho kapelu. Přes obrovskou energičnost ale nečekejme grindové telegramy: méně než dvě minuty zde má jediná skladba, a sice narušená Leave the Lantern Lit; ta závěrečná naopak překročí minut jedenáct a kvapík je to přitom srovnatelný se skladbami poloviční stopáže. A když už se Lightning Bolt rozhodnou na chvíli zpomalit (Mythmaker), nevytratí se ani smítko energie, jaká vyvěrá z jedinečného lektvaru hutného základu, melodického náporu a potlačené zpěvnosti. A ač tu dojde i na (bas)kytarové sólo, nelekejme se – v podání Lightning Bolt není prokletím. A kdybychom přece jen chtěli něco okatě obdivovat, pořád tu je Chippendaleova bicí atletika. Upřímně: album stejně strhne pozornost jinam.

Až zase někdy narazíte na zprávu o oživnuvším nebožtíkovi, ověřte si, zda není v článku zmínka o nedalekém koncertě Lightning Bolt. A přepadne-li vás pocit, že stárnete, zažeňte ty myšlenky s Fantasy Empire. Živá hudba, živá voda.

Info

Lightning Bolt – Fantasy Empire (Thrill Jockey, 2015)
fb kapely

Živě:
Lightning Bolt (us)
29. 1. 2019 20:00
Underdogs', Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.