Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.11.2021
Vážně to chybělo. Až když zase vstupuju do sedmdesátkového kulturáku v Šumperku, ve foyer vidím známé tváře a na pódiu to začíná rozjíždět početný ansámbl Jumping Matta skvělého harmonikáře Mátyáse Pribojszkého mi to dojde. Blues Alive, to bylo vždycky třídenní dobíjení baterií, kterého je obzvláště na podzim zatraceně třeba.
A první večer jubilejního pětadvacátého ročníku se skutečně „jelo do plných“ už od samého počátku. Masivní příval energie v podání zmíněného maďarského harmonikáře s celosvětovým renomé vrátil šumperské publikum kamsi do padesátých let. Jumping blues, rock’n’rolly, swingující energie – to byl začátek festivalu, na který se nezapomíná.
Dramaturgicky přesně zasazený Hans Theessink se ukázal být velmi příjemným zklidněním plně nastartovaného večera. Letos tedy žádná pomalá gradace. Tady se rovnou vystoupalo tam, kde předchozí večery končívaly – a pak se všechno šponovalo ještě výše. Theessink jen s akustickou kytarou dal vzpomenout na časy dřevního blues. Odehrál ho srdečně, citlivě, jak se na legendu sluší a patří.
fotogalerii z prvního festivalového dne najdete tady
Pat Fulgoni je na bluesové scéně úkaz. Ve svých Kava Kava míchá funky, dub a psychedelii, aktuálně je plně ponořen do elektroniky. Jenže když Šumperk zavolá, postaví bluesový ansámbl, napochoduje na pódium a triumfuje. A to ani se svou partou desperátů Blues Experience nemusí vymýšlet vlastní repertoár. Stačí mu stavět na klasikách. Nikdy by mě nenapadlo, jak blízko má k sobě Hendrixovo Little Wing a Purple Rain od Prince. A ejhle, má! A jaká je to síla, když se tyhle dvě skladby spojí do jedné.
Pianistu a klávesistu Bruce Katze předchází jeho pověst a v Šumperku jí dostál. Skromně působící vlasatý chlapík dovede být leaderem i spolehlivým, nenápadným sidemanen – to když přepustí „místo na slunci“ hostujícímu harmonikáři Gilesi Robsonovi, který svým charismatem i hráčskými schopnostmi velmi rychle opanoval jeviště. A ačkoliv má tahle parta za sebou společnou desku, druhá půlka patřila vlastně jen jemu. Nevadilo to.
On to byl vůbec večer silných osobností. Lil’ Ed je možná malý vzrůstem, ale jeho excentrická osobnost, přirozené klaunovství a kytarové mistrovství doslova zářilo. A zářili také technici Blues Alive, kteří si bryskně a se stoickým klidem profesionálů poradili s technickým problémem na Edově kytaře, aniž by se to jakkoliv podepsalo na dynamice celého vystoupení. Finále se přelilo do více než půlhodinové jam session, která byla v jistém ohledu i zdviženým prostředníčkem aktuálně platným opatřením: Jo tak vy nám zatrhnete tradiční jam session? Tak my si ji uděláme tady a teď! Zapojil se téměř každý z muzikantů, co ještě v zákulisí zůstal. Laťka je proklatě vysoko.
XXV. Blues Alive
11.- 13. 11. 2021, Dům kultury, Šumperk
foto © Radim Malíček
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.