Články / Recenze

Hildě víc sluší komiksové prostředí

Hildě víc sluší komiksové prostředí

Martin Šinkovský | Články / Recenze | 02.02.2019

Britský komiksový autor Luke Pearson představil světu v roce 2010 modrovlasou dívku Hildu, která žije se svou mámou v domě, jehož okolí je naplněné různými prapodivnými bytostmi ze severské mytologie. Kritické ohlasy se shodovaly v nadšeném přijetí a Pearsonova poetika byla srovnávána například s japonskou legendou animovaného filmu Hajaoem Mijazakim (Můj soused Totoro, Princezna Mononoke, Cesta do fantazie).

Není proto divu, že původně komiksová Hilda nahlédla i do jiných médií. Netflix v loňském roce představil první řadu stejnojmenného seriálu a ve stejném roce si na své přišli i fanoušci „klasické“ literatury. Adaptování se chopil britský spisovatel dětské literatury Stephen Davies a jeho knihu Hilda a pidilidi ilustrovala Seaerra Millerová, jejíž styl zákonitě vycházel z výtvarné podoby původní Pearsonovy Hildy.

Hilda a pidilidi je příjemně malá knížka, která je už svou typografií určena nejmenším čtenářům. Také styl krátkých vět a kapitol odpovídá nejmladší cílové skupině. Obsahově však kniha poněkud zklamává očekávání (přiznám se, že byla veliká). Nejde totiž o nové a originální příběhy z Hildina světa, ale v podstatě o přepsané příhody, které známe z komiksu. Samozřejmě že ne doslova, některé rozdíly tu jsou, ale i tak jde o příběhy s minimem nové autorské invence.

Davies navíc velmi otrocky popisuje jednotlivosti, které známe z komiksu elegantně nakreslené. Nevědomky tak ukazuje hlavní sílu Hildy, spočívající ve spojení silného příběhu a poutavé vizualizace jejího světa. Některé kouzelné momenty z komiksové Hildy trpí pod přílišným nánosem popisnosti a doslovnosti, vezměme kupříkladu postavu Poleňáka a dění kolem něj – v komiksu působil nenápadně a vedl vedlejší groteskní linku, v knize toto vůbec nefunguje.

Pokud však odhlédneme od komiksu, může být tato kniha dobrým startem pro děti, které ještě neumí číst. Rodičům se přeci jen lépe dětem čte, než ukazuje a vysvětluje komiks. V tomto směru a případně jako lákadlo čtenářů ke komiksům může tato kniha posloužit zdárně. Ovšem rozšíření příběhů z Hildina světa se nekoná. Na to si musíme počkat do dalšího komiksu.

Info

Stephen Davies, Seaerra Millerová - Hilda a pidilidi (Paseka, 2018)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.