Články / Recenze

Guru psychomagie autobiografický – Jodorowsky

Guru psychomagie autobiografický – Jodorowsky

prof. Neutrino | Články / Recenze | 15.08.2020

Knih o magii a autobiografií jsem přečetl nespočet. Číst psychomagickou autobiografii od člověka devatera řemesel, jako je Alejandro Jodorowsky, je ale zcela jiný level. Nejedná se totiž o žádnou instantní esoteriku, natož o nudné faktografické cévéčko, ale o knihu plnou iniciačních situací a surreálně nepravděpodobných historek. Ty autor zaznamenal a posléze interpretoval, aby ho posunuly dál na své pouti radikálního umělce a „vynálezce“ léčitelské metody psychomagie.

Coby ukrajinský Žid narozený a vyrůstající v Chile se musel vyrovnávat se svým původem. V dětství v sobě objevil dar rozbujelé imaginace, do které se utíkal před zlým světem. Jeho mládí bylo poznamenáno nezájmem rodičů, otce zarputilého stalinisty, léčícího si na něm své komplexy s malým pohlavím, které jednoho dne zahlédl, matky asexuální židovské ženy, neprojevující k němu téměř žádné city, a jeho sestry - miláčka rodiny. Uměleckou kariéru začal jako introvertní básník. Později se přiklonil k divadlu a pantomimě, aby se dostal k filmu, literatuře či komiksům a nakonec až k magii a léčitelství.

Prvními čtenáři jeho poezie byla rozmanitá bohéma v četných nočních barech a putykách v Santiagu, která mu dala zásadní lekce do života. Zde uvedl v praxi „poetický akt“, který pak už jen dále rozpracovával během svého nezkrotně činorodého života. Tehdy založil i vlastní divadlo, které však z dnešního pohledu bylo spíš radikálním performativním experimentem než činohrou, s nímž v mnohém předcházel vývoj v divadelním světě. Nakonec ve svých čtyřiadvaceti letech tajně odjel bez rozloučení a osobních věcí do Paříže, aby rodinu ani tehdejší přátele už nikdy nespatřil.

Ve Francii a střídavě i v Mexiku se Jodorowsky věnoval kromě intenzivního praktikování lucidního snění také pantomimě jako učeň uznávaných mimů. Snažil se pochopit, jak vyjádřit myšlenky a pocity nonverbálně. Inicioval performativní vystoupení, které nazval Panická efemérnost, v němž lidé z publika mohli dělat nenormální, ale i nemorální věci, kterých by se jinak neodvážili. Vyvrcholením těchto snah byla hodinová performance v mexické televizi, kde v přímém přenosu, za doprovodu kapely, zdemoloval piáno a pak se na něm symbolicky ukřižoval. Po tomto aktu si už v TV ani neškrtl. Ze zoufalství se vrhl na filmovou dráhu, aby natočil kultovní snímky jako Krtek nebo halucinogenní epopej Svatá hora, v nichž se pokusil svou nekonvenční symbolickou tvorbu materializovat na filmové plátno.

Satirické exkurzy představují jeho setkání s osobnostmi, jako byl svérázný zenový mistr Ejo Takata, poťouchlý marxistický filozof a vyznavač kabaly Erich Fromm, mág a spisovatel Carlos Castaneda (můžeme jen litovat, že kvůli mistrově průjmu nakonec nedopadla filmová spolupráce na legendárním díle Učení Dona Juana) či letmé setkání s ikonou surrealismu Andrém Bretonem, kterého však nakonec spatřil jen krátce, při defekaci. Mág, manipulátor a šarlatán Ichazo z Bolívie ho pro změnu zasvětil do tajemství LSD a magických hub. Osudným pro něj bylo setkání s mexickou šamankou a léčitelkou Pachitou, která se při svých seancích měnila v Bratra a komunikovala s nemocnými mužským hlasem. Ona ho zasvětila do tajů přírodní chirurgie, dokázala vést i složité operace jen za pomocí rukou a rezavého nože.

Jodorowsky, rozkročený mezi tarotem, symbolickou magií, šamanismem, zenem a psychoanalýzou může být směle zařazen po bok takových moderních mystiků, pohybujících se na hranici reality, snu a iluze, jako byl Carlos Castaneda, Aldous Huxley nebo Timothy Leary. Jeho zásadním poselstvím bylo: „Pokud umění neléčí, není to umění.“ Dokázal, že lidská imaginace může fungovat jako katarze psychických blokací, neuróz a vnitřních běsů zasutých hluboko v podvědomí. Člověk však dokáže tyto problémy rozkrýt a integrovat do života, pokud si sám zavčas uvědomí, že nemoc je především odrazem jeho samého. Jsou-li Jodorowského příběhy pravdivé či ne, už je na každém z nás, ovšem autor se dušuje, že minimálně jejich postavy jsou zcela reálné. Ale co je to vlastně realita?

Info

Alejandro Jodorowsky – Tanec Reality (Malvern, 2020)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Když se svět dusí, nejde přitopit (Post-hudba)

Sabina Coufalová 12.04.2021

Zmatení muži a vyčerpané ženy sice stále bloumají městem jako na předchozích albech Post-hudby, ale svá osobní dramata a smutky zasazují do traumat spojených s...

Po krvavých stopách velkého nivelizátora

prof. Neutrino 10.04.2021

Walter Scheidel kromě detailní analýzy nabízí i některé pokojnější recepty na splasknutí „bubliny nerovnosti“.

Another Michael a ďalšia oáza pokoja

Michal Mikuláš 30.03.2021

New Music and Big Pop je jeden krásny výtvor plynúci v intenciách najlepších indiepopových tradícií.

Nikdo nemládneme (The National)

Jiří Přivřel 21.03.2021

Zremasterovaný debut The National přináší syrovou jednoduchost nezatíženou očekáváním.

Společnost mrtvých básníků (a Milan Děžinský)

Valentýna Žišková 20.03.2021

Hotel po sezóně, sedmá kniha laureáta Magnesie litery za rok 2017, Milana Děžínského představuje na poli současné české poezie...

Pestrá místa podle Places

Filip Rabenseifner 19.03.2021

Působí velice přirozeně, nenuceně, energicky, místy až jako improvizace, čemuž napomáhá způsob, jakým byla nahrávka pořízena, což podtrhuje její živý feeling.

Drunk Tank Pink (Shame)

Veronika Jastrzembská 18.03.2021

Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce.

Více než důstojné sbohem (Janis Joplin)

Akana 13.03.2021

Stejně bych ale řekl, že ty skutečně zázračné chvilky na albu přicházejí tehdy, když se Janis v písních angažuje víc než „jen“ jako zpěvačka.

Kokakola stokar (Frayer Flexking)

Kristína Valachová 13.03.2021

Z reakcií je zjavné, že väčšina chápe ako žart nielen hudobný počin, ale i samotný Flexkingov zjav na poli odfarbených vlasov a vždyprítomnej zimnej bundy.

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace