Články / Reporty

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Popularitu interpreta, skvělou show, zvuk anebo něco tak pofidérního jako fakt, že se v klíčový večer odehraje něco nezapomenutelného. Že se v jeden okamžik propojí energie všech zúčastněných. A přesně na to vsadili na scéně Unijazzu v břevnovském Kaštanu.

Na začátek se časoprostoru ujímají domácí Rouilleux, hudební projekt Luboše Rezka. Na pódium přichází ve dvojici s dlouholetým spolupracovníkem Martinem Sýkorou a začínají zlehka, snad nechtějí příliš hýbat přátelskou atmosférou v sále. Dlouho jim to však nevydrží. Zvuky syntezátorů, stále hustší a hrubší začínají nabírat na intenzitě a zároveň s nimi jako by se začínal zvětšovat i prostor. Přes houstnoucí atmosféru mají jejich skladby pořád dost místa k růstu, přitom zůstávají podivně něžné, zejména díky nepřeslechnutelným melodickým repeticím. Navzdory ruchům a experimentům se publikum stále koupe v písních. V písních, které se vyvinuly v něco mnohem většího a komplexnějšího, ale současně neopustily svou podstatu. Slov tolik nezazní, nejsou zásadně potřeba. Chvílemi hudba vyvolává pocit milosrdného kómatu, ale na tepně je pořád cítit pulz.

Alexandera Hackeho, baskytaristu legendárních Einstürzende Neubauten a jeho ženu Danielle de Picciotto po nástupu zalévá překvapivě hodně světla. Chvíli to vypadá, že náladu to ochromí, jenže tady nejde o přítmí, reflektory, mlhu a podobná cingrlátka. Jakmile se rozezní efekty náležitě opentlené šestistrunné basy s vysokým, řičivým a zrnivým zvukem, rozplývá se i tahle bláhová pochybnost. De Picciotto, usazená ve své sbírce exotických nástrojů, a Hacke, jehož bosé nohy náramně korespondují s černým sakem, rozjíždějí přehlídku mimořádně promyšlených skladeb, v nichž špinavý, drásavý zvuk koketuje s průzračností a čistotou.

fotogalerii z koncetu zhlédněte zde

Dvojice tenhle kontrast bedlivě hlídá. Hacke mohutnými rytmy, k nimž potřebuje dechberoucí množství energie a jediný buben, za kterým se klátí jeho vytáhlá postava, de Picciotto zase melodiemi, spíš abstraktními než kakofonními. Ať veškeré nástroje elektronicky mutují sebevíc a vzpouzejí se ze všech sil, pár hudebníků jim žádný únik nepovolí. A přesto nemohou být svobodnější. Berlínské duo ani na okamžik nevypadává z tempa a zároveň po sobě neustále pomrkává. Jestli se baví tím, že se skladba zrovna změnila až příliš, nebo naopak vše perfektně zaklaplo do sebe, není zřejmé a ani důležité. Podstatný je jen fakt, že se s každou magickou harmonií, každým neuvěřitelně mocným úderem do bubnu, každou ruchovou plochou celý svět smrskává na uhrančivou dvojici, svéráznou i elegantní, poklidnou i energickou. Neoddělitelnou od své hudby.

Info

Hackedepicciotto (de) + Rouilleux
15. 2. 2020 Kaštan, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace