Pavlína Sedláčková | Články / Reporty | 23.04.2023
Tvorbu pražské rodačky Amelie Siby vždy doprovázela silná touha pochopit nejen samu sebe, ale i vlastní okolí. Není tak překvapením, že se brněnský křest alba Gently Double A nesl v duchu něžnosti, večerní melancholie, bolesti a naděje. Vřelým publikem zpola zaplněný Kabinet múz dodával vystoupení pocit sounáležitosti a nabízel kromě intimní a pohodové atmosféry také možnost sblížit se s hvězdou večera.
Za zvuku ladění strun a ostře se rozsvěcujících modrých reflektorů se z husté mlhy jako první těsně před devátou vynořil kytarista a zpěvák Tomáš Kopáček z fluidního projektu Black Tar Jesus. Během zhruba půlhodinového setu se mu za kombinace grungových riffů, elektro-akustických coverů známých písní a láskyplného příběhového vydrnkávání podařilo nejen řádně probudit publikum, ale získat si ho na svoji stranu. „Díky moc, tohle je poslední song,“ loučil se trochu nejistě se sálem, který s napětím očekával jeho další číslo. Pak už nechal znít prostorem svůj melancholický hlas a ladné akordy písně Diamonds od Rihanny, které se za hlasitého smíchu a jásotu agresivně tančící skupinky uprostřed sálu mísily s tichou mimikou rtů zbytku přihlížejících.
Smysl netradičnímu setlistu Black Tar Jesus vtisklo až následující vystoupení. Kolem půl desáté šifonovým závěsem zdobené pódium zahalila fialová záře se žlutým nádechem. Skrze kouřovou clonu zamířila sebejistě k mikrofonu v doprovodu kytaristy a spolupracovníka Kryštofa Kříčka Amelie Siba. Za možná až příliš hlasitého a nepříjemného noiseového efektu protkla ticho Wannabe od Spice Girls s náhlým střihem do hořkostí naplněného zpěvu skladby So So Sad. Až téměř depresivní atmosféra a poměrně nehybná sestava provázely většinu koncertu, a tak když elektronikou zdobený proslov singlu Tiny doplnil jemný sklon do žlutého gradientu růžově nasvícené stage s cílem poukázat na hledání sama sebe v roztěkané nejistotě, jednalo se o příjemnou změnu.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Vystoupení nechybělo ani odlehčení v podobě pauzy na přeladění kytary pro Paralyzed I’ll Wrap My Arms Around You. „Víte, měla jsem připravené vtipy, ale radši je říkat nebudu,“ snažila se Amelie Siba vyplnit tichou mezeru. S jemným až éterickým úsměvem na tváři doladila kytaru a pustila se do snad nejemotivnější a nejbolestivější písně celého večera. Pohyby publika zpomalily a zesmutněly, ačkoliv si to jeho značná část ve svém pohroužení do hřejivého indie rytmu ani neuvědomovala. Spojujícím bodem mezi první polovinou setu a živelným finále v podobě na hněv orientovaných skladeb Happiest Memory a Open se stala píseň Stupid Face, která svým nádechem monotónnosti zimního dne s očekáváním slunečného jara dobře vystihovala naději spojující jak těžké, tak pozitivní chvíle každodenního života.
Křest ukončil dvojitý potlesk a přídavek v podobě tak dlouho očekávaného vtipu. Povedená zvuková a technická stránka, ačkoliv občas přepálená, dala za pomoci kvalitních basů a méně ořezaných výšek skvěle vyniknout potenciálu skladeb alba Gently Double A a v kombinaci s menším prostorem Kabinetu múz se postarala o tolik potřebný pocit blízkosti a souznění s ostatními. Stejně jako by malý červík z vtipu nemohl existovat bez jablka, ani různorodé publikum Amelie Siby by se neobešlo bez snového hlasu zpěvačky s darem propojit tóny jeho emoce.
Amelie Siba + Black Tar Jesus
20. 4. 2023 Kabinet múz, Brno
foto © Adéla Michalčíková
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...