Články / Sloupky/Blogy

Full Moon 10: Editorské tipy Maxima Horovice

Full Moon 10: Editorské tipy Maxima Horovice

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 02.04.2020

Deset let časopisu znamená i deset let textů. To je sakra hodně a kdo se v tom má vyznat. Za dobu naší existence vyšel nespočet recenzí, reportů, sloupků, editorialů nebo profilů a byla by škoda je všechny nechat jen papíru. Archivy jsou mocné, a ačkoliv se Full Moon rok od roku vyvíjí, máme rádi všechny texty, které jsme za dobu naší existence poslali do světa. Co lépe zachycuje nálady doby než hudba, která jí vyhrávala do kroku? Co lépe odráží vnitřní svět redaktorů než písně, které jim na repeat běžely ve sluchátkách? Deset let je dobrá příležitost k tomu takové záznamy protřídit, vytáhnout na světlo světa nejvýraznější z nich a vydat je online. Navíc není od věci připomenout staré kusy i lidem, co si cestu k časopisu našli třeba až později.

Kromě šéfredaktora mají o všech textech, které se do jednotlivých čísel dostanou, přehled především editoři. Požádali jsme je, aby vybrali tři, které se jim za jejich kariéru ve Full Moonu zapsaly do paměti nejvíce.

Začínáme Maximem, který vybral Apaččinu Frontstage, editorial z čísla #25, typicky divoký sled úvah and životem, prací, odpočinkem a hudbou: „První text musí být od Apačky. Článků napsala moře a všechny byly skvělé a bylo úplně jedno, jestli píše recenzi, report, cestopis nebo filozofickou kuchařku. Nejraději jsem měl její úvodníky, ze kterých je zřejmé, že Apačka měla dar psát tak, jak mluvila, což neumí skoro nikdo,“ říká Maxim. Následuje report Wovenhand od Pavla Vulterýna aka Spoonmana: „Jeho text se jmenuje Pokora je dar. Spoonman, stejně jako Apačka, psal sice o hudbě, ale taky hodně o svém životě. Častokrát jsem se dozvěděl, jak to má s holkama, jak se mu bydlí a jak přežívá v Londýně, ale jeho články obsahovaly navíc zvláštní, tu více, tu méně protivné morální gesto, které jsem miloval.“

Maximův výběr zakončujeme výživným duelem Michala Pařízka a Jakuba Peřiny nad deskou Amor Fati kontroverzního francouzského hudebníka Bertranda Cantata odsouzeného za vraždu vlastní ženy. V době #metoo opravdu ožehavá diskuze na téma zločinci a jejich díla. Svou poslední volbu textu z roku 2017 Maxim hodnotí věcně: „Michal je jako vždycky chytrý a diplomatický, Jakub v sobě tentokrát potlačuje píčuse a zamýšlí se nad umělcem i sám nad sebou.“

Full Moon 10: Frontstage #25

Měla jsem rozepsaný parádní editorial o hledání smyslu lidského života v moderní společnosti, dost možná nejlepší text, jaký jste kdy četli. Trochu Huxley, trochu Guevara, a navzdory snahám obou editorů jsem ani jednou nepoužila slovo "vykuř". A když už jsem fakticky popírala Gracusův teorém (o tom, že deterministé jsou jasnovidci), uvědomila jsem si, že by to šlo udělat i líp. A tak jsem to smazala. (čtěte dále)

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, Velká Británie

V každým z nás je kousek kovboje. Je jedno, jak dlouho člověk sám sebe přesvědčuje, že country je hudba pro vidláky a trampy - vůně kůže, tabáku a prach mezi zubama vás stejně nakonec dostane. Stejně tak každej věří v Boha. Je jedno, co lidi říkaj, lidi říkaj spoustu hloupostí. Čím dál se od toho člověk snaží utéct a přesvědčit sám sebe, že on ne, že on je ostrovem sám pro sebe, čím víc o tom přemejšlí, tím víc je mu jasný, že to je jako snažit se vyhrát v pokeru se dvěma dvojkama v ruce, někdy prostě vyhrát nemůžete a pokora je dar. (čtěte dále)

Z titulní strany říjnového čísla slavného magazínu Les Inrockuptibles (něco jako francouzský Rolling Stone) se posmutněle usmíval Bertrand Cantat, frontman Noir Désir, někdejších velkých hvězd francouzského rocku. Zdálo by se, že jeho čerstvé album Amor Fati poskytuje rozhovoru jasné alibi, ale s Cantatem to není tak jednoduché. V roce 2003 byl odsouzen za zabití své přítelkyně, herečky a zpěvačky Marie Trintignant, o sedm let později byl zase přítomen v domě, kde jeho bývalá žena Krisztina Rády zrovna páchala sebevraždu. (čtěte dále)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

Petr Mareš 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Preview: Crime & the City Solution

redakce 21.06.2022

Tohle bude svátek. Kdy naposledy se stalo, že se během dvou dnů v Česku objevili Crime & the City Solution a Nick Cave? Správná odpověď je... nikdy.

Vstupní prohlídka: Tramhaus (nl)

redakce 20.06.2022

Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z největších tajemství místní scény.

Šejkr #81: Me miras pero no me ves

Michal Pařízek 17.06.2022

Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové,…

Ment 2022 – To nejlepší

redakce 13.06.2022

První střípky dojmů a emocí z letošního ročníku festivalu Ment ve slovinské metropoli. Podrobnější info, historky a drby čtěte v letním dvojčísle.

Primavera Sound 2022 – to nejlepší

redakce 06.06.2022

Tradičně vybíráme to nejzajímavější z prvního víkendu, legendy i nová jména, obsáhlý report s historkami čekejte v letním dvojčísle magazínu Full Moon.

Žibafýř švrňblón

Samčo brat dážďoviek 05.06.2022

Ve Full Moonu #133 vyšel obsáhlý rozhovor se sloveským svérázem, který si říká Samčo, brat dážďoviek, nádavkem přinášíme ještě jeho aktuální povídku Žibafýř švrňblón, již vytáhl ze svého závratného klobouk…

Šejkr #80: Něco divokého

Michal Pařízek 03.06.2022

Měl jsem moc rád Raye Liottu. Mafiáni, jasně, jeden z nejlepších filmů vůbec, dodnes je nepochopitelné, že nebyl ve své době víc oceňovaný...

Šejkr #79: Tak daleko, tak blízko

Michal Pařízek 20.05.2022

Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...

Šejkr #78: Potopa

Michal Pařízek 06.05.2022

Chodit pozdě může být i výhoda. Je hodina po začátku tiskovky, Rudolfinum je v podstatě prázdné...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace