Články / Offtopic / / Movie/dox

Gondryho ne-Gondryho Microb et Gasoil

Gondryho ne-Gondryho Microb et Gasoil

redakce | Články / Offtopic / / Movie/dox | 03.02.2016

Michel Gondry je značka, kterou by šlo přelepit slovem "originál". Fantazijní trikaření a stylizace francouzského režiséra ale s pozdější tvorbou vyvolávaly protichůdné reakce. Všechno vyvrcholilo adaptací už tak dost bizarního románu Borise Viana Pěna dní v předminulém roce – jedni film milují, druzí zatracují a lámou nad Gondrym hůl. Jestli ale kritikové rozmáchlé popartové barevnosti vzdychají po zlatých časech Věčného svitu neposkvrněné mysli a Nauky o snech, zklame je i nejnovější Microbe et Gasoil.

Příběh se otevírá jako běžné dobrodružství adolescentů: sledujeme dva kluky, jejich spolužáky, jejich prudící/k zpruzení milující rodiče a všechno, co k tomu patří. Nejdůležitější jsou (jako vždycky) sny a představy obou protagonistů. Microbe, kterému přezdívku vymysleli kvůli (ne)výšce, si potají kreslí nahaté holky nebo maluje kvašové portréty bráchy-punkera; Gasoil zas spolužákům smrdí po benzínu – rád se totiž hrabe ve vrakovištích a opravuje motory. Skamarádí se a pomáhají si v plnění snů: scéna výstavy Microbových obrazů, kde Gasoil předstírá, že je galerie naplněná hosty, je skvělou kombinací zvuku a obrazu, která už už dává tušit, že se klukovské dobrodružství převrhne z necek a Gondry alespoň trošku popustí uzdu fantazii. Ten ji ale ještě víc přiškrtí.

Tedy – rozhodně ne úplně. Gasoilův plán je jasný a barvitý – v oblouznění Kerouacem sestavit vozidlo za pakatel a probrázdit půlku Francie. Kluci naráží na překážky úřadů, nakonec ale fikaně přetaví vozítko na domeček a vymyslí naivní, ve světě filmu však vtipně funkční kličku: kdekoliv zastaví, můžou domek "rozbalit" spuštěním dřevěné desky zakrývající kola. Překvapivé zvraty na cestách, které ve své svěžesti zároveň pobaví coby gagy, potěší (nejlepším příkladem je policajtská selfie). Jádro příběhu, tedy road movie linka dvou kluků, je feel good i good. Bohužel jenom to.

Celku nelze upřít představivost – jenže ta je nakonec ve své vzácnosti křečovitě vydřená. Ve světě filmu se divák cítí dobře – jenže... nešlo by to všechno udělat zapamatovatelněji? Gondry podniká na první pohled odvážné scenáristické kroky, nevyhýbá se tématům přesexované mládeže a liberální výchovy – jenže kdo by se jim dneska u dobrodružství současných puberťáků mohl vyhnout? Právě takových "jenže" je až příliš. Neduhem "sejde z očí, sejde z mysli" trpí Microbe et Gasoil nejvíc. Jen trochu náročnému divákovi je totiž (narozdíl od Gondryho) jasné, že nápad chaloupky na kolečkách neunese dlouhometrážní film. Skoro jako kdyby vratký scénář vznikal na základě jednoho skeče z moleskinu.


Navíc není tak úplně jasné, jakému divákovi se chce Gondry zavděčit. Plní si svůj vlastní klukovský sen? Nebo vyzrává na všechny a záměrně krotí svojí trikařinu? Vždyť ale právě to je to, co jeho režisérskou stoličku pozlacuje. Vybrat si dobré dětské herce (Theophile Baquet a Ange Dargent) nebo neotřele posunovat příběh je "jen" kus dobře odvedené práce. Je to autorská vize a nádech osobitosti, co filmu schází. Kdo by tohle od Gondryho čekal? Taková výtka ale nepředstavuje jen fanouškovsky rozmazlené dupání po někdejší obrazotvornosti, i nejzarytější odpůrce Gondryho hrátek se podiví, kam se v Microbe et Gasoil režisér vytratil. Jestliže je Wesu Andersonovi (jehož titul Moonrise Kingdom by se dal v neúprosné kritice stylu považovat za protipól) vyčítáno opakování vlastního autorství, u Gondryho novinky nic takového nehrozí. Zábavný neškodný film se „zmenšuje“ už jen tím, že není čeho se chytit, že krom centrálního nápadu nenabídne nic výjimečného. Vyslyšel snad Gondry kritiky Pěny dní? Anebo už jej nebaví exhibice, vystřílel všechny ohňostroje nápadů? Nebo je to prostě tím, že chybí předložený scénář kvalit Charlieho Kaufmana a u autorského filmu Gondry tápe?

Těžko říct, jestli se jedná o odpočinkový projekt či labutí píseň Gondryho někdejších schopností. Jisté je, že vzývaný element režisérské originality má v Microbe et Gasoil dovolenou, jakkoliv se nejedná o špatný nebo obyčejný snímek: špetka dětské svobody i klukovského přátelství až za hrob je opravdová. Oddaní fanoušci odpustí, film navzdory všemu povedenému vyšumí. A feel good vítězí nad Gondrym.

Info

Microbe et Gasoil
režie: Michel Gondry, 2015
www.facebook.com/MicrobeEtGasoil

Vyšlo v magazínu Pinbacker, autor Lukáš Červený, redakčně upraveno.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Nesmierne vydýchnutie bolesti (Bludné kruhy)

Jonáš Sudakov 10.07.2020

V každom z období sú iné emocionálne vyčerpávajúce momenty, ktoré skúmajú smrť, násilie, náboženstvo a rasizmus voči pôvodnému obyvateľstvu.

Člověk člověku vlastníkem (Vlastníci)

Shaqualyck 21.06.2020

Ne že by se u nás točilo málo komedií. Jen se na ně nedá koukat. Vlastníci Jiřího Havelky představují výjimku z pravidla.

Bedosova partnerská poradňa (Tenkrát podruhé)

Bibiána Hajdanyová 25.01.2020

Kde by sa človek chcel ocitnúť, ak by mal možnosť znovu prežiť nejaký moment? Išlo by o konkrétne miesto alebo o to, kto by v danej spomienke figuroval?

Kedy sa „naša vec“ stala vecou verejnou? (Prvý zradca)

Bibiána Hajdanyová 28.12.2019

Životopisná krimi-dráma Il traditore je plná mocných mužov, veľkých zrád a túžby po pomste.

Jobové kapitalismu? (Pardon, nezastihli jsme vás)

Jakub Kurnas 14.12.2019

Režisér Ken Loach je vytrvalým kritikem stávajících sociálních poměrů na Britských ostrovech...

Parazit (pro každého)

Jakub Kurnas 03.11.2019

Snímek, který si z letošního Festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu, zaujme jak důrazem na sociální tematiku, tak drsným černým humorem.

Staříci na cestě

Veronika Havlová, Viktor Palák 21.10.2019

Nový český film, který měl být v hlavní soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, tedy podle části tamního publika. Vskutku?

Pod plechem trumpet (Brasslands)

Jakub Kurnas 09.10.2019

Filmový dokument Brasslands hledá na přehlídce dechové hudby Guča, co všechno může ležet pod povrchem bujarého festivalového veselí.

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

Veronika Havlová, Viktor Palák 02.10.2019

Nejvýraznější český film v programu letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? ptali se nahlas někteří diváci už na začátku července.

Vtedy u Tarantina (Once Upon a Time in Hollywood)

Bibiána Hajdanyová 25.08.2019

Námet znie veľmi komplexne a každý si predstaví rozmanitý príbeh, ktorý sa z postáv hraných hviezdami najvyššej hollywoodskej kvality môže vykľuť. No...