Barka Fabiánová | Články / Reporty | 08.10.2013
Díky agentuře Rachot se do českých luhů a hájů daří už nějaký ten pátek dostávat umělce z celého světa a zvídavému publiku rozšiřovat hudební obzory. Po nigerijském bluesrockovém kytaristovi Bombinovi a pětici marseillských pěvců z Lo Còr de la Plana se v Praze zastavili i hudebníci z malého středoamerického státu Belize – The Garifuna Collective.
Garifunové, potomci afrických otroků a karibských Indiánů, obývají území dnešního Belize, Nikaraguy, Guatemaly a Hondurasu. Početná komunita si zachovala svůj jazyk i tradice a v roce 2001 byla jejich kultura zapsána na seznam UNESCO. Do širšího podvědomí se Garifunové dostali i díky hollywoodskému trháku Piráti z Karibiku, i když v roli nepříliš populární, jako skupina kanibalů.
Kapela v roce 2007 vydala debutové album Wátina, které bylo označeno za jedno z nejlepších v oblasti world music. Bohužel pár měsíců po vydání utichl navždy jeden z vůdčích hlasů kapely, propagátor lidu Garifuna – Andy Palacio. V následujících letech přišla kapela o další dva členy, ale i přes tragický osud se Garifuna Collective rozhodli ve své tvorbě pokračovat. Po pěti letech tak světlo světa spatřila nahrávka symbolicky nazvaná Ayó (Sbohem), která je věnovaná zesnulým členům a kterou kapela představila i pražskému publiku.
V Akropoli ten večer sice nebylo plno, ale nevadilo to. Přátelští Garifunové dokázali navodit skvělou atmosféru a publikum rozezpívat i roztančit v karibských rytmech. Největší pozornosti se dostávalo perkusistovi v jamajské čapce, který hrál na podivný hudební nástroj – perkuse vyrobené z želvích krunýřů. Celým večerem provázel usměvavý kytarista Lloyd Augustine, který publiku vyprávěl o kapele i životě lidu Garifuna.
I když zpěvačka Desiree Diego působila zpočátku nepřístupně, v průběhu večera se stále častěji pouštěla do karnevalového tance punta (podobného sambě) a jednoduché taneční kroky naučila i publikum. To nešetřilo potleskem a kapela přidávala. A kdo chtěl, mohl si trochu karibské atmosféry odnést domů. A že zájemců se u pultu s CD po koncertě sešlo hodně.
The Garifuna Collective (bz)
2. 10. 2013, Palác Akropolis, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.