Články / Reporty

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Hádanky z Utrechtu #2: The Rest Is Silence

Michal Pařízek | Články / Reporty | 12.11.2021

Je konec, sotva pár minut po půlnoci se potkáváme u postranního vchodu před budovou TivoliVredenburg. Pár metrů od nás rozjíždějí na chodníku Irreversible Entanglements improvizovanou jam session a Camae Ayewa při recitaci stíhá ještě vesele podepisovat vinyly. Asi jim to taky nestačilo, jako zřejmě nikomu. Poznámky o kotlíku a busking stage samozřejmě nechybí, na půlnoční večerku reaguje každý po svém. Jaký že tedy byl první festivalový den? Naplňující.

Úleva i nadšení z toho, že se festival děje, je vidět na každém kroku. Jessica Clark, která se na Le Guess Who? stará již několik let o zahraniční novináře, je v Utrechtu celý týden a neskrývá dojetí: „Jak ráda vás všechny vidím.“ Hned v další větě se omlouvá, že bude třeba očkovací certifikát nechávat načíst každý den znovu. Taková jsou pravidla, s každým dnem další kontrola a nová páska. QR kódy se skenují všude, dokonce i na tržišti na náměstí, kde se shromáždilo pár netrpělivých prodejců z ohromné vinylové burzy, konající se ve městě pravidelně v době festivalu. To je to nejmenší, odpovídám, a domlouváme si zítřejší sraz. Hezký festival nám popřeje také barmanka z Café DeRat, maličkého pivního baru, který jsme kdysi s Viktorem objevili úplnou náhodou. Tam je potřeba se pravidelně stavit a takových míst je v Utrechtu několik. A každým rokem přibývají. Začíná být fuška to během těch pár dní stihnout.

Z nové soulové senzace Gabriels odcházím záhy, zato Arushi Jain přinesla úplně jiné emoce. Severoindické rágy interpretované skrz modulární syntezátory sedly do kostela Janskerk náramně, ve spojení s famózními světly tuplem. Zpátky do Tivoli – brooklynská experimentalistka L’Rain hraje překvapivě ve velkém sále a s docela velkou kapelou. Ze začátku je to takové rozpačité, ale konec setu už nabízí kýžený tlak a hitová Two Face zní vyloženě skvěle. Další přesun, tentokrát na Arooj Aftab, aniž bych tušil, co mě čeká. Album Vulture Prince a zejména jakési protoreggae Last Night jsem poslouchal na jaře docela často, na koncert jsem byl zvědav. A dostal jsem... všechno. Z tajuplných, neuchopitelných melodií se v živém provedení staly podivuhodné pučící keře, často vyplňující celou místnost, charisma zpěvačky muselo hypnotizovat snad každého. Alespoň podle zarážejícího ticha při produkci a ohromujícího ohlasu v pauzách. Citlivý doprovod v málokdy vídaném spojení kontrabasu a harfy přinesl decentní podkres temného projevu Aftab, i občasné, ale o to více zasahující, hutně hlasité pasáže. Smyčce a kytary, které vévodily nahrávce, nechybí, naopak. Střídmost celému koncertu náramně sedla, po vygradované Last Night odcházím, ještě před poslední skladbou. Po slovech „grace far beyond my grasp, the rest is silence“ toho je akorát.

„Stále ještě mívám představy,“ deklamovala v jeden moment během koncertu Irreversible Entanglements Camae Ayewa, tahle věta mi utkvěla v paměti také hluboko. Na Le Guess Who? pravidelně přichází nějaký koncert, po kterém už nechcete (nepotřebujete) vidět nic. Setkání s Arooj Aftab bylo z téhle kategorie. Písně „o ztrátě, lásce a prázdnotě“, jak je sama uvedla, doplňovala sympatickými promluvami mezi skladbami, na takovou krásu až nečekaná blízkost. Odcházím s tím, že už na nic nejdu, naštěstí dramaturgové zřejmě věděli své a dva výplachy v podobě zmíněného motivačního free jazzu Irreversible Entanglements a hutné grindcore diskotéky DJ Scotche Rolexe, MC Yallah a Lorda Spikehearta z Dumy splnily účel. Poslaly pohnuté myšlenky zase trochu jiným směrem. Setkání s Arooj Aftab zůstane v myšlenkách ještě dlouho, Heartnoize si hrají s představou prodělat na jejím koncertě v Praze. Nedovolte jim to. The rest is silence, říkám si ráno, když si přečtu zprávy, že místní politici uvažují o lockdownu od zítřka. Tedy třetí den čtyřdenního festivalu. Uvidíme.

Info

Le Guess Who?
11. - 14. 11. 2021 Utrecht, Holandsko
web festivalu

foto © Ben Houdijk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Woodkidovy podivuhodné příběhy

Veronika Mrázková 08.06.2022

Když pak nastoupil Woodkid s osmičkou hudebníků a přerušil několikaminutovou zvukovou ouverturu v záři tepajících červených bodovek, stačilo pár tónů hitovky Iron a bylo uvařeno.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace