Veronika Mrázková | Články / Reporty | 05.04.2022
Přesně o půl deváté se začal celý Dock mohutně otřásat a proběhla rázná zkouška posílené aparatury. Z pódia trčelo nezvyklé množství kabelů a jako frontmanka tu stála panna s obrazovkou místo hlavy. Co to? Cybergrounds, které jsme mnozí viděli poprvé v životě, nás zaskočili. Pětapadesát minut kombinace rocku, punku, Ventolina, Papalescua a dubstepu nám málem ukroutila hlavu.
„Dlouho jsme hledali zpěvačku s odpovídajícím, dostatečně lidsky znějícím hlasem, která zvládne vše, co potřebujeme. Pak jsme si uvědomili, že co si člověk neudělá sám... Říkáme jí Otylka, podle Otýlie Vranské. Stejně jako ona se vejde do dvou kufrů,“ uvedl velmi korektně krátkovlasou kyber-krásku s robotickým hlasem a punčoškama baskytarista. Na obrazu se střídala její jemná mimika s projekcemi vtipných smyček a koláží - za to připišme body navíc. Další přičítám za pěkně řízného bubeníka, obdivuhodnou sadu midi kláves a kontrolerů a taky za intervence živých nástrojů, třeba foukací harmoniky nebo saxofonu.
Cybergrounds tvoří tři ajťáci s hudební minulostí v jazzu, punku a ska. Všechno, co umí, patinují elektronikou, hrají přesně, neurvale a zběsile. Mezi skladbami se najde třeba i fyzikální triptych, berou si na paškál těžká společenská témata: zbraně, televizní soutěže nebo AI. „Máme tady s sebou cédéčka, můžete si je zadarmo vzít.“ Z desky bych je skoro nepoznala, ale aspoň už jsem pochopila, proč říkali na koncertě „písničky“ - linka zpěvu přes hlukovou stěnu kolikrát nepronikla, na nepoměrně plošší nahrávce už rozeznáte i text.
Jsou to hračičkové. Na Facebooku vás jako vstupní komentář uvítá: „Drazí přeživší, Titanic se potápí, bárka jde ke dnu... no však to dál znáte. Ale nebyli bychom to my, kdybychom si pro lidstvo nepřipravili něco pro zpříjemnění posledního vzdorovitého zabublání cestou do výlevky.“ Komentář uvozuje záznam skladby Tju s neodolatelně vtíravou melodií.
Ten večer hráli také Bratři. Přísný set z nového materiálu proběhl bez překvapení. V hřmotu perfektně šlapajícího stroje ti zdatnější zaslechli také čerstvý, aprílový singl, jiné fanoušky zajímaly hlavně obrátky - chce to obnovit pravidelné Techporty. Navíc nechat se strhnout citelně natěšeným publikem pod novým pódiem bylo snadné, větší v tomto případě znamená lepší. Ti nejvytrvalejší se pak přemístili dolů do Otvoru, kde se v totálně vydýchaném a ztemnělém sklepení nechali ždímat dvojicí Phil Lemon. Tam já už jen opatrně nahlídla. Je třeba více trénovat. Další vřava nás čeká s Midi Lidi už na konci měsíce.
Cybergrounds + Bratři + Phil Lemon
1. 4. 2022 Dock, Ostrava
foto © Jan Lapčík
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.