Adéla Polka | Články / Reporty | 21.07.2022
Proč já vlastně jdu na paní v letech, co můžu asi tak čekat za výkony? Napadne mě, když vcházím do Fora Karlín. Potkávám nečekaně kamarády z Olomouce, lidi, které bych na Patti Smith vůbec nečekala. Ve chvíli, kdy se zjeví na podiu hubená postava se spletenými vlasy, v pánském ohozu, který je jí evidentně velký, mi dojde, proč tady jsem. Je to pořád stejné, stejná aura, stejný velkorysý a vděčný úsměv. Je na ní něco, co stojí za to chvíli zažívat. Zazní první song, který Smith ukončí se slovy „Good bye“ a jde dozadu. Dost v nás hrkne. Naštěstí zbytečně. Šedovlasá indiánka si bere nejspíš čaj, zabojuje s lehkým chrapotem a zbytek koncertu nepřestává, v pravidelných vlnách, překvapovat zuřivým drivem. Pořád stejné!
Stejné pohyby, stejný hlas. Rozpažené ruce stažené v pěst na výraz toho, co všechno můžeme my lidi dokázat, jakou máme moc, pokud budeme respektovat jeden druhého, pokud budeme svobodní a laskaví. Z prvních řad si půjčuje ukrajinskou vlajku a její výraz se pokryje hněvem. Jestli se kdejaký hudebník snaží být aktivistický, Patti Smith je neskutečně uvěřitelná. Stojí před námi silná žena, která se během života musela postupně rozloučit se svými nejbližšími, zažila beatnickou generaci básníků, osvěžuje nám paměť textem Allena Ginsberga a mrazí nás naléhavostí „holy, holy, holy“… Nechť je nám život svatý! Zalívá mě pocit vděčnosti, že dokáže být pořád stejně nasraná, když zpívá o věcech, které ji rozčilují, že neztrácí víru v člověka, že nás všechny vybízí k soucitu a vlastní svobodné kreativitě.
Patti Smith dobře ví, kde hraje, a nezapomene vřele a nepřehnaně vzdát hold Ivanu Královi v podobě songu Pissing in the River a kapela zase připomíná, že ví, že je v zemi skupiny Plastic People of the Universe. Mám dojem, že zažíváme náhled do sedmdesátých let, že se nám promítá něco, co je stále živé právě díky ní, médiu. Její agitace za životní prostředí není nepříjemná, nechce dělat dojem, chce skutečné změny a věří, že jen lidé, i my všichni dole v publiku, to můžeme udělat. Půjčí si song After the Gold Rush od Neila Younga a v intimní atmosféře, pouze za doprovodu kláves, zpívá tak dojemně, jako by v tu chvíli byla v přímém spojení se samotnou matkou přírodou.
fotogalerii z koncertu najdete zde
Because the Night, hit, který Smith složila kdysi pro svého muže Fredericka, se nenechává na přídavek. Sype jej do nás ve dvou třetinách a je to dobře, z publika se stává jednotná hmota. Song, který nestárne a má pořád stejný vibe. Když ztrácela při songu Gloria dech, řekla: „dejte mi to“ a lidi buráceli, energie se řinula přímo do ní a ona mohla jet dál. Svorně jsme se dál ujišťovali v tom, že „Jesus died for somebody sin but not mine“, a poezie, její osobní filozofie, námi prostupovala. Štěstí, které prožívala na pódiu v obklopení spoluhráčů Lennyho Kaye, Tonyho Shanahana, Jaye Dee Daughertyho a především vlastního syna Jacksona Smithe, přecházela do publika a z bandu bylo znát, že hrají věci, které je pořád baví, užívali si společnost staré indiánky stejně jako my.
„To bylo super, jak u táboráku. Hodně mi chyběl tenhle druh koncertů,“ ozve se kamarád Petr, když je po všem, a já si říkám, no ano, my jsme přece nepřišli na fantastickou show plnou efektů a hráčských genialit. My jsme přišli nasát energii z ženy, která sama místy posedávala, občas udělala chybu, které se zasmála, vždyť o nic nejde. People Have the Power!
Patti Smith (us)
19. 7. 2022 Forum Karlín, Praha
foto © Marek Kolařík
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.