Tomáš Tkáč | Články / Recenze | 11.04.2013
Na sklonku minulého roku se po tříleté pauze vrátili s novou deskou hudební chameleóni a aranžérští eklektici, kteří patří k tomu nejzajímavějšímu, co na Islandu v poslední dekádě vzniklo. Tahle kapela nám už od své první desky nabízí mix toho nejlepšího, co se (nejen) v populární hudbě událo za celé minulé století. A to bez toho, že by jejich hudební citace byly jen prázdná gesta a laciné pokusy zavděčit se. Jejich kombinace folk-popu, indie rocku a soulu stojí na mistrné souhře sedmičlenného ansámblu (vzhledem k obsazení si dovolím použít toto slovo, viz zásadní role jinak populární hudbou opomíjené fagotu), navíc kapela má nepopsatelné a originální fluidum, jakousi „islandskou roztomilost“ (terminus technicus), jež se táhne za islandskými projekty už od Sigur Rós a pro které máme coby Středoevropané slabost. Poslechněte si první album Sleepdrunk Seasons a pochopíte, o čem mluvím
Těžko si představit větší maximalismus, než svěřit materiál do rukou symfonického orchestru, jak to kapela udělala na předchozím, hudebními cenami ověnčeném albu Terminal. Proto je logické, že na nové nahrávce na to jdou přesně naopak a snaží se zvuk prostorově srazit na minimum, čímž v diskografii kapely vzniká další zajímavý kontrast.
Ve zkratce by se dalo říct, že cestu, kterou se Enter 4 ubírá, jasně vymezuje už singl Myself (doporučuji videoklip). Islandská roztomilost je pryč, veselé a bezstarostné texty o cukru a motýlech zrovna tak. Atmosféra je zhuštěna do místy až bolestné naléhavosti, torzo skladby tvoří především tvrdošíjný beat na bicí a ruchy a samply (žádný z těchto prvků na dřívějších deskách nenajdeme), do kterých se hlas frontmana Högniho Egilssonona užírá závistí. Katarzní refrén s hlubokými oktávami na klavíru je jedním z nejlepších momentů vůbec. Objevují se však i typické polohy, které nám kapela už nejednou představila. Jako kontrast k novému zvuku pak funguje například skladba On the Peninsula, která by se klidně mohla objevit na jakémkoliv předešlém albu.
Na první poslech se jedná o nečekané zjevení v dosavadní diskografii kapely, na poslech druhý se začnou objevovat asociace jako GusGus (islandská elektronická superkapela, kde působí i Högni Egilsson) střihnutí depresivní bezvýchodností Porstishead. Vše zabaleno do soulového vokálního projevu (viz úvodní skladba alba Lucifer/He Felt Like a Woman). Hjaltalín opět dostáli své pozici nepolapitelné a nezařaditelné entity plující ve vodách populární hudby a po spolupráci se symfonickým orchestrem ukázali, že ani soudobé trendy elektronické hudby jim nejsou cizí a umí jich využít plně ke svému prospěchu.
Hjaltalín – Enter 4 (Sena, 2012)
http://hjaltalinmusic.com
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.