Články / Reporty

Hlavně žádný strach (Dům kultury a únavy)

Hlavně žádný strach (Dům kultury a únavy)

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 23.08.2021

Čtu si program akce, kterou pořádá v pátek a sobotu brněnské HaDivadlo ve spolupráci s performativní skupinou Terén, a nemůžu se naladit. Dům kultury a únavy, čtu už asi po páté, a nejsem si jistá, co čekat. Moje tělo je chrámem únavy a kulturního hladu, to je zatím jediná paralela, která mě vábí nahlédnout do projektu organizovaného během končících divadelních prázdnin.

Přicházím příliš brzo, splývám s účinkujícími. Rekognoskuju prostor, dávám si za cíl být zvídavá. Vedu lehkou konverzaci se Šimonem Křížem, který společně s Bárou Herichovou nabízí návštěvníkům možnost změny identity – vyměň si oblečení za jiné, použij šminky a pusť si walkmena, buď na chvíli někým jiným, kým jen si zamaneš. Pokračuju dál. „Zdravím, co se tady dá zažít?“ ptám se slečny u schodů horního foyer, která má před sebou rozložené výtvarné potřeby a keramické kachle. „Tohle je dětský koutek,“ odpovídá, „aha, díky,“ opáčím a připadám si trochu jako jeliman, že jsem to nepoznala. Odteď víc koukat a míň mluvit. Na chvíli se zašiju do gamerského doupěte Kolektivu FRAG a tupě sleduju, jak skupina různě starých týpků hraje PUBG. V sále mezitím sviští jedna přednáška za druhou. Dál zkoumám prostor a objevuju několik samostatných salonků vyzdobených barevnými světly a třpytivými ozdobami. „Teď tu ještě nic není, ale večer bude. Nechcete se přihlásit na masáž nebo výklad snů? Na nehty rezervaci nepotřebujete,“ reaguje na mé zmatení slečna v kuchyňce. „No jasně, proč ne,“ říkám a uvědomuju si, že tohle bude přesně ten způsob, jak se dostat programu pod kůži. Zapisuju se na planetární masáž a výklad snů na pozdní večerní hodiny.

Odcházím domů. Napadá mě, že vůbec nejlepším způsobem, jak se postavit k hlavní myšlence Domu kultury a únavy, která krom environmentálních témat řeší hluboké vyčerpání jednotlivce kvůli neustálému tlaku na výkon a aktivní trávení času, je prostě jít domů a pořádně se vyspat. Mám živé sny až do šesti hodin, pak vyrážím na masáž. Zuzanu Janečkovou tu dnes zastoupí Javier, charismatický masér, který roky pečoval o členy olympijského týmu. „Dobrý den, všechno dolů, ručník tady, hlavu sem,“ praví s pragmatickým přízvukem a odchází z místnosti, abych se mohla svléct a uložit na masérské lehátko. Je pološero, místností zní nahrávka ruchů a noisových zvuků navozujících pocity průletu vesmírem. Haptická zkušenost ve spojení s netradičním zvukem mi přináší sérii intergalaktických vizí, až je mi líto, že masáž už po dvaceti minutách končí.

Na tarotový výklad snů si mám připravit sen k rozboru. Cítím se trochu v pasti, protože se mi sny zdají opravdu často a nedokážu si vybrat, o kterém chci mluvit. Z dilematu mě vysvobozuje výklady vyčerpaná Veronika Vlková. Nakonec se věnujeme klasickému tarotu a já, věčný skeptik, jsem uhranutá.

Na sobotní program už nejdu sama. S milým jdeme vyzkoušet virtuální realitu, vyslechneme sérii přednášek a on se pak z hecu nechá zapsat do pop-up kadeřnického salonu Jelizavety Rapaić. Účastnit se zušlechťujících procedur v pokročilou noční hodinu je jistým způsobem extrémně sexy. Proč se vlastně do míst, které souvisí s péčí o sebe, nechodí až v pozdních večerních hodinách, v rámci párty? No jasně, má to své důvody, ale tento způsob realizace se mi zdá aktuálně skutečně šťastným.

V psychedelickém fialovomodrém světle se dějí věci. Hranice mizí a beze slov se vynořují nové konexe. Stačí zahrát na strunu nám tak vžitého alkoholismu a všechno začíná plynout v proudu synchronicit a rozmanitostí, který sbližuje. Je to jak reklama na poděbradku, jenom pod vlivem. Jelizaveta tančí ve své plisované sukni a nůžky v její ruce přesně ví, co dělat. Zkracujeme, zkracujeme! Hlavně žádný strach. Za závěsem z třpytivých plastových čoček se dějí věci, jen stěží se odhaduje, jak nové modely obstojí před tvrdým reálným světem, ale kdo se dnes ptá? Všechno je správně a není tu, kdo by soudil. Službičku za odměnu, v zástavě platím za účes svého milého fotkami kadeřnického interiéru. Why not!

Dům kultury a umění je netradičním experimentálním projektem přinášejícím alternativní přístup k fungování kulturních institucí. Hraje si s interaktivitou, aktivnějším zapojením návštěvníka, dovoluje si jít více do hloubky a dává prostor autonomnímu výběru jednotlivce. První ročník tohoto typu akce úspěšně čeří vody tradičních představ o programu v divadelním prostoru. Netlačí na zapojení do aktivit, dává prostor k vydechnutí a zastavení.

Info

Dům kultury a únavy
20.–21. 8. 2021 HaDivadlo, Brno

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace