Články / Reporty

Hlavně žádný strach (Dům kultury a únavy)

Hlavně žádný strach (Dům kultury a únavy)

Minka Dočkalová | Články / Reporty | 23.08.2021

Čtu si program akce, kterou pořádá v pátek a sobotu brněnské HaDivadlo ve spolupráci s performativní skupinou Terén, a nemůžu se naladit. Dům kultury a únavy, čtu už asi po páté, a nejsem si jistá, co čekat. Moje tělo je chrámem únavy a kulturního hladu, to je zatím jediná paralela, která mě vábí nahlédnout do projektu organizovaného během končících divadelních prázdnin.

Přicházím příliš brzo, splývám s účinkujícími. Rekognoskuju prostor, dávám si za cíl být zvídavá. Vedu lehkou konverzaci se Šimonem Křížem, který společně s Bárou Herichovou nabízí návštěvníkům možnost změny identity – vyměň si oblečení za jiné, použij šminky a pusť si walkmena, buď na chvíli někým jiným, kým jen si zamaneš. Pokračuju dál. „Zdravím, co se tady dá zažít?“ ptám se slečny u schodů horního foyer, která má před sebou rozložené výtvarné potřeby a keramické kachle. „Tohle je dětský koutek,“ odpovídá, „aha, díky,“ opáčím a připadám si trochu jako jeliman, že jsem to nepoznala. Odteď víc koukat a míň mluvit. Na chvíli se zašiju do gamerského doupěte Kolektivu FRAG a tupě sleduju, jak skupina různě starých týpků hraje PUBG. V sále mezitím sviští jedna přednáška za druhou. Dál zkoumám prostor a objevuju několik samostatných salonků vyzdobených barevnými světly a třpytivými ozdobami. „Teď tu ještě nic není, ale večer bude. Nechcete se přihlásit na masáž nebo výklad snů? Na nehty rezervaci nepotřebujete,“ reaguje na mé zmatení slečna v kuchyňce. „No jasně, proč ne,“ říkám a uvědomuju si, že tohle bude přesně ten způsob, jak se dostat programu pod kůži. Zapisuju se na planetární masáž a výklad snů na pozdní večerní hodiny.

Odcházím domů. Napadá mě, že vůbec nejlepším způsobem, jak se postavit k hlavní myšlence Domu kultury a únavy, která krom environmentálních témat řeší hluboké vyčerpání jednotlivce kvůli neustálému tlaku na výkon a aktivní trávení času, je prostě jít domů a pořádně se vyspat. Mám živé sny až do šesti hodin, pak vyrážím na masáž. Zuzanu Janečkovou tu dnes zastoupí Javier, charismatický masér, který roky pečoval o členy olympijského týmu. „Dobrý den, všechno dolů, ručník tady, hlavu sem,“ praví s pragmatickým přízvukem a odchází z místnosti, abych se mohla svléct a uložit na masérské lehátko. Je pološero, místností zní nahrávka ruchů a noisových zvuků navozujících pocity průletu vesmírem. Haptická zkušenost ve spojení s netradičním zvukem mi přináší sérii intergalaktických vizí, až je mi líto, že masáž už po dvaceti minutách končí.

Na tarotový výklad snů si mám připravit sen k rozboru. Cítím se trochu v pasti, protože se mi sny zdají opravdu často a nedokážu si vybrat, o kterém chci mluvit. Z dilematu mě vysvobozuje výklady vyčerpaná Veronika Vlková. Nakonec se věnujeme klasickému tarotu a já, věčný skeptik, jsem uhranutá.

Na sobotní program už nejdu sama. S milým jdeme vyzkoušet virtuální realitu, vyslechneme sérii přednášek a on se pak z hecu nechá zapsat do pop-up kadeřnického salonu Jelizavety Rapaić. Účastnit se zušlechťujících procedur v pokročilou noční hodinu je jistým způsobem extrémně sexy. Proč se vlastně do míst, které souvisí s péčí o sebe, nechodí až v pozdních večerních hodinách, v rámci párty? No jasně, má to své důvody, ale tento způsob realizace se mi zdá aktuálně skutečně šťastným.

V psychedelickém fialovomodrém světle se dějí věci. Hranice mizí a beze slov se vynořují nové konexe. Stačí zahrát na strunu nám tak vžitého alkoholismu a všechno začíná plynout v proudu synchronicit a rozmanitostí, který sbližuje. Je to jak reklama na poděbradku, jenom pod vlivem. Jelizaveta tančí ve své plisované sukni a nůžky v její ruce přesně ví, co dělat. Zkracujeme, zkracujeme! Hlavně žádný strach. Za závěsem z třpytivých plastových čoček se dějí věci, jen stěží se odhaduje, jak nové modely obstojí před tvrdým reálným světem, ale kdo se dnes ptá? Všechno je správně a není tu, kdo by soudil. Službičku za odměnu, v zástavě platím za účes svého milého fotkami kadeřnického interiéru. Why not!

Dům kultury a umění je netradičním experimentálním projektem přinášejícím alternativní přístup k fungování kulturních institucí. Hraje si s interaktivitou, aktivnějším zapojením návštěvníka, dovoluje si jít více do hloubky a dává prostor autonomnímu výběru jednotlivce. První ročník tohoto typu akce úspěšně čeří vody tradičních představ o programu v divadelním prostoru. Netlačí na zapojení do aktivit, dává prostor k vydechnutí a zastavení.

Info

Dům kultury a únavy
20.–21. 8. 2021 HaDivadlo, Brno

foto © Minka Dočkalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace