Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu #2: Obrazy z minulosti

Hádanky z Utrechtu #2: Obrazy z minulosti

Michal Pařízek | Články / Reporty | 12.11.2022

Všichni mluvili o clipping., nakonec do MeetFactory asi opravdu budu muset jít. Vynechat všechny koncerty na hlavní stagi se mi tady nepovedlo možná nikdy, i když vlastně zpět – dva tracky místních Personal Trainer jsem viděl. Ale musím to z paměti vyloženě dolovat, pozítří už o tom nebudu vědět. Stalo se toho příliš jiného, stala se Mabe Fratti.

Sedíme v Café DeRat, což, jak za ta léta asi už víte, není žádná kavárna, ale bar s kraftovými speciály z celého světa. Anglický sour k holandskému odpoledni pasuje náramně. Kamarád Koen (manažer Tramhaus nebo The Sweet Release of Death) poutavě vypráví o místní kapele We vs. Death, která v Utrechtu začínala před víc než dvaceti lety a vlastně ho navedla na DIY cestu. „Tam prostě musíš jít, to je pro místní scénu naprosto legendární místo,“ říká o Studiu Patrick, kde tihle místní veteráni hrají v neděli brzy odpoledne v rámci Tiny Room showcase: „Je to vlastně obyčejná zkušebna, ale prošli jí opravdu všichni. Je skvělé, že zrovna tohle místo pořadatelé zařadili do programu.“ Když si chcete nabrat na povinnostech, tak se zeptejte místních, co nevynechat. Jenže když tak Koena poslouchám, tak je mi jasné, že tohle opravdu vynechat nelze. S mírnou nevolí zapisuji do nedělního – už tak plného – odpoledního programu a přemýšlím, koho na tohle místní dostaveníčko vezmu. Najednou mi to dochází, stačí říct před Čajčíkem slovo legenda a bude.

Na Mabe Fratti utíkáme z nabitého koncertu Širom, bylo to skvělé, ale pořádně si je užijeme napřesrok v létě. Těšte se. Mabe Fratti se loni v žižkovském Atriu dařilo tak napůl, respektive potom, co jsme zažili včera večer, asi můžeme rovnou říct, že nedařilo. Stane se. O to větší očekávání bylo od utrechtského vystoupení, čekali jsme hodně a dostali tuplovanou porci. Mabe má unikátní dar ve svých cellových partech svádět dohromady nevídané množství nejrůznějších melodických odboček, jednotlivé prameny k sobě váže přirozeně, elegantně i vášnivě. Zároveň se nebojí ani syntezátorů, ani rámusu. V Utrechtu hrála s kytaristou a bubeníkem, v jednu chvíli se kultivovaně dronilo, jindy zase mohutně burácelo. V dříve poněkud decentním Jakobikerku nainstalovali pořádný světelný pult, takže kromě obligátních barevných kuželů se dokonce blikalo, neposedný kouřový alarm si s mlhostroji naštěstí nerozuměl pouze před koncertem. Jenže když Mabe začala zpívat, člověk na tohle všechno okamžitě zapomněl. Záměrně si odsedám od ostatních, nasazuji sluneční brýle a pouštím všechny myšlenky stranou. Teda skoro všechny.

Po koncertě bez váhání kupuji obě desky, Richard Foster mě Mabe představuje a slibuje, že nás propojí ještě mailem. Rozhovor prostě udělat musíme, po takovémhle koncertě to jinak nejde. S Nancy Mounir mám rande v sobotu ve dvě odpoledne, taky chtěla dělat rozhovor raději až po vystoupení. Na kouzelné hauntologické desce Nozhet El Nofous (Promenáda duší) oživuje skladby zpěvaček a zpěváků, kteří byli na vrcholu plus minus před sto lety. Ve spolupráci s místním The Flare Quartetem, dvěma uvaděči a okouzlující projekcí se promenáda na pódiu mění v pozoruhodnou hodinu dějepisu, během níž se kaskáda obrazů z minulosti mísí s myšlenkami na dnešek i na budoucnost. Pokud jsem předtím nevěděl, o čem se spolu budeme bavit, teď to nevím dvojnásob. Stejně tak jsem ještě nepřišel na to, jak vyřešit dnešní podvečer, kdy se do střetu Derya Yildirim, Irena a Vojtěch Havlovi a Lex Amor přidalo trumfové eso v podobě Lucrecie Dalt.

Info

Le Guess Who? 2022
10.-13. 11. 2022
Utrecht, Holandsko
web festivalu

foto © Tim van Veen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Julia Pátá 03.12.2023

„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.

Monkey Week 2023: Jako doma

Michal Pařízek 29.11.2023

Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.

Down in the past (Mando Diao)

Eva Karpilovská 28.11.2023

V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.

Nepřestávám vrhat stín (WWW Neurobeat)

Tomáš Jančík 26.11.2023

Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.

Tired of life, start over (Blank Banshee)

Dominik Polívka 26.11.2023

Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.

Tanec v krajině snů (Jaga Jazzist)

Kryštof Kočtář 24.11.2023

Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.

Chvála ozubeným kolesům i vesmírným potulkám (Laibach)

Michal Smrčina 23.11.2023

Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...

Nebuďme zdvořilí (Laurie Anderson with Sexmob)

Lukáš Grygar 22.11.2023

Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.

Stále silnější deprese (Blues Alive)

Jiří V. Matýsek 21.11.2023

Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.

S kladivem a empatií (Yaeji)

Ondřej Pěkný 18.11.2023

A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace