Články / Reporty

Good vibrations (Deafheaven & co.)

Good vibrations (Deafheaven & co.)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 23.09.2019

Řekni mi, na koho z lineupu vyrazíš, a já ti řeknu, jak moc tě bolí srdce? Do MeetFactory jsem vyrazil na Touché Amoré a bolela mě noha, se kterou jsem si cosi provedl toho dne na fotbalovém turnaji. Svůj vztah k headlinerům Deafheaven bych definoval jako uznale vlažný: uznávám, o co se v různých permutacích snaží, ale když jsem je viděl naposledy, nijak mne to nerozpálilo. Pravda, on se psal rok 2012 a Deafheaven v Drážďanech předskakovali hlavním hvězdám z Russian Circles. Poslouchal jsem jejich tehdejší hluk především se zaujetím pro hrané floutkovství frontmana George Clarka, a pak už se věnoval hlavní kapele večera.

V MeetFactory jsem očekával, že to bude naruby: na Touché Amoré možná nepřísahám tolik jako řada potem zbrocených duší v kotli, ale nemít nohu mimo provoz, protancoval bych i kopačky. „Bude moshpit?“ ptal se kdosi po úvodním setu odvážných mladých chlapců z Portrayal of Guilt (kombinovat neurotičnost bostonské hardcorové scény a ozajstný jazzrock odvahu bytostně vyžaduje). Odpovědí bylo Jeremyho vrhnutí se pod pódium hned po úvodním roztleskání ...and now it‘s happening in mine, kdy se k němu slétl každý, kdo měl nohy v pořádku a debutovou desku v krvi. Touché Amoré ji na aktuálním turné přehrávají celou a je to, jak se říká v odborných kruzích, tzv. celé dobré.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Jakkoli před nimi působili Portrayal of Guilt ve své žánrové roztěkanosti sympaticky, rozdíl mezi kapelou založenou před dvěma lety a vyhranými mistry vykřičených zpovědí nemohl být výmluvnější. Soustředěný útok poslal těla do pohybu a duše do vzduchu, respektive za nimi šly nahoru i ta těla: příboje emotivního nářezu svezly hned několik rozzářených surfařů. Kolik chlapských polibků na řídnoucí lebky jsem stihl zahlédnout? Minimálně tři.

Kšiltovky, nikoli mařeny, chtělo by se v tu chvíli zvolat, jenomže můj koncept byl rozmetán nástupem Deafheaven. George Clarke už se nestříhá, už není árijsky vylepaný, ale naopak hází mařenou v perfektně nacvičeném souladu s hudbou, která se do publika vyplavila jako vlna vpravdě přílivová. Nejsem první, kdo slyší v produkci Deafheaven specifické řešení rovnice black metal + surf rock + Guns N‘ Roses, ale o sobotní smíchovské noci bylo doloženo bez prostoru k pochybnostem. Srkal jsem trve black kafe a nechal se zalévat dehtem dobra, prýštícím ze stage s každým švihem Clarkových vlasů.

Jasně, v Brought Back to the Water sice zase ječel, jak „multiverse of fuchsia and violet surrenders to blackness now“, ale v tu chvíli mi to přišlo přesně naopak.

Info

Deafheaven (us) + Touché Amoré (us) + Portrayal of Guilt (us)
21. 9. 2019 MeetFactory, Praha

foto © su

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.