Anna Pleslová | Články / Profily | 05.12.2013
Ano, možná je trochu pozdě upozorňovat na interpreta, který své poslední EP vydal více jak před rokem. Kvalitní hudba si ale zaslouží pozornost kdykoli a ještě více začínajícího, téměř neznámého zpěváka. Na jeho poslední videoklip k singlu Enmity jsem narazila náhodou přes odkaz na sociální síti. Bylo to příliš podivné na to, aby se mi to líbilo napoprvé, ale zvláštnosti chtějí vždycky čas, aby uzrály, a pak se k nim člověk vrátí. Tak jsem se k Esserovi vrátila i já a už neodešla.
Esser, vlastním jménem Ben Esser, sedmadvacetiletý mladík z Essexu, je z hudební rodiny a začínal jako bubeník v kapele Ladyfuzz. Jeho první samostatný debut Braveface z roku 2009 přináší rozjařený avantgardní eklektický pop plný textů o lásce. Songy jako vystřižené z kabaretu s takovým tím rychlým westernovým piánem se střídají s tanečnějšími a těžšími beaty... bláznivý mix. Jako by se vezl na retro vlně s Amy Winehouse nebo Lilly Allen. Je to lehká deska, vhodná na léto do auta, k oposlouchání stačí jedna cesta na Karlštejn a zpět. Krátká trvanlivost a fakt, že Esser s debutem neprorazil, je pravděpodobně důsledkem absence vlastního, rozpoznatelného stylu.
Naštěstí si potom dal Esser pauzu a pomáhal dělat desky ostatním, což mu prospělo. Skoupil na eBayi staré syntezátory, odjel do Berlína a začal si česat vlasy dozadu, chodit v obleku a pustil se do skládání nového materiálu. Vše pod vlivem berlínského období Davida Bowieho a kapel z éry německého elektronické hudby přelomu šedesátých a sedmdesátých let nazvané krautrock (Kraftwerk, Cluster, Faust). Jak sám říká, rád jde k jádru věci, a tak to udělal i s nahráváním. Vše analogově, často manuálně, kdy nahrál kus skladby na magnetofonový pásek, kus vystřihl a lepidlem přilepil k další části. Není nadto odejít občas od počítačů a přidat trochu "technické fyzičnosti".
EP Enmity je oproti Braveface jako z jiného světa. Temný minimalistický synthpop má vše, co předchozí album nemělo, stejnojmenný singl je více atmosférou než písní. Video k Enmity režírovala Esserova žena, která natáčí módní videa, a 16 mm film vychází z dadaistických experimentálních filmů Gerharda Richtera, jehož principem bylo opakování a hra se stíny a světly. Skladby působí jako shluk industriálních zvuků a šumů, postrádají jasný začátek i konec. Za zmínku ještě stojí remix Flying to Berlin od postpunkových Savages.
EP Enmity má pouze tři původní skladby, tak doufejme, že je to jen upoutávka na plnohodnotné album, napěchované další zajímavou industrií vonící kovem a lepidlem.
Karel Veselý 07.01.2021
David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.
Jakub Šíma 07.01.2021
Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.
mxm 06.01.2021
Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.
redakce 06.12.2020
Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.
redakce 05.12.2020
Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?
redakce 04.12.2020
Lonker See si zakládají na neustálém překvapování posluchačů i sama sebe, své dobrodružné kompozice staví na improvizovaných základech. Vyzkoušíme na nadcházející Full Moon Stage.
redakce 03.12.2020
Neúnavný taneční beat a angažované a buřičské texty, to je čtvrtá kapela naší Full Moon Stage.
redakce 02.12.2020
Radost z hluku. Srbská formace Repetitor představuje to nejlepší z bělehradské alternativní rockové scény.
redakce 01.12.2020
Chvílemi na riviéře z černobílého francouzského filmu, chvílemi na bláznivé vesmírné stanici. Seznamte se s druhou kapelou Full Moon Stage.
redakce 30.11.2020
Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.