Články / Rozhovory

Full of Hell: grind je nejextrémnější podoba punku

Full of Hell: grind je nejextrémnější podoba punku

Viktor Palák | Články / Rozhovory | 29.06.2017

Nepotrvá to dlouho a americká kapela Full of Hell oslaví deset let na scéně. Má za sebou množství splitek (za všechna jmenujme desky s Code Orange Kids a Nails) i řadových nahrávek. Ta, kterou před pár lety vydali s japonskou noisovou ikonou Merzbowem, je vystřelila ke hvězdám a následná kolaborativní nahrávka s The Body jejich let ještě akcelerovala. A letošní album Trumpeting Ecstasy? Však si projděte články, které bilancují dosavadní „tvrdé“ desky letošního roku – skoro v žádném nechybí.

S vokalistou Dylanem Walkerem jsme se poprvé bavili před pár lety, když Full of Hell koncertovali spolu s Merzbowem v tokijském klubu Earthdom. Japonsko jsme tedy nemohli nechat stranou. Ve čtvrtek 6. července vystoupí Full of Hell na festivalu Obscene Extreme.

Vaše nová deska Trumpeting Ecstasy je úderný grindcorový útok, který nenechává na lidstvu nit suchou. Vychází to z vašeho světonázoru anebo z toho, oč si říká žánr?
Na lidské povaze není mnoho dobrého. I v naší nejmorálnější chvilce jsme zkorumpovatelní. Tenhle pohled je zvláště mezi grindery docela častý, i když bývá nahlížen z různých úhlů. A tahle deska je jednoduše odrazem mých myšlenek, znevážením všemožných rolí člověka, toho, co na Zemi reprezentuje.

Mělo na desku vliv aktuální politické klima u vás doma v USA? Zařadil bys Full of Hell k angažované linii žánru?
Neřekl bych, že ta deska vznikala jako reakce na současnou atmosféru, ale taky by bylo naivní říct, že jí nebyla ovlivněná. Když máš kolem sebe neustále podobně smýšlející kamarády, snadno zapomeneš, že svět je tak temným místem. Život v bublině, jak se říká...
Pamatuju si na chvíli, kdy mi došlo, že i v mé rodné zemi je světonázor tolika lidí tak zpátečnický, až jsem si myslel, že to v moderní době už prostě není možné. Tohle chci mít navěky na paměti.

Full of Hell fungují od roku 2009, ale opravdový průlom přišel až s albem, které jste složili společně s Merzbowem v roce 2014. Anebo to vnímáte jinak?
Tohle rozhodně byla velká příležitost a dost možná i zlomový moment, kdy jsme naskočili na správnou vlnu a taky začali znít současněji. Skoro všechny kapely, které se dají dokupy v mladém věku, se musí nějak vyvinout – a chvíli to trvá. Full of Hell jsou pro nás všechny první kapelou, se kterou jsme vydali nějakou hudbu – takže se taky pořád vyvíjíme a učíme. I nyní. Po roce 2014 ale všechno míří zvlášť vzrušujícím směrem.

Při poslechu vaší nové desky přijdou nejednou na mysl The Body – a to nejen v titulní skladbě s ženskými vokály. Společně jste před rokem vydali album One Day You Will Ache Like I Ache. Jaký na vás mají vliv?
The Body nás rozhodně ovlivnili hodně. Jeden kamarád vzpomínal, jak je poprvé viděl naživo a měl pocit, že právě spatřil finální bod, do kterého může tvrdá hudba dospět. A já s tím úplně souhlasím.
Jejich hudba je jako jakási otevřená platforma pro zachycování zatěžkanosti, tady se vůbec nepohybujeme v běžných kategoriích. Duchovně, zvukově, tohle jde až na dřeň. Členové The Body jsou taky naši blízcí přátelé, čehož si moc považujeme.


Ať už se bavíme o zmíněných hudebnících anebo jiných, s nimiž jste spolupracovali – berete tahle setkání jako příležitost něčemu se přiučit nebo spíše seance „rovnocenných“ umělců?

S The Body jsme hodně koncertovali a skamarádili se, takže to fungovalo zase trochu jinak. Oni si ke spolupracím zvou právě kamarády. A my kolaborujeme rádi, protože nám to dává možnost pracovat zase s trochu jinými nástroji.
S Merzbowem to byla obrovská čest – tady jsme najednou museli hodně rychle dorůst do hodně dospělých bot. Snažili jsme se, co to šlo. Koncertovat a skládat s ním byla hodně pozitivní zkušenost. Prostě se to liší případ od případu…

Skladby na Trumpeting Ecstasy mají méně než minutu i více než šest, je pro vás jejich délka téma?
V žádném případě. Nikdy jsme neřešili, že by skladba měla být tak či onak dlouhá. Jen jsme si oblíbili, když desky uzavíráme delšími kusy – to je všechno. Myslím, že když Spencer (Hazard – kytarista) buduje ty skladby, samy si řeknou o to, jak mají být dlouhé. V kapele to rozhodně nijak neurčujeme. Rozhoduje dobrý pocit.

Máte za sebou kupu japonských koncertů – a tamní fanoušci jsou známí svou odevzdaností, věrností. Přijde vám, že vás v Japonsku berou jinak než jinde?
Japonsko je jednoduše úžasné. Naše tamní koncerty byly naprosto šílené a ti lidé opravdu zapálení. Ano, na japonské hudební scéně mě zaujalo, jak neuvěřitelně odevzdaní ti lidé jsou – a nesejde na žánru. Svůj um berou smrtelně vážně a je to obdivuhodné.
Taky mají sklon ohýbat žánrové zvyklosti způsoby, jaké nás na Západě ani nenapadnou, což je skvělé. V Japonsku jsem neviděl ani jednu kapelu, která by se mi nelíbila – a to už něco vypovídá. Nemůžu se dočkat, až se tam vrátíme.

Kromě Japonska jste hráli i v mnoha jiných zemích doslova po celém světě. Přijde ti, že existuje něco jako globální grindcorová komunita?
Vlastně bych vůbec neřekl, že do nějaké grindcorové komunity náležíme… Ale ze zkušenosti mi přijde, že tak silnou ji dělají ideje, které najdeš za tou hudbou. Kapely, které vzejdou z punkového přístupu k věcem, v sobě mají náboj, jaký jinde nezažiješ. A grind je v určitém ohledu nejvíce extrémní podoba punku. Naprosto neohrožený hudebně i politicky. A navíc grindové kapely, na které narážíme jinde než na Západě, jsou tak skvělé, že už proto stojí za to cestovat.

V roce 2015 jste vystupovali na kanadské mutaci festivalu Obscene Extreme, teď konečně přijedete na jeho rodnou půdu. Očekávání?
Nejsem si jistý, co mají lidi čekat od nás – ale my věříme v notně šílený set a milé přijetí. Na Obscenu jsme chtěli hrát strašně dlouho a je nám ctí, že se to letos podaří. Půjdeme do toho naplno.

Info

Obscene Extreme
5. – 9. července 2017
Trutnov, Na bojišti
www.obsceneextreme.cz
Full of Hell

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Boris Schubert (Skvot Czech): Tvorba úspešného kurzu je tímová záležitosť

Mariia Smirnova 05.03.2024

„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.

Pragueshorts: Piotr Jasiński (Mimo), Natálie Durchánková (Přes střepy)

Viktor Palák 28.02.2024

Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.

Julie Martinková, Anna Horáková (FAMUFEST): Nesmíme se strachem nechat odradit od růstu

Mariia Smirnova 27.02.2024

„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.

Pragueshorts: Greta Stocklassa (Bzukot Země), Marie-Magdalena Kochová (3MWh)

Viktor Palák 26.02.2024

Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

Viktor Palák 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Kewu: Hodně jsem se toho naučil sám

Mariia Smirnova 21.02.2024

Stál za vznikem kolektivu Unizone a také spoluorganizuje akce Addict s NobodyListen. Nedávnou novinkou je, že Mikuláš začne vyučovat djing ve Skvotu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace