Folkové prázdniny, 31.7. 2024, Náměšť nad Oslavou

Odpoledne začíná vernisáží výstavy Grupy brněnského fotografa Romana France v Kovárně u Tasovských, a to za doprovodu lesního rohu. Fotografie pózujících skupin trochu připomíná Menzelovy filmy, je v nich ukryto kouzlo starých časů.

Marii Puttnerovou mnozí zaznamenali v Jablkoni, letos do Náměště přijela se svoji vlastní kapelou. Zhudebnělé básně Jana Zahradníčka i vlastní písně pohladily po duši. Když Maruška zpívala Píseň o domově, měli jste pocit, že tady jste doma. O první přestávce a po škvarkovce byla pro děti připravena pohádka o vlkovi a kůzlátkách v podání Jakuba Folvarčného. Bavili se i dospělí.

Každý tón hudby Micaha P. Hinsona vypráví příběhy ztracených duší a nenaplněných snů. Jeho temné písně plné bolestivé introspekce se proplétaly jako stíny v temnotě, odhalovaly hluboké rány a nezhojené jizvy. Musela jsem jít tu dávku emocí rozdýchat do parku, kde se v šapitó chystal Jan Běťák, známý z kapely Bezobratři, který zahrál o druhé přestávce.

Zbytky černoty z duše pak vymetla Lucia Pulido. Vypravěčka dávných příběhů z Mexika a Kolumbie se do Náměšťě pravidelně vrací, letos byla počtvrté a určitě ne naposledy. Svými písněmi dokázala znovu probudit vzpomínky na zapomenuté legendy a rozproudit krev rytmy, jež nesou stopy prastarých kultur. Starou Tkalcovnu pak před půlnoci rozezvučel zvonivý hlas citery, tentokrát doplněn o housle a kontrabas. Barbora Xu nám naservírovala ochutnávku toho, na co se můžeme těšit v pátek, a chutnalo to dobře.