Články / Reporty

He is here with us all (Cave In)

He is here with us all (Cave In)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 27.06.2019

Pozdě, ale přeci. Letní výheň versus Cave In. Naivní představa, že bude v podzemí lépe, a ještě naivnější pocit, že po roce po tragickém odchodu basáka Caleba Scofielda už nebude třeba kapesníku. Vzpomínali všichni, a nejen na Scofielda, jehož místo naživo zastoupil Nate Newton z Converge, ale i na jednotlivá období a růst kapely. Ta se po kultovním debutu Until Your Heart Stops, jenž nastínil jejich chaotic hardcorovou povahu, pustili do spacerockových vod na druhém albu Jupiter. S třetí deskou Antena se kapela dostala na MTV, aby se s tou čtvrtou Perfect Pitch Black vrátila zpět k tvrdému undergroundu. Jejich neustálý zvukový vývoj od metalcoru a alt metalu po progresivní space rock byl a je zajímavý dodnes.

Předkapela Five Seconds to Leave se stěží vešla na skromné pódium. Trojice z Jidřichova Hradce si libovala v hutných dlouhých riffážích, atmosférách a procítěních, prvky stoneru, sludge a doomu prostupovaly sklepem. Dynamická bicí jistě směrovala tok valící se bažiny, ve které se obzvlášť baskytara uměla prodat, zato u kytary se několika zádrhelům a pomalým nasazením nepodařilo vyhnout. Vzletné promachy a pomalá vybrnkávání zachránila vlasatému „djůdovi“ čest. Tvrdšími polohami a schopností jednoduše a trefně přecházet ze sloky na sloku dokázali, že vynechávat support se nevyplácí.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Jak je možné, že tříčlenná skupina není sto udělat na stagi ani krok a čtyřčlenná s tím nemá sebemenší problém, nepochopím. Cave In otevřeli masivní zvukový vesmír, těžké dravé kytary mrštně prolínaly vykreslované melodie, které se postupně měnily na bortící se zvukové stěny. Každý z nástrojů byl výborně rozeznatelný. Velice živé a nekompromisní bubnování Johna-Roberta Connerse neznělo nikdy stejně, i když nešlo o žádné technické výstřelky. Za většinou efektových koktejlů stál kytarista Adam McGrath, a pokud zrovna nesoupeřil se zpěvákem a hlavním kytaristou Stephenem Brodskym v riffech, střílel přes tremolo s phaserem nasekané kytarové tóny až feedbacky. Brodskyho čistý zpěv dokonale kontrastoval s Newtonovým řevem podaným bez manýry dnešních scenecore wannabes.

Cave In jeli bez prodlení, mezi písněmi vyplňovaly prostor noiseové koláže a všechno tak znělo jako jeden nekonečný song. Za nadšením ze hry a sršící energií všech členů byla cítit tíseň a neklid, kterou se snažili s každým posthardcorovým refrénem smýt. Zazněl průřez celou jejich tvorbou a před posledním songem Sing My Lovers konečně promluvil Brodsky k publiku: „This is Calebs bass guitar. He is here with us all right now…“

Za celý koncert se nestrhl jediný mosh nebo circle pit. Všichni věděli, o co jde. Přišli se rozloučit, zavzpomínat a zároveň oslavit etapu toho nejlepšího, co kdy hardcore vyprodukovalo. Bylo to silné.

No one leave me saying goodbye
No more dreams, waiting to die
I need to shake my blood
How it feels, gone flood

Info

Cave In (us) + Five Seconds to Leave
25. 6. 2019 Café V lese, Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.