Články / Sloupky/Blogy

Hadí sykot (z Varů): Konec světa v hotelu Thermal

Hadí sykot (z Varů): Konec světa v hotelu Thermal

Veronika Havlová | Články / Sloupky/Blogy | 30.06.2024

“Nebuď zas přehnaně poetická,” řekl dvanáctiletý syn kamarádce, když se pokoušela trochu déle vychutnat jeho vzácnou pochvalu. Asi je to filmem Let’s Get Lost, černobílým portrétem jazzového hudebníka Cheta Bakera, z něhož jsem před chvílí vyšla, ale mám chuť být taky poetická a třeba i trochu sentimentální. A možná je to posledním dílem podcastu Hodný, zlý a kritický, v němž Kamil Fila vzpomíná na první ročníky karlovarského festivalu. Stejně jako on jsem totiž do Varů jela poprvé v osmnácti, takže i o mně už platí, že jsem prožila větší část života pod vlivem téhle akce.

Nějak se na mě letos skoro na každém kroku lepí vzpomínky. Koukám kolem sebe a vidím okolí jako směsici dvojexpozic. U východu z Velkého sálu kmitající profesionálové, kteří jemně, ale důrazně řídí a oddělují davy, aby nikdo nezůstal dlouho někde, kde nemá. Do toho spolužák Jiří, který byl příliš punk i na stanové městečko, tak se po půlnočním filmu skládal do spacáku hned u kina. Kde spokojeně odpočíval do té doby, než ho spláchla velká voda a musel se přesunout k záchodkům u Malého sálu. A nikdo ho odnikud nevyhazoval, stejně jako desítky podobně založeného batůžkářstva.

Zatímco sedím v press centru, které v současnosti tvoří jen bílé skládací stoly, pár židlí, pět notebooků a tiskárna, vidím samu sebe, jak coby prvačka z filmové vědy nakukuju mezírkami do zóny pro novináře, kde je spousta počítačů, stojany s barevnými propagačními materiály, časopisy s lesklými obálkami a jinými vymoženostmi pro profesionální nadlidi, jako je třeba rychlý a spolehlivý internet. A někde v koutku duše doufám, že když budu mít fakt štěstí, dostanu taky někdy vstupenku do ráje v podobě novinářské akreditace. Když dnes usedám do sálu před tiskovkou s celebritou, jen se trochu unaveně bojím, jestli to nebude moc trapné. A u toho úplně fyzicky cítím, jak se klepu vzrušením při úplně první tiskovce, na kterou jsem se kdy odvážila. Její hvězdou byl Robert DeNiro, který při vstupu do sálu při pohledu na shromážděný dav rezignovaně vydechl: “Oh, Jesus…” Při představě, že bych mohla úplně klidně položit hvězdě otázku, mi srdce divoce bušilo ještě několik hodin.

Ne že by mi nutně chyběl pocit neustálé vyklepanosti a vyjukanosti, nedá se ale popřít, že díky permanentní přecitlivělosti a rozvibrovanosti přinášel každý den festivalu několik extrémních zážitků. Nadšení, smutek, znechucení, rozčilení, někdy všechno najednou. Proplouvat filmy a míjet celebrity a nejrůznější idoly vznášejíc se na zenovém obláčku je asi zdravější, ale není to pak zároveň trochu promarněný čas? Na druhou stranu jsem zatím viděla šest filmů a ani jeden nepovažuju za úplně marný. U jednoho se mi dokonce párkrát zvedl žaludek! A navíc jsme dnes zažili blackout, který sice netrval dlouho, ale procházet náhle temným hotelem Thermal, v němž si lidi svítí mobilními světluškami, zatímco vás šimrá nejistota, jestli se vůbec dnes bude ještě promítat, bylo naprosto fascinující. Takové milé a důležité ujištění, že i když tu jste po devatenácté, pořád tu číhá nečekané. A nebojte, příští sykot už bude o filmech.

PS: Obchází tu muž, který zjevně pracuje pro festival, a povedlo se mu dnes natočit “úplně nejlepší video”. Viděla jsem kousek, když ho ukazoval kolegovi na baru, a další kousek, když ho ukazoval ženě u novinářské pokladny. Zjevně je na něm Bohdalka, k jejímž pohybům se dokonale hodí někdejší hit Gangsta’s Paradise. A i když je pán asi starší než já a pracuje tzv. uvnitř, je celý rozechvělý, jestli jeho video bude správně pochopeno a zveřejněno na oficiálním kanále. Tak uvidíme. A hlavně neztrácejme rozechvělost!

Info

MFF Karlovy Vary
28. 6. — 6. 7. 2024 Karlovy Vary
web festivalu

foto © Kviff

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Letní filmová škola 2024 (Dielmanová, Fellini, Lynch a další)

Štěpán Nezbeda 18.07.2024

Jelikož nejpohodovější filmová přehlídka letos přinese víc promítacích sálů a projekcí, může se hodit pár tipů na snímky.

Pohoda 2024: Poryvy, tma a naděje

Michal Pařízek 14.07.2024

Tento text nemá být obhajobou ani reportáží, berte ho jako pokus o zprostředkování zážitků z určitého místa v areálu. A pokus mírnit rázná hodnocení a zbrklé analýzy.

Šejkr #134: Kdo je kdo?

Michal Pařízek 12.07.2024

Rozhovor s Libuší Jarcovjákovou pro mě byl jedním ze zásadních zážitků prvního pandemického období, dělali jsme ho někdy na jaře, v době, kdy už začínalo být trochu hezky, ale ulice…

Hadí sykot (z Varů): V hudbě život. A smrt.

Veronika Havlová 07.07.2024

Nicméně od té doby hudební a obzvlášť koncertní snímky ve Varech vyhledávám, obzvlášť pokud se promítají ve Velkém sále.

Hadí sykot (z Varů): Křik perličky a jiné holčičí hysterie

Veronika Havlová 04.07.2024

Scéna, v níž se devět tetiček snaží umlčet dvojici mladých žen tím, že jim ritualizovaným sborovým zpěvem vyjadřují bezmeznou účast a lásku, je zatím jedna z nejmrazivějších, které jsem tu…

Hadí sykot (z Varů): Kdo jsme my?

Veronika Havlová 02.07.2024

Ta samozřejmost, s níž mě zařadil do skupiny “my”, a předpoklad, že přece logicky musím chodit na filmy s LGBTQ+ tematikou, když jsem sama jedno z písmen, mě trochu zarazila.

Šejkr #133: „What you fear to hear from my mouth?“

Michal Pařízek 28.06.2024

O to smutnější bylo číst text Josefa Chuchmy, který se do určité části domácí kulturní publicistiky opřel neurvale i jalově zároveň.

Preview: MFF Karlovy Vary 2024 (Machoninovi, chodecký film a Escobarův hroch)

Filip Hastík, Veronika Havlová, Štěpán Nezbeda 20.06.2024

Z letošní nabídky vybíráme dvanáct tipů napříč sekcemi, Janžurku mezi nimi nenajdete – ta bude kolem druhé odpolední u Puppu.

Šejkr #132: Řeč města

Michal Pařízek 14.06.2024

Bolognu jsem si zamiloval už loni, živé, pulsující město, kde se většina věcí odehrává venku, super jídlo i víno a hlavně právě tyhle čmáranice, kterých je město plné...

Šejkr #131: Nikdo není cizinec

Michal Pařízek 31.05.2024

Člověk potkává možná až příliš hodně lidí a (až příliš) často jim nevěnuje pozornost, jakou by si zasloužili. Není to záměr, je to prostě tak. A s písničkama je to…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace