Články / Reporty

Film a živá hudba: Deník ztracené vs Vložte kočku

Film a živá hudba: Deník ztracené vs Vložte kočku

keša | Články / Reporty | 29.07.2013

Třetí den začala na Letní filmové škole v cyklu němých filmů retrospektiva německého režiséra Georga Wilhelma Pabsta, rodáka z Roudnice nad Labem. Jeho filmy uvidíme v této sekci až do konce festivalu. Jako první byl uveden snímek Deník ztracené z roku 1929 s hudebním doprovodem kapely Vložte kočku.

Znám jen málo českých kapel, které mají na koncertech tak odlišný projev oproti studiovým nahrávkám. Dokonce jsou i takoví, co jejich desky neposlouchají, i když tvrdí, že je to jejich oblíbená kapela, naživo. Mám rád obě roviny – po dnešku ale i tu „filmovou“.

Vložte kočku se na 107minutový set připravili perfektně. Začali po krátkém „mlčení“ přísně, odklepnutím bubenických paliček, a pak už nenechali diváky téměř vydechnout. K jednotlivým scénám vložili svůj zvuk známý z koncertů. Místo zpěvu si vybrali dvě vedlejší postavy filmu, slizkého lékárníka, kterému klávesák vkládal do úst mumlání dementa, a zápornou postavu ženy, kterou houslista uváděl v jednotlivých scénách ostrými afektovanými výkřiky do mikrofonu svého nástroje. Tím skvěle uvedli charakter postav, které už dál nepotřebovaly ani filmové titulky.

I když byl ve Slováckém divadle abnormální hic, několikrát mi během koncertu vyvstala husí kůže, některé scény byly tak dokonalé! V momentě, kdy hlavní hrdinka pyká v nápravném křesťanské zařízení a je spolu s ostatními týrána plešounem a řádovou sestrou v krutém rytmu úderů na gong, kočky jsou tam, s transformovaným songem DD z desky Táta. Když zákazník v nevěstinci obskurně tančí s hlavní hrdinkou, kočky jsou tam, v disko rytmu. Scény, kdy zasáhne do děje hrabě, jsou free jazz, skutečný a od koček. Tango v nevěstinci? Je tango od koček. K ukládání rakve do jámy hraje varhanní pohřebácká. A ten abnormální hic, v koupačce na pláži u moře, hraje abnormální hic, prostě Ivan Mládek, od koček. Závěrečná scéna je doprovázena přednahraným a modulovaným čtením všech titulků k filmu od začátku až do konce. Včetně konce.

K celé projekci si kapela nechala puštěný i originální „zvuk“ filmu, vrnění promítačky. Ten využili hlavně v momentech menších pauz, kdy záběry zůstaly bez jejich hudby. Tyto momenty působily naprosto přirozeně, i když na plátně probíhala akce. Vložte kočku museli zkoušet k tomuto filmu neuvěřitelné kvantum hodin, protože kdo si dovolí takové kousky s ledovým klidem, ten ví, co dělá. A o tom na sále, soudě dle závěrečného aplausu, nikdo nepochyboval.

Info

Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Deník ztracené (hudební doprovod: Vložte kočku)
28. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště

foto © David Kumermann

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.