Akana | Články / Recenze | 03.06.2021
Odkaz nigerijského hudebníka a aktivisty Fely Kutiho má stále co říct. Svědčí o tom jednak další a další kapely, které afrobeatový kánon úspěšně rozvíjejí a přetvářejí, jednak neutuchající aktivity jeho přímých potomků. K synům Femimu a Seunovi se nyní přidává zatím nejmladší hudebník v rozvětveném klanu, vnuk Made, který k vydání své albové prvotiny nazvané For(e)ward, na níž sám nahrál všechny nástroje, zvolil poněkud neobvyklou formu. Prostřednictvím londýnského labelu Partisan (kde vychází také reedice alb Fely Kutiho) ji poslal do světa bok po boku s novinkou svého otce Femiho, která nese titul Stop the Hate a oba netradiční dvojalbum společně zastřešili výmluvným názvem Legacy +. Jedním dechem se tak hlásí k rodinnému dědictví i ke snaze posunout ho dál.
V tomto směru má devětapadesátiletý Femi Kuti už vlastně splněno. Svým dílem inovací přispěl afrobeatu už na svých prvních deskách v devadesátých letech a od té doby hraje víceméně stejnými kartami. Made je tak logicky tím, kdo momentálně přichází s novými impulzy. Není lehké přesně pojmenovat, čím se jeho pojetí liší, odhodlání nenechat se svazovat pravidly žánru je ale zjevné. V jeho skladbách přetrvává vazba na jazzový svět, ale spíše než afroamerický funk ji tu zprostředkovávají původní africké rytmy. Struktura skladeb je volnější, dynamika členitější, přítomné jsou ozvěny dubu a soulu, a to především díky Madeho sofistikovanějším vokálům, které se od otcových odlišují asi nejnápadněji. Vstupy elektroniky jsou naproti tomu spíš dekorativní a pro výsledek málo podstatné. Není tak úplně zřejmé, jestli zní jeho verze afrobeatu moderněji nebo naopak archaičtěji, každopádně ale jinak a svěže.
Zdá se ale, že zdravé soupeření v rámci tohoto rodinného duelu svědčí i Femimu. Jeho polovina srší nápady i energií, která z jeho předchozí nahrávky One People One World už trochu vyprchávala. Na Stop the Hate sází výhradně na rychlejší tempa a úsporné stopáže, v písních Land Grab nebo You Can't Fight Corruption with Corruption, tepajících neokolonialistické praktiky západu, všudypřítomnou korupci a klientelismus, je pak obzvláště rozhořčený a útočný.
V důrazu na silné politické a sociálně-kritické výpovědi táhnou otec i syn za jeden provaz. Made Kuti navíc v působivém recitativu písně Different Streets poukazuje na to, že problémy, kterým jeho vlast i celý kontinent čelily před půl stoletím a na něž hlasitě upozorňoval jeho slavný dědeček, zůstávají bohužel stále stejné. Chudoba a dětská úmrtnost („Some children grow up to be big and strong / some children don't grow up at all,“ zpívá Made spolu s dětským sborem v písni Hymn), zkorumpovanost vládnoucích elit, nevraživost vůči migrantům, ekonomická podřízenost nadnárodním molochům nebo nedůstojné postavení žen v nigerijské společnosti. To ale není důvodem k rezignaci. „As we struggle everyday / we try to find a better way,“ hlásá Femi a v písni Young Boy / Young Girl se s nadějí obrací na generaci svého syna, která musí být moudřejší než ty předešlé: „It's your time / You've got to live your life with pride.“ Zatímco hudební odkaz Fely Kutiho pojímají oba jeho potomci každý po svém, jeho kritické postoje přebírají svorně a důsledně. Z dvojalba Legacy + tak zní v jednom naléhavém akordu hlasy tří generací.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.