Veronika Mrázková | Články / Reporty | 18.02.2020
Předskokanka Kristín Anna je úkaz, který má hlas pětileté dívenky. Najdou se zpěvačky, které se jí v některých polohách blíží - Joanna Newsome, Aurora, Björk. Kristín ale představovala svá niterní dramata hláskem tak tenkým a neartikulovaným, že si zaslouží vlastní kategorii. Běhy po klaviatuře, někdy prsty, jindy celými dlaněmi, a divoké vodopády tónů ji představily jako vynikající pianistku. Angličtina se ale v jejím provedení měnila na pohádkový, fantazijní jazyk, zpěv v podivné skřeky a vytí.
O to líbivěji zněl témbr hvězdy večera. Casper Claus, jako vždy se srdcem dokořán, v o číslo větším malířském saku, s knírem a kšandami, naplnil pódium nadšením. V Praze se prý konal jejich vůbec první zahraniční koncert a přijeli se rozdat. Začal zlehýnka, pomalu. Zpívá uvážlivě, táhle... především s dánskými texty se mazlí a dělá dlouhé pauzy. Vyniklo, že některé texty mají bez repetic stěží padesát slov. Tak nač spěchat?
Efterklang jsou mistři kontrastů. V některých skladbách notuje sympatický dlouhán jen do monotónních ploch s ozvěnou metliček, jindy neměla pětičlenná skupina daleko k rock'n'rollu. Střídaly se desky tam i zpátky - Supertanger, The Colour Not of Love, I Was Playing Drum, I Dine øjne... Tu jsme žasli nad Casperovým rozsahem, když sopránem dotahoval bubenici-sólistku, jindy nad neskutečně sexy basou Rasmuse Stoelberga, který za to tahal jako starý funkový mazák.
fotogalerii z koncertu najdete tady
U Havet lofter sig nás Casper poprvé zapojil do romantického refrénu. Uznal, že to skvěle zvládáme a on vlastně může jít. Během chichotání tak vystoupal na balkón a zmizel. Díky sdílnosti kapely na sociálních sítích se ale dalo rychle uhádnout proč. Na pódium se vydala devítka odvážných amatérských zpěváků, které Efterklang poptávali na každé zastávce aktuálního turné. A do té doby ještě krotké publikum už nezadržovalo žádné projevy euforie. Po sborové Hold Mine Haender a Cutting Ice to Snow se kapela začala loučit, konec se ale ani zdaleka neblížil. Připravili dalších pět skladeb a Casper konečně vstoupil mezi lidi. Dotázal se, zda se nám pořád ještě chce sedět, a my v mžiku do jednoho stáli v pozoru. Na to si dopřál dost času, aby se podíval desítkám lidí s vděčným úsměvem zpříma do očí.
Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc. Vyžaduje to ohromnou blízkost, důvěru a velkého ducha. A pardon, taky dostatečně dlouhý kabel, aby frontman férově navštívil i zadní řady divadla. Na úplný závěr pak vyšla "unplugged" do publika celá pětice, s hity Modern Drift a Alike. Casper ani nepotřeboval mikrofon. Hrály kuchyňské a masové kleště, foukací klávesová harmonika, shaker vajíčka, tamburína... Společným sborem jsme hlásili, že tato zkušenost "made us feel alike". A když jsme si při odchodu ze sálu celí rozechvělí štěstím mysleli, že už nic hezčího nezažijeme, Casper s Rasmusem společný zážitek korunovali při podepisování prodaného zboží, nejčastěji objetím či vyznáním díků. Bůh jim žehnej.
Efterklang (dk) + Kristín Anna (is)
15. 2. 2020 Divadlo Archa, Praha
foto © Martin Bambušek
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.