Články / Sloupky/Blogy

Full Moon 10: Editorské tipy Maxima Horovice

Full Moon 10: Editorské tipy Maxima Horovice

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 02.04.2020

Deset let časopisu znamená i deset let textů. To je sakra hodně a kdo se v tom má vyznat. Za dobu naší existence vyšel nespočet recenzí, reportů, sloupků, editorialů nebo profilů a byla by škoda je všechny nechat jen papíru. Archivy jsou mocné, a ačkoliv se Full Moon rok od roku vyvíjí, máme rádi všechny texty, které jsme za dobu naší existence poslali do světa. Co lépe zachycuje nálady doby než hudba, která jí vyhrávala do kroku? Co lépe odráží vnitřní svět redaktorů než písně, které jim na repeat běžely ve sluchátkách? Deset let je dobrá příležitost k tomu takové záznamy protřídit, vytáhnout na světlo světa nejvýraznější z nich a vydat je online. Navíc není od věci připomenout staré kusy i lidem, co si cestu k časopisu našli třeba až později.

Kromě šéfredaktora mají o všech textech, které se do jednotlivých čísel dostanou, přehled především editoři. Požádali jsme je, aby vybrali tři, které se jim za jejich kariéru ve Full Moonu zapsaly do paměti nejvíce.

Začínáme Maximem, který vybral Apaččinu Frontstage, editorial z čísla #25, typicky divoký sled úvah and životem, prací, odpočinkem a hudbou: „První text musí být od Apačky. Článků napsala moře a všechny byly skvělé a bylo úplně jedno, jestli píše recenzi, report, cestopis nebo filozofickou kuchařku. Nejraději jsem měl její úvodníky, ze kterých je zřejmé, že Apačka měla dar psát tak, jak mluvila, což neumí skoro nikdo,“ říká Maxim. Následuje report Wovenhand od Pavla Vulterýna aka Spoonmana: „Jeho text se jmenuje Pokora je dar. Spoonman, stejně jako Apačka, psal sice o hudbě, ale taky hodně o svém životě. Častokrát jsem se dozvěděl, jak to má s holkama, jak se mu bydlí a jak přežívá v Londýně, ale jeho články obsahovaly navíc zvláštní, tu více, tu méně protivné morální gesto, které jsem miloval.“

Maximův výběr zakončujeme výživným duelem Michala Pařízka a Jakuba Peřiny nad deskou Amor Fati kontroverzního francouzského hudebníka Bertranda Cantata odsouzeného za vraždu vlastní ženy. V době #metoo opravdu ožehavá diskuze na téma zločinci a jejich díla. Svou poslední volbu textu z roku 2017 Maxim hodnotí věcně: „Michal je jako vždycky chytrý a diplomatický, Jakub v sobě tentokrát potlačuje píčuse a zamýšlí se nad umělcem i sám nad sebou.“

Full Moon 10: Frontstage #25

Měla jsem rozepsaný parádní editorial o hledání smyslu lidského života v moderní společnosti, dost možná nejlepší text, jaký jste kdy četli. Trochu Huxley, trochu Guevara, a navzdory snahám obou editorů jsem ani jednou nepoužila slovo "vykuř". A když už jsem fakticky popírala Gracusův teorém (o tom, že deterministé jsou jasnovidci), uvědomila jsem si, že by to šlo udělat i líp. A tak jsem to smazala. (čtěte dále)

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, Velká Británie

V každým z nás je kousek kovboje. Je jedno, jak dlouho člověk sám sebe přesvědčuje, že country je hudba pro vidláky a trampy - vůně kůže, tabáku a prach mezi zubama vás stejně nakonec dostane. Stejně tak každej věří v Boha. Je jedno, co lidi říkaj, lidi říkaj spoustu hloupostí. Čím dál se od toho člověk snaží utéct a přesvědčit sám sebe, že on ne, že on je ostrovem sám pro sebe, čím víc o tom přemejšlí, tím víc je mu jasný, že to je jako snažit se vyhrát v pokeru se dvěma dvojkama v ruce, někdy prostě vyhrát nemůžete a pokora je dar. (čtěte dále)

Z titulní strany říjnového čísla slavného magazínu Les Inrockuptibles (něco jako francouzský Rolling Stone) se posmutněle usmíval Bertrand Cantat, frontman Noir Désir, někdejších velkých hvězd francouzského rocku. Zdálo by se, že jeho čerstvé album Amor Fati poskytuje rozhovoru jasné alibi, ale s Cantatem to není tak jednoduché. V roce 2003 byl odsouzen za zabití své přítelkyně, herečky a zpěvačky Marie Trintignant, o sedm let později byl zase přítomen v domě, kde jeho bývalá žena Krisztina Rády zrovna páchala sebevraždu. (čtěte dále)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.