Články / Reporty

Fuck IMAX: The Haxan Cloak

Fuck IMAX: The Haxan Cloak

Zelenej | Články / Reporty | 15.11.2013

Marně se snažím nepohupovat v rytmu IDM, který tlumí atmosféru, a čekám, z jaké strany přijde ten, jehož hudbu máme všichni přítomní společnou. Čili jedna z temných hvězd labelu Tri Angle, The Haxan Cloak.

Sál Lucerny Music Bar není z největších, tím spíš překvapí-zamrzí-naštve, že nepraská ve švech. Postavy, opírajíce se o opěrné sloupy Music Baru, se v přítmí líně hromadí a postupně dávají dohromady stěží stovku. Stará dobrá Lucerna, na jedno pivo a žebráka na Florenci padly celé moje úspory. (Ale té lípy se nevzdám!)

Asi o půl desáté se ze zvuků Boards of Canada a nezbytného umělého kouře vynoří Bobby Krlic aka The Haxan Cloak s vážnou tváří plastického chirurga. Bez famfár a velkého/jakéhokoliv úvodu rovnou začíná plodit zvuky známé ze svého posledního alba Excavation. Nevíří okolo sebe auru uctívaného, nedosažitelného umělce, o to se postará až jeho hudba.

Na stole nenajdete žádný počítač, žádné jablko zářící do tmy. Haxan přejímá roli boha, tvoří a hlavně ovládá. Z jeho jistých rukou srší prostřednictvím analogických pultů mírně zpřeházené a poupravené tracky z nového alba, teď ale samozřejmě nesrovnatelné se studiovou verzí. Podíl má i skvělé ozvučení sálu a v případě, že stojíte vepředu, i rozložení pódia. Nevyhnutelná resonance se ve vyhrocených momentech chopí všeho živého i neživého. Hudba naplňuje celé tělo, škrtí a dusí. Lapí do smyčky. Zvuky zhmotňují a rýsují se do tvarů, zážitek je totálně 3D, ruchy obestupují tělo kolem dokola, fuck IMAX. Ač plocha pro projekci zůstává nepoužitá, o vizuální scenérii není nouze. Tematická světla drží krok, celá scéna, zejména kvůli splašenému stroboskopu, několikrát donutí zavřít oči. Tak je vše ještě intenzivnější. V půlce se na chvíli probouzím z tranzu se zjištěním, že jsem deset minut odevzdána čistému noisu.

V recenzi na Excavation jsem psala o obrazotvornosti poslechu. Dostat se ale na level Haxanova koncertu chce hodně násobení. Halucinogenní představení, kdy věříte všem představám a pocitům, věříte, že jste na posmrtné cestě. Tady a teď. Věříte v tu chvíli spoustě věcí. Že je něco po smrti, spousta světel a něco silnějšího než vy.

Pocit na takovém koncertě je vždy osamělý, ale ne v patetickém slova smyslu. Každý tu stojí sám za sebe, jednotlivci, jeden vedle druhého, ale na míle daleko nikdo, kromě momentálního boha. Ten vše zvládá bez nejmenší změny výrazu v obličeji, naprosto vážný a soustředěný, jako se skalpelem v ruce. Ve chvíli, kdy odezní poslední tón z jeho setu, Haxan Cloak zmizí a na jeho místě stojí trochu nesmělý Bobby Krlic. S úsměvem se klaní a děkuje publiku. Ze všech okamžitě spadne jakési pomatení a oddanost. Stroboskop přestane drásat slzy z očí a na pódium dopadne po dlouhé době statické osvětlení. Pohled na lidi okolo a tichý Tomorrow’s Harvest plující z repráků nás jako vysavač zase v sekundě vtáhne do reality. Zážitek mizí nepříjemnou rychlostí a brzo mi připadá jako lucidní sen. Jak někomu popsat svou klinickou smrt? Jen v pocitech.

Info

The Haxan Cloak (uk)
11. 11. 2013, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

For k-punk 2021: postkapitalistické touhy

Mia Kordová 07.02.2021

Čtyřhodinový zážitek odstartoval Tim Lawrence videem nazvaným What is post-capitalism? Oslava života a díla britského kulturního teoretika Marka Fishera.

Galerie Průchod: veřejný výstavní prostor pro nikoho

Minka Dočkalová 21.01.2021

Umělci z Brna uspořádali vernisáž „pro nikoho“. Ve veřejném průchodu domu na Údolní nainstalovali velkoformátové grafiky.

Eurosonic Noorderslag 2021: Možnosti tu jsou

Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021

Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace