Články / Reporty

Bizarní burleska (Lindemann)

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.02.2020

Till Lindemann by mohl sedět na jevišti s kytarou a stejně by dokázal naplnit halu libovolných rozměrů. Značka Rammstein táhne a je celkem jedno, že na pódiu stojí jen jedna šestina německých pop-industrialistů. Pražské O2 Universum tak sólový projekt Lindemann, který jeho vůdčí osobnost dala dohromady s Peterem Tägtgrenem ze švédských Pain či Hypocrisy, očekávalo dlouho dopředu vyprodané.

Druhým albem F&M se projekt konečně dostal do fáze, kdy má odpovídající množství materiálu na to, aby utáhl regulérní koncertní set. Od něj se dalo čekat cokoliv: Lindemann je nevyzpytatelnou osobností, která svou hudbu sytí těmi nejzasutějšími, většinou sexuálními představami, a sólovky mu na jeho úchylné bábovičky poskytují báječné pískoviště, kde ho nikdo nehlídá. A podle toho to taky vypadalo.

Věkovému omezení „od 18 let“, které mohlo působit jako marketingová vějička, bylo tentokrát učiněno za dost. Korpulentní dámy válející se v tuku, všemožné mužské i ženské tělesné otvory, pěkně na férovku záběry řady sexuálních praktik… Strážci všeobecné morálky by jásali. Vědomá snaha o provokaci a překračování hranic ale zakrývala neduhy notně bizarního programu, který se místy pohyboval pár kroků za hranou nutného.

Hlavně fakt, že na pódiu toho nebylo mnoho k vidění. Frontman, stejně jako celá kapela oděný do bílého obleku, byl spíše uměřený a koncert „jen“ odzpíval. Vlastně jediným rozptýlením bylo házení dortů a mrtvých ryb do publika a vysouvací stolička, na níž Lindemann odzpíval skladbu Knebel. Peter Tägtgren moc prostoru nedostal, v podstatě byl jen kolečkem v soukolí bezejmenné skupiny, která sloužila svému vůdci.

O repertoár se rovnoměrně postaraly skladby z obou alb a i naživo byl citelný rozdíl mezi deskami. F&M – kromě toho, že je v domovské němčině a ta Lindemannovi sedí více než angličtina, kde se zmohl jen na kolovrátkové slogany –, je podstatně barevnější, vyspělejší a výrazově sofistikovanější. Jen škoda, že zvuk, alespoň v horních patrech haly, hudbu redukoval na strojový kvapík, v němž se na mnoha místech Lindemannův charismatický projev ztrácel, a jaká skladba se vlastně hraje, se dalo odvodit jen z projekcí.

Čili – Lindemann přijel s poněkud bezduchou show postavenou na šokantních efektech. Zároveň byl ale patrný nadhled a odstup, alespoň ze strany protagonisty a jeho kapely. Těžko lze tuhle sexuálně explicitní burlesku brát vážně.

Info

Lindemann (de/swe)
10. 2. 2020 O2 Universum, Praha

foto © archiv kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace