Články / Reporty

Filmové Hradiště 2019 II: Pieta za Konibar

Filmové Hradiště 2019 II: Pieta za Konibar

Jakub Šíma, Michal Smrčina | Články / Reporty | 29.07.2019

Po několika dnech průzkumu Uherského Hradiště musíme bohužel konstatovat, že genius loci utrpěl několik malých, ale o to bolestivějších ran. Radost, jakou máte při objevení místa plného lokálního koloritu, místa, které je vám oporou, když máte mezi filmy přebytečný čas nebo si jen chcete dát pár piv v neopakovatelné místní atmosféře, tato radost je znevážena smutkem, který přichází, pokud ono místo mizí.

Letos nemilosrdná ruka trhu (nebo osudu?) tnula do našich nejměkčích štamgastských tkání a došlo nejen na pivnici U Tesaře, ale také na bájný Konibar, pro mnohé symbol lokální filmové školy. Co hůř, dostalo se i na málo známou nápojku nedaleko hlavního náměstí, situovanou zřejmě do věže městského opevnění a zaměřující se na sortiment starobylých limonád a poněkud méně vzácných lahváčů. A s tím se nedá hnout. Neodehrají se tak již rozhovory v pivnici s místními o úskalích a radostech života na Slovácku, ani žádný ze slavných hostů nezavítá do kouzelných prostor bývalého koňského výseku, důvěrně známého pod názvem Konibar. Před jeho dveřmi se mezitím začaly objevovat svíčky a květiny od zdrcených festivalových hostí. Nezbývá než zatlačit slzu a vrhnout se na průzkum periferie, kde objevujeme možnost spaní ve volné přírodě.

Minulý rok přibyla mezi programovými bloky sekce Ikona věnovaná vždy jednomu z význačných současných režisérů. Loni padla volba na Larse von Triera, letos na Michaela Hanekeho. Společně s tím si dramaturgové vytyčili cíl dovézt někoho z blízkých spolupracovníků režiséra (když už režisér sám je příliš velké sousto) a také jednoho zástupce akademické sféry, který se danému tématu věnuje. Letos je jedním z nejcennějších hostů Christian Berger, dlouholetý Hanekeho dvorní kameraman. Škoda jen, že na diskuze následující po projekcích zůstává v sále pravidelně jen zlomek diváků, což nevyhnutelně nabourává jejich atmosféru.

Při jedné z nich padla od Christiana Bergera otázka do publika, zda-li nejsou Hanekeho filmy svou výstavbou až příliš pomalé a rozvláčné. Nedočkal se jednoznačné odpovědi. Například v případě filmu Bennyho video funguje výborně nálada filmu a pomalé tempo vyprávění z ní dokáže těžit a pracovat a s ní. Benny je dítě vyrůstající bez výraznějšího zájmu kariérně orientovaných rodičů, a tak si ve svém pokoji vybuduje vlastní svět sestávající z množství videokazet. Zálibu si najde v násilí, což nadále utváří jeho sociální normy a přístup k vnějšímu světu. K nadčasovosti tématu v dnešní hypervizuální době s možností dobrovolné ostrakizace snad není co dodávat.

Oproti tomu snímek Utajený nabízí nepříliš dobře fungující dramatickou zápletku, u níž máte především pocit, že se nic moc dramatického neděje a všechny postavy se chovají hystericky a nesympaticky. To platí dvakrát o hlavní postavě Georgese, jemuž od půlky filmu za jeho neschopnost žít s hříchy dětství přejete (ideálně) okamžitou smrt. Čekání na vyvrcholení nabídne překvapivou scénu sebevraždy, ale tím veškeré napětí končí. Jeden je překvapen, s jak rozdílnými pocity ze dvou Hanekeho filmů odchází.

fotogalerie z neděle naleznete tady i tu

Dalším z letošních hostů je Alexej German mladší, syn režiséra Alexeje Germana. V tomto případě rozhodně platí, že jablko nepadlo daleko od stromu, a stejně jako otec se také syn ve své tvorbě velmi důsledně vyrovnává především s historickými tématy. Ve filmu Papírový voják došlo na období studené války a vyostřené téma první cesty člověka do kosmu. Vyprávění z pohledu lékaře, jenž má na starosti přípravu kosmonautů, pracuje s dilematem pramenícím z nezbytnosti plnit zadaný úkol a zároveň z obavy o vlastní život. Chladná a podmáčená kazašská step, kde se děj odehrává, pomáhá vytvářet pochmurnou, až tíživou atmosféru celého snímku. Co ale získává po vizuální stránce, to ztrácí na dialozích, které jsou rozvláčné a často až příliš vzdálené ústřednímu tématu.

Neděle, čas poobědových pohádek. Lištičky od Williama Wylera by se mohly zdát odpočinkovým materiálem, ale není tomu tak. Film podle divadelní hry Lillian Hellmanové z prostředí amerického maloměsta a bezcitné podnikatelské rodiny na přelomu minulého století je zajímavý i formálně. Každý záběr má své opodstatnění, odráží podobu narace, dané situace, nadto s jedinečným hereckým podáním Bette Davisové. Film plný cynických momentů má i romantickou zápletku, díky které nakonec bere i relativně šťastné vyústění.

Že je Konibar u konce s dechem? Dnes půjdu na ono místo pietně položit koňskou klobásu a věnec, třeba budou vrata do výseku otevřené. Úroveň si nicméně drží vinárna U Ovečky, která zve dovnitř i navzdory víkendové zavíračce a jejíž vstup tvoří ezoterické korálky. A uvnitř se nalézá bodrá společnost několika anglosaských filmařů. K tanci jim vyhrává místní cimbálovka složená z místních frajerů postaršího věku, jejichž společným jmenovatelem je úctyhodný knír a jiskra v oku.

Info

Letní filmová škola
26. července - 4. srpna 2019
Uherské Hradiště

foto: Romana Kovácsová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.