Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Michal Pařízek | Články / Reporty | 12.11.2021

Je konec, sotva pár minut po půlnoci se potkáváme u postranního vchodu před budovou TivoliVredenburg. Pár metrů od nás rozjíždějí na chodníku Irreversible Entanglements improvizovanou jam session a Camae Ayewa při recitaci stíhá ještě vesele podepisovat vinyly. Asi jim to taky nestačilo, jako zřejmě nikomu. Poznámky o kotlíku a busking stage samozřejmě nechybí, na půlnoční večerku reaguje každý po svém. Jaký že tedy byl první festivalový den? Naplňující.

Úleva i nadšení z toho, že se festival děje, je vidět na každém kroku. Jessica Clark, která se na Le Guess Who? stará již několik let o zahraniční novináře, je v Utrechtu celý týden a neskrývá dojetí: „Jak ráda vás všechny vidím.“ Hned v další větě se omlouvá, že bude třeba očkovací certifikát nechávat načíst každý den znovu. Taková jsou pravidla, s každým dnem další kontrola a nová páska. QR kódy se skenují všude, dokonce i na tržišti na náměstí, kde se shromáždilo pár netrpělivých prodejců z ohromné vinylové burzy, konající se ve městě pravidelně v době festivalu. To je to nejmenší, odpovídám, a domlouváme si zítřejší sraz. Hezký festival nám popřeje také barmanka z Café DeRat, maličkého pivního baru, který jsme kdysi s Viktorem objevili úplnou náhodou. Tam je potřeba se pravidelně stavit a takových míst je v Utrechtu několik. A každým rokem přibývají. Začíná být fuška to během těch pár dní stihnout.

Z nové soulové senzace Gabriels odcházím záhy, zato Arushi Jain přinesla úplně jiné emoce. Severoindické rágy interpretované skrz modulární syntezátory sedly do kostela Janskerk náramně, ve spojení s famózními světly tuplem. Zpátky do Tivoli – brooklynská experimentalistka L’Rain hraje překvapivě ve velkém sále a s docela velkou kapelou. Ze začátku je to takové rozpačité, ale konec setu už nabízí kýžený tlak a hitová Two Face zní vyloženě skvěle. Další přesun, tentokrát na Arooj Aftab, aniž bych tušil, co mě čeká. Album Vulture Prince a zejména jakési protoreggae Last Night jsem poslouchal na jaře docela často, na koncert jsem byl zvědav. A dostal jsem... všechno. Z tajuplných, neuchopitelných melodií se v živém provedení staly podivuhodné pučící keře, často vyplňující celou místnost, charisma zpěvačky muselo hypnotizovat snad každého. Alespoň podle zarážejícího ticha při produkci a ohromujícího ohlasu v pauzách. Citlivý doprovod v málokdy vídaném spojení kontrabasu a harfy přinesl decentní podkres temného projevu Aftab, i občasné, ale o to více zasahující, hutně hlasité pasáže. Smyčce a kytary, které vévodily nahrávce, nechybí, naopak. Střídmost celému koncertu náramně sedla, po vygradované Last Night odcházím, ještě před poslední skladbou. Po slovech „grace far beyond my grasp, the rest is silence“ toho je akorát.

„Stále ještě mívám představy,“ deklamovala v jeden moment během koncertu Irreversible Entanglements Camae Ayewa, tahle věta mi utkvěla v paměti také hluboko. Na Le Guess Who? pravidelně přichází nějaký koncert, po kterém už nechcete (nepotřebujete) vidět nic. Setkání s Arooj Aftab bylo z téhle kategorie. Písně „o ztrátě, lásce a prázdnotě“, jak je sama uvedla, doplňovala sympatickými promluvami mezi skladbami, na takovou krásu až nečekaná blízkost. Odcházím s tím, že už na nic nejdu, naštěstí dramaturgové zřejmě věděli své a dva výplachy v podobě zmíněného motivačního free jazzu Irreversible Entanglements a hutné grindcore diskotéky DJ Scotche Rolexe, MC Yallah a Lorda Spikehearta z Dumy splnily účel. Poslaly pohnuté myšlenky zase trochu jiným směrem. Setkání s Arooj Aftab zůstane v myšlenkách ještě dlouho, Heartnoize si hrají s představou prodělat na jejím koncertě v Praze. Nedovolte jim to. The rest is silence, říkám si ráno, když si přečtu zprávy, že místní politici uvažují o lockdownu od zítřka. Tedy třetí den čtyřdenního festivalu. Uvidíme.

Info

Le Guess Who?
11. - 14. 11. 2021 Utrecht, Holandsko
web festivalu

foto © Ben Houdijk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace