Články / Recenze

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel | Články / Recenze | 22.02.2021

V roce 1993 by si nejspíše jen málokdo z účastníků koncertu Nicka Cavea v pražské Lucerně vsadil na to, že předkapela tehdy známá sotva na Britských ostrovech přečká tři dekády. Stalo se a pamětníkům toho posledního letního večera před podzimní rovnodenností je z dnešního pohledu možné závidět. Do vydání debutového alba tehdy partě kolem zpěváka a skladatele Stuarta A. Staplese přitom scházel necelý měsíc. A podzimní melancholie byla Tindersticks sudičkou. Kapela ustála náhlý úspěch i turbulentní devadesátá léta bez trapných skandálů, v novém miléniu osobní a tvůrčí neshody vyřešila částečnými personálními obměnami a jednotliví členové se snad preventivně před ponorkovou nemocí zabydleli na různých místech Evropy.

Tindersticks se po celou dobu dařilo udržet charakter kapely, které sluší komorní prostory a při svých dalších pražských zastávkách zakotvili v Divadle Archa. Loňský koncert však musel být odložen a s ním i celé turné k desce No Treasure But Hope, která vyšla v listopadu 2019. Staples ale neseděl doma u lahvinky Bordeaux se založenýma rukama. Začal psát nové písně a pracovat na starých nápadech, na které se dlouho nedostávalo. Jak to okolnosti umožnily, přijeli za ním do jeho studia Le Chien Chanceux ve francouzském Limousin na letní dovolenou i spoluhráči z kapely. Při poslechu nové, třinácté desky Distractions je slyšet, že nezaháleli.

Album otevírá singl Man Alone (Canʼt Stop the Fadinʼ) a je to neskutečná jízda, nejen na zadní sedačce taxíku nočním Londýnem, jak ilustruje videoklip. Jedenáctiminutová skladba je postavená na výrazné basové lince a repeticích, kdy mantrické odříkávání jemně zastřeného Staplesova barytonu je místy zesíleno efekty. Tindersticks hned v úvodu koketují s elektronikou a rozehrají natolik hypnotickou a pohlcující hru, že posluchače vytrhne z prostředí, kde právě prodlévá, což bude nejspíše pohodlné sofa nebo ušák. Extáze vyvolaná legálními prostředky bez kocoviny a zdravotních následků z dlouhodobého a opakovaného užívání.


S následující I Imagine You přichází výrazné zklidnění. Staplesův hlas se ztiší do šeptaného recitativu a posluchač nachází onu pohovku pod zadkem a s tím také jistotu, že poslouchá opravdu Tindersticks. Zpěv, který zazní jen u dvou veršů, působí jako samotná esence touhy při vzájemném odloučení. Následují tři coververze. A Man Needs a Maid je klasikou od Neila Younga z roku 1971. Verše „To give a love, you gotta live a love, To give a love, you gotta be part of´“ nestárnou a jejich platnost je nadčasová. Když při nich Staplesův vokál doprovodí hlas Giny Foster, zpěvačky, která už s Tindersticks v minulosti několikrát spolupracovala, jsou všechny ingredience dokonale sladěny. Tuhle píseň musíte promilovat a starý kocour Neil může spokojeně vrnět.

Z roku 1971 je i druhý cover, píseň Lady with the Braid od Dory Previn. V tomto případě je interpretace dobře odvedenou řemeslnou prací. U Tindersticks se ovšem vždy jednalo o umělecké řemeslo, takže i případné známky rutiny jim lze odpustit. Poslední z coververzí překvapí samotnou volbou písně Youʼll Have to Scream Louder od post-punkových Television Personalities z roku 1984. Za textem písně tehdy stála nasranost vůči rasové a genderové nerovnosti a politice Margaret Thatcherové a nebylo zapotřebí používat básnických metafor. Staples, který tehdy ve svých devatenácti letech píseň přijal bez výhrad za svou, ji pod vlivem událostí z jara roku 2020 shledal opět jako velmi aktuální a nemohl si pomoci, aby se ze svého vzteku i ve svých pětapadesáti také nevykřičel. „Youʼll have to scream louder, because no one is listening!“ Takový apel zní od Tindersticks nečekaně, o to naléhavěji. Klidně hlasitěji, prosím!

Závěrečné dvě skladby jsou již z repertoáru kapely. Tue-moi je vzpomínkou na oběti masakru v pařížském klubu Bataclan, kde Tindersticks sami několikrát vystupovali. Tragická událost z listopadu 2015 je natolik silným tématem, že si francouzsky zpívaná píseň vystačí jen s doprovodem klavíru. Skladba The Bough Bends pak desku uzavírá. Píseň graduje z mírného tempa v drásavé hřmění hudebních nástrojů a vrstvení Staplesova hlasu, který přemítá nad starými láskami a ztracenými příležitostmi. Vidět, kým jsme mohli být, může bolet. Nakonec nezbývá, než se s tím vším smířit a odpustit sám sobě. Silný závěr.

Pojmenování desky Distractions je výstižné. Skutečně působí jako rozptýlení pro kapelu, která namísto přerušeného turné vystřídala koncertní pódia za domácí studio. Je to album plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět. Na druhou stranu i přesto, že na desce nechybí skvělé nápady a výrazné písně, postrádá pomyslnou Ariadninu nit, která by posluchače nahrávkou provedla. Ne že by později posluchač jednotlivé písně přeskakoval, spíše hrozí, že si bude některé vyzobávat a vracet se k nim. Ucelenost, která byla pro předchozí nahrávky Tindersticks charakteristická, schází. To je jen drobnou vadou na kráse. Na vystoupení v Arše, které je přesunuté na 15. července, mohou být vedle starších písní ty nové vrcholy večera. Plánovaný koncert už nejspíše nebude tak pamětihodný jako ten z roku 1993, ale na to začít si s Tindersticks není nikdy pozdě. A určitě to nebude jen letní románek. Bude to láska, která vydrží až do podzimu.

Info

Tindersticks - Distractions (City Slang, 2021) Bandcamp

foto © Richard Dumas a Suzanne Osborne

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Akkamiau a ediakarská fauna

Petr Mareš 08.05.2021

Koncept nahrávky evokuje tzv. ediakarskou faunu – jednoduché tajemné organismy, které se v oceánech objevily zhruba před půlmiliardou let.

Pocit magie u ohně (Bios)

Richard Kutěj 07.05.2021

Zvuky a melodie stojí často na prazvláštně jednoduše pokroucených linkách, které se nesou jako klubko hadů, ze kterého neustále vykukuje jiná hlava.

Bolesť a radosť (Cassandra Jenkins)

Michal Mikuláš 03.05.2021

An Overview on Phenomenal Nature sa nepočúva ľahko. Autorka sa svojimi spoveďami odhaľuje tak veľmi, že človek sa až hanbí tej blízkosti.

Slova i varhany s vozembouchem (Petr Nikl & Miroslav Černý)

Adéla Polka 30.04.2021

Hudebníček evokuje představu zpěvníku pro děti. Jenže jedním z tvůrců této knihy s cédéčkem uvnitř je Petr Nikl a ten rozhodně netvoří výhradně pro dětské obecenstvo.

Tunelem do neznáma. Nebo do sebe. (The Bug & Dis Fig)

Václav Valtr 29.04.2021

Dis Fig na Blue odložila svůj producentský um a plně se oddala vokálům, které zde tvoří lyrickou plochu, organicky propojenou se zvukem Bugova apokalyptického dancehallu.

Potulky po americkom kontinente s Wild Pink

Michal Mikuláš 27.04.2021

Prichádzajú s albumom číslo tri, na ktorom nie je cítiť hektika života rockandrollových stars...

Black Honey se domáhají rovnoprávnosti

Julie Ježková 26.04.2021

Najít rovnováhu a pokračovat v podpoře ženských interpretek, stejně jako to propaguje kapela Black Honey na svém druhém albu Written & Directed, může být správným krokem.

Soundtrack k dystopickej realite (Spoiwo)

Lucia Banáková 24.04.2021

Považujem ho za soundtrack k akejsi dystopickej realite, nie je však zrejmé, či sa jedná o nereálny sci-fi výjav alebo odkaz na zvláštnu a osamelú dobu, ktorú žijeme.

Kupředu krokem zpět (Lael Neale)

Veronika Jastrzembská 22.04.2021

Neale klade důraz na sdělení, proto celé album provází kontrast mezi tichým instrumentálním podkladem téměř bez basové linky a výrazným, čistým zpěvem.

Lana Del Rey a divoká, hladová srdce

Tomáš Kouřil 20.04.2021

Ze vzpomínek na navštívená místa, minulé partnery a kamarády je sice možné snad donekonečna těžit další a další motivy a vzpomínky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace