Články / Offtopic / / Movie/dox

Hlava patří na krk (Město duchů)

Hlava patří na krk (Město duchů)

Jakub Kurnas | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.04.2018

Režisér Mathew Heineman svůj přístup k dokumentu v jednom rozhovoru popsal takto: „Beru velmi komplikované problémy a snažím se jim dát lidskou tvář.“ Tvář Města duchů je plná strachu. Na hlavě oddělené od těla.

Vítěz divácké ceny letošního festivalu Jeden svět nepřináší politologickou analýzu syrské občanské války. Nesnaží se popisovat příčiny, nesnaží se hledat řešení. Přesto jde válce pod kůži. Pro film vlastně není určující, že sledujeme boj amatérských novinářů sdružených pod serverem Raqqua is Being Slaughtered Silently (RSSS) s toho času mocným Islámským státem a jeho věhlasnou propagandou. Co dokument zachycuje, není jedinečné pro Sýrii a vlastně ani pro válku. Hlavním tématem je totiž strach o život.

Město duchů necenzuruje násilí. Hned úvodní sekvence z období Arabského jara ukazuje, že revoluce mohou mít ke středoevropskému sametu daleko: zakrvavený student umírá přímo v záběru kamery. Film násilné scény využívá k upoutání pozornosti, ale nejde mu o bulvárnost. Přesvědčuje, že k syrské každodennosti patří jít na trh pro chleba a cestou minout několik bezhlavých těl, vystavených pro výstrahu na náměstí. Násilí se nedá uniknout. Novináři, kteří ze strachu o život prchnou z města ovládnutého ISIS, sledují z Turecka videa, ve kterých jsou popravováni jejich příbuzní a kamarádi. Smrt koncept hranic, azylů a národností nerespektuje.

Heineman těká mezi autentickými záběry z Rakka, propagandistickými videy Islámského státu a relativně bezpečnou každodenností skupiny Syřanů, kteří v tureckých či německých safehousech organizují provoz svých webových stránek. Vidíme, jak se vyvíjí vztah členů RSSS k americkým filmařům, zprvu toporná snaha o přirozenost v průběhu filmu mizí. Díky tomu může snímek vyvrcholit klíčovým záběrem, ve kterém jeden z novinářů, evidentně na hraně psychického zhroucení, usíná vyčerpáním na kuchyňské židli ve svém německém azylovém bytě.

Počáteční ostych kamery i závěrečná důvěrná momentka nám sdělují totéž: nesledujeme herce, ale obyčejné lidi. Propagandistické video popravy přestává být odosobněným aktem a dostává docela lidský rozměr. „Není tohle Mohamed?“ přemýšlí při jedné z nich novináři. Divák je znovu a znovu upozorňován na to, že nesleduje akční béčko, ale konkrétní životní příběh.

Město duchů nepředkládá nové argumenty do debaty o uprchlictví nebo řešení problémů ztrápeného Blízkého východu. Místo toho nabízí možnost pocítit válku a vykořeněnost, kterou válka způsobuje. Nutno říct, že je to pocit, který nenabízí mnoho naděje.

Info

Město duchů
režie: Matthew Heineman, 2017
web filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.

Význam slova „neuvěřitelný“ (Tři blízcí neznámí)

redakce 26.05.2019

Příběh, který vrací význam nadužívanému slovu „neuvěřitelný“, popisuje dokumentární film Tři blízcí neznámí.