Esser - hudební chameleon se tentokrát zbarvil do černobíla

Ano, možná je trochu pozdě upozorňovat na interpreta, který své poslední EP vydal více jak před rokem. Kvalitní hudba si ale zaslouží pozornost kdykoli a ještě více začínajícího, téměř neznámého zpěváka. Na jeho poslední videoklip k singlu Enmity jsem narazila náhodou přes odkaz na sociální síti. Bylo to příliš podivné na to, aby se mi to líbilo napoprvé, ale zvláštnosti chtějí vždycky čas, aby uzrály, a pak se k nim člověk vrátí. Tak jsem se k Esserovi vrátila i já a už neodešla.

Esser, vlastním jménem Ben Esser, sedmadvacetiletý mladík z Essexu, je z hudební rodiny a začínal jako bubeník v kapele Ladyfuzz. Jeho první samostatný debut Braveface z roku 2009 přináší rozjařený avantgardní eklektický pop plný textů o lásce. Songy jako vystřižené z kabaretu s takovým tím rychlým westernovým piánem se střídají s tanečnějšími a těžšími beaty... bláznivý mix. Jako by se vezl na retro vlně s Amy Winehouse nebo Lilly Allen. Je to lehká deska, vhodná na léto do auta, k oposlouchání stačí jedna cesta na Karlštejn a zpět. Krátká trvanlivost a fakt, že Esser s debutem neprorazil, je pravděpodobně důsledkem absence vlastního, rozpoznatelného stylu.

Naštěstí si potom dal Esser pauzu a pomáhal dělat desky ostatním, což mu prospělo. Skoupil na eBayi staré syntezátory, odjel do Berlína a začal si česat vlasy dozadu, chodit v obleku a pustil se do skládání nového materiálu. Vše pod vlivem berlínského období Davida Bowieho a kapel z éry německého elektronické hudby přelomu šedesátých a sedmdesátých let nazvané krautrock (Kraftwerk, Cluster, Faust). Jak sám říká, rád jde k jádru věci, a tak to udělal i s nahráváním. Vše analogově, často manuálně, kdy nahrál kus skladby na magnetofonový pásek, kus vystřihl a lepidlem přilepil k další části. Není nadto odejít občas od počítačů a přidat trochu "technické fyzičnosti".

EP Enmity je oproti Braveface jako z jiného světa. Temný minimalistický synthpop má vše, co předchozí album nemělo, stejnojmenný singl je více atmosférou než písní. Video k Enmity režírovala Esserova žena, která natáčí módní videa, a 16 mm film vychází z dadaistických experimentálních filmů Gerharda Richtera, jehož principem bylo opakování a hra se stíny a světly. Skladby působí jako shluk industriálních zvuků a šumů, postrádají jasný začátek i konec. Za zmínku ještě stojí remix Flying to Berlin od postpunkových Savages.

EP Enmity má pouze tři původní skladby, tak doufejme, že je to jen upoutávka na plnohodnotné album, napěchované další zajímavou industrií vonící kovem a lepidlem.