Články / Recenze

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar | Články / Recenze | 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu. Nanette klame už názvem: o ženě stejného jména, kolem které se mělo celé pásmo původně točit, nepadne skoro nic. Hannah Gadsby se identifikuje jako "unavená" a s komediální kariérou chce seknout. Přes deset let si střílela sama ze sebe, ze svého původu (lesba z ultrakonzervativní tasmánské komunity) i ze svých úzkostí pramenících nejenom z výše uvedeného. Jak jinak čelit předsudkům, než se jim vysmát! Jak jinak se vyrovnat s outsiderstvím, nenávistí okolí, s pěstmi od kluka, který si myslel, že jste taky kluk a balíte mu holku, haha!?

Nanette je jedno velké "jak jinak". Proč ztrácet čas hledáním mantinelů, kde končí stand up a začíná co vlastně, prezentace? Obsah je tu tisíckrát podstatnější než forma, stejně jako člověk, který ho podává, je důležitější definic vázaných na počet a typ chromozomů nebo na sexuální orientaci. Právě tohle poselství se Hannah Gadsby snaží publiku předat nikoli z potřeby budovat lepší svět, ale ze zoufalství, do kterého ji uvádí ten stávající. Svou životní zkušeností i erudicí absolventky dějin umění rozdupává společenské i historické mýty. "Pablo Picasso never got called an asshole," zpíval Jonathan Richman a později taky John Cale nebo David Bowie - inu, Pablo Picasso nepotkal Hannah Gadsby. Když Gadsby zcela volně a tím pádem bez varování přechází od důvtipných pozorování k regulérnímu vzteku, tne hluboko: do srdcí rozevřených humorem a sympatiemi ke člověku, co to nakonec všechno zvládl, když vyprodá operu v Sydney... nebo snad ne?

Úspěch dokáže konejšit lecjaké stavy, uznání jistě taky. Jenomže my se tentokrát nebavíme o ceně pro krále či královnu bavičů, o uznání, které jde vyjádřit procenty nebo hvězdičkami, případně konstatováním, jakkoli pravdivým, že Hannah Gadsby je bavičem prvotřídním. Uznání, po kterém volá, se týká samotné její existence. Chce být uznána člověkem, jakým je, tak proč nás kvůli takové samozřejmosti musí nejdřív rozesmát? Udělat si legraci ze svého celoživotního trápení, které není zdaleka vázané pouze na téma homosexuality? O Nanette se mluví jako o dekonstrukci stand upu, ale v první řadě jde o demontáž patriarchátu. Co na tom, že ten v roce 2018 funguje jinak než před sto lety a v různých částech planety škrtí daná společenství různými způsoby. Očima Hannah Gadsby jde především o kult bezcitnosti, ke kterému se nechtěně hlásí i leckteré rovnostářky a rovnostáři. "Tak si to tak neber," najednou není vyjádřením nadhledu, ale mantrou nulové empatie.

Brát si to, vrtět se v sedačce, cítit se nesví. Vybavím si slova svého známého, kterému ženský stand up nepřijde vtipný, a přemýšlím, jestli by byla Nanette vodou na jeho nechtěně, ale učebnicově sexistický mlýn. V průběhu vystoupení se Hannah Gadsby opakovaně vrací ke komediálnímu konceptu budování tenze a jejímu uvolnění vtipnou pointou - což je přesně věc, kterou ve vrcholných momentech vynechá a naopak přitáhne skřipec okamžiku. Jsou místa, kdy Nanette bolí a není to bolest smíchy potrhané bránice. Tak jako ženě na pódiu, i vám smích případné rány jenom víc rozšklebí.

Info

Tento text vyšel v magazínu Full Moon #90 v září 2018.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace