Václav Valtr | Články / Reporty | 09.09.2024
Zprvu to vypadalo nenápadně. Zeal & Ardor kdysi na jaře oznámili koncert u nás, dokonce jako předkapela Heilung. To mi bohatě stačilo, abych si akci zapsal do kalendáře a začal se těšit. Zeal & Ardor je jedna ze současných metalových špiček a že konečně uvidím Heilung, na které jsem po jejich posledním pražském koncertě slyšel jen samou chválu, byl příjemný bonus. Očekávání se ještě zvýšilo, když začali organizátoři postupně zveřejňovat plán. Nemělo jít o pouhý koncert dvou kapel, ale jednodenní festival s několika skupinami a doprovodným programem. Místo návštěvy koncertu mě tedy čekal celodenní výlet a nebyl jsem v tom sám, v poledních hodinách se kolem trutnovského amfiteátru Bojiště motaly mraky lidí a bylo jasné, že jde o pořádnou akci.
Mělo to i pár nevýhod. Předně šlo o nenáviděné cashless náramky, které ze všech stran schytávají hejt, ale organizátoři v nich často z jakéhosi podivného důvodu spatřují festivalovou budoucnost. Vystát si frontu navíc, zaplatit vstupní poplatek za nabití a po akci řešit, kolik mi zbylo a jak to z náramku stáhnu (nemluvě o případném průběžném nabíjení), je série úkonů, která pravděpodobně žádného fanouška nemá. Druhým negativem byl kratší čas přidělený předskokanům. Čas strávený s publikem tak činil půl hodiny (jako v případě Marca Euvrie) až necelou hodinu (jako u Zeal & Ardor), aby na hlavní hvězdy večera zbyly plnokrevné dvě hodiny.
Tím ovšem negativa končí, protože akce byla organizačně perfektní – žádné dlouhé fronty u vchodu, možnost stanovat v rámci areálu, dostatek jídla a pití i dostupné záchody. Nejvýraznějším benefitem byla pak volba samotného místa – Bojiště pojme dostatečné množství lidí, má dobrou akustiku a při koncertech byl dostatek místa pro tancující vpředu, posedávající na lavičkách i postávající kolem. Časné dopoledne se neslo ve znamení narůstajícího počtu lidí, přednášek a doprovodných aktivit, kratších koncertů. Tuzemští Deloraine, známí především na pohanské a herní scéně, chytli folkovými písněmi plnými bohů a obřadů, i na vzdálenějších koncích areálu si lidi podupávali a prozpěvovali. Já sám jsem je zhlédl se zájmem, ale hlubokou stopu nezanechali. Přes zajímavé nástrojové složení a přítomnost několika tanečnic ve mně nedobytně hlodal dojem, že jsem na středověké slavnosti, kde hraje lokální uskupení.
fotogalerii z festivalu najdete tady
Norští Borknagar slibovali „progresivní směsici black a folk metalu“, ve výsledku nabídli lehce průměrný zážitek, kde black metal byl spíše kořením v jinak dosti konvenčně znějících metalových baladách. Své fanoušky si ovšem našli. Zeal & Ardor nastoupili nekompromisně a byl jsem zvědav, co natlačí do padesáti minut. Jsou to jen dva týdny, co vydali nové album Greif, které je o poznání klidnější než minulý, eponymní kus. Přesto i zde se najdou skladby, které si nezadají s blackmetalovou dravostí předcházejících alb, a jejich set tak představoval průřez toho nejlepšího a nejenergičtějšího, co můžou nabídnout. Několik nových skladeb výborně zapadlo do setu a Manuel Gagneux opět předvedl geniální kombinace growlu a něžnějšího bluesového projevu. Celá kapela, v čele se dvěma doprovodnými vokalisty, mu zdatně sekundovala a zástup jejich fanoušků dostal přesně to, co se od sympatických satanistů čeká.
Podle desek i videí Heilung jsem měl pocit, že jsem připraven na to, co přijde, ale byl jsem vyveden z omylu. Celý koncert byl, přes nepopiratelné kvality, především divadlo. Heilung přivezli spektákl na téma rituály a pohanství a nic v něm nechybělo – očista prostoru, válečníci s kopími a štíty, příběhy o lásce a odvaze, invokace a sny. Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a zíral s otevřenou pusou.
Působivost Heilung není pochopitelně jen v kostýmech, dramatických výstupech a impozantní scéně. Celá legrace by nefungovala bez skvělé hudby, která si žádoucím způsobem podmaní posluchače. Heilung cílí na jednoduchost, většina skladeb je držena dvěma hlavními vokalisty, tedy archetypálně hlubokým chrčivým mužským hlasem a éterickým vysokým ženským zpěvem. Nezbytnou součástí jsou perkuse většinou jen vypomáhající šamanským bubnům v akcentovaném monotónním rytmu, který dává tušit, že trans je již za rohem. Nenápadnějším aspektem jsou perkusivní smyčky a subtilní elektronický doprovod, který často vytváří prchavý stereofonický podklad, nedílnou součást výsledného psychedelického efektu. Heilung mají přesvědčivé nahrávky, ale vidět je naživo je povinností každého fanouška.
Battlefield Rituals se ukázaly být mimořádně povedenou akcí. Až na pár organizačních nedostatků se podařilo vtěsnat atmosféru letního festivalu do jednoho dne a naplnit program pestrou nabídkou, ze které si každý zúčastněný užil, co mu právě sedělo.
Battlefield Rituals
7. 9. 2024 Bojištěm Trutnov
foto © Tomáš Gajdičiar
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.