Články / Offtopic / / Movie/dox

Holy Motors: Proč to vlastně točíte?

Holy Motors: Proč to vlastně točíte?

Matouš Hrdina | Články / Offtopic / / Movie/dox | 02.12.2012

Když vyrůstáte, všechny vaše pubertální vzory od Kerouaca až po Dawsona Leeryho vám říkají – Buď sám sebou! Nenechej si šahat na svoji osobnost! Nikdy jsem těmhle radám moc nerozuměl. Proč bych měl být sám sebou? Být každý den někdo jiný je přece mnohem větší zábava. Teď už vím, že v tom nejsem sám. Podobně to má hozeno i pan Oscar, hlavní hrdina filmu Holy Motors od Leose Caraxe. Ráno se probouzí jako velkopodnikatel, dopoledne je žebračkou, pak hercem v CGI studiu, otcem rodiny, vrahem i obětí, umírajícím starcem i milencem, a v noci se vrací domů jako nudný úředník. Jenže je taky možné, že s námi pan Oscar celý den hraje jen zvláštní hru. Pan Oscar vůbec nemusí existovat, a nebo je možná každým z nás.

Leos Carax se po třináctileté tvůrčí pauze vytasil se snímkem, který překračuje normy artových obskurností i hollywoodských hitů. Těm prvním se vysmívá a ty druhé stahuje z kůže. Holy Motors je film, který vypráví hlavně zase jen o filmu a smyslu jeho existence v době, kdy se mladí Kubrickové radši realizují v natáčení virálních klipů na YouTube.

Pan Oscar (ztvárněný v neuvěřitelné herecké kreaci Denise Lavanta) každodenně v bílé limuzíně plné masek a kostýmů vyráží na „schůzky“. Při nich se vždy mění v různé osoby a s dalšími zástupci své podivné profese pak sehrává strhující scény, jejichž skutečný smysl nám zůstává utajen. Jednotlivé epizody spolu vzájemně nesouvisí a nic se navíc neděje „doopravdy“. Oscar vypustí svůj poslední vzdech coby umírající strýc v náručí plačící neteře, po chvíli se s omluvou zvedne a oba zamíří za jinými rolemi. Oscar coby šílený skřet unáší krásnou Evu Mendes přes hřbitov Père-Lachaise a na každém náhrobku na nás pomrkává vytesaná webová adresa. Mezi dvěma příběhy se najednou objeví titulek „mezihra“ a Oscar vystřihne hudební vložku na akordeon.

Představení stále pokračuje i tam, kde zdánlivě schází diváci – jenže oni nemusí být v záběru, stojí přece i za kamerou. Holy Motors jsou metaforou dnešního světa prolezlého sledovacími systémy („Kamery jsou teď tak malé, že je ani nevidíme,“ stěžuje si Oscar), ve kterém nelze vypadnout z role. To, co dřív zažívali jen herci, teď musí snášet každý. Je to obraz doby kopií a simulací, ve které ztrácí smysl hranice mezi virtuálním a skutečným. Usínající limuzíny si ve ztemnělé garáží povídají, jak dnes lidé nemají zájem o opravdovou akci, skutečné stroje.

Čtvrtá stěna se hroutí a Oscar se nenápadně obrací přímo na publikum v kině. Tam se ostatně odehrává i úvodní snová scéna, ve které režisér Carax coby bloudící muž v pyžamu vchází do potemnělého kinosálu plného spících lidí. Uličkou mezi sedadly prochází velký černý pes a na mysl se hned začnou vkrádat asociace na Inland Empire nebo Mulholland Drive. Holy Motors je opravdu trochu lynchovský film. Carax vytahuje na povrch všechny nepříjemné podivnosti a napětí, které cítíte mimo záběr ve francouzských detektivkách i italské televizní estrádě. Do své ironické mozaiky vkládá tolik filmových referencí, že k jejich úplnému rozpoznání by bylo nejspíš potřeba strávit půl života ve videopůjčovně. Od záběrů z prvních filmových experimentů Étienna Mareyho z 19. století volně přechází až k počítačové animaci. „Podívejte, jak je dnes večer Paříž krásná,“ říká dojatá řidička Oscarovy limuzíny. V dalším pohledu čekáme rozzářenou Eiffelovku z romantického slaďáku, ale místo toho najednou uvidíme město v zeleném roztřeseném obraze nočního vidění. Trocha Southland Tales a trocha Cosmopolis, snad i kus Matrixu. La Ville-Lumière skrz oči bezpilotního letadla nad Pákistánem.

Holy Motors se zarývají přímo do středu současného společenského podvědomí. Žijeme v budoucnosti, která nám místo slíbených vznášedel a letů na Mars přinesla jen všudypřítomnou paranoiu a nutkání strhávat kolemjdoucím masky z tváří. Utíkáme proto do kina, abychom tam na chvíli našli iluzi smyslu a řádu. Jenže ničeho takového se při sledování Holy Motors nedočkáme. A že pořád nemáte tušení, o čem má ten film být? Věřte, že o moc líp na tom nebudete ani při odchodu z kina. „Proč to vlastně děláte?“ ptá se spolu s divákem i záhadný Oscarův zaměstnavatel. „Pro krásu samotného gesta,“ odpovídá Oscar a začíná se připravovat na další roli.

Info

Holy Motors
Režie: Leos Carax, 2012
www.holymotorsfilm.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pestrobarevná nálož lidského úpadku (The Island)

Tereza Bonaventurová 14.12.2022

Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.

Rap a drogy stranou (Banger.)

Julie Pátá 01.12.2022

Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.

Ako spolu prežiť karanténu a všetko ostatné (Sami doma)

Jakub Blaho 14.11.2022

Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.

Prizmatem ňader, staré dobré časy (Černé brýle)

Jaroslav Kejzlar 01.10.2022

Italský režisér Dario Argento, který stojí třeba za kultovním hororem Suspiria (1977), se vrací z režisérského důchodu mysteriózním thrillerem Černé brýle.

Není lehké býti rodičem (C’mon C’mon)

Andrea Kubová 29.09.2022

Joaquin Phoenix navštěvuje různá města v Americe, kde se ptá dětí a mladých lidí, jak si představují svoji budoucnost a jak vnímají svět kolem sebe.

Vzpomínky na písek (Desolation Center)

Štěpán Nezbeda 17.09.2022

Na pozvání platformy Synapse Knowledge přijede do pražské MeetFactory americký producent a režisér Stuart Swezey. Recenzujeme jeho dokument Desolation Center.

Tati, chci, aby to mezi námi bylo lepší (Milý tati)

Ondřej Oharek 04.06.2022

Příběh otce a dcery byl uvedený v Locarnu a Torontu, u nás získal dva České lvy. Čím si zasloužil tolik ohlasů?

Běda tomu, kdo v sobě skrývá poušť (Lidi krve)

Štěpán Nezbeda 16.03.2022

Nejvhodnější by bylo film promítat na rozpadající se zeď domu v troskách jedné z opuštěných sudetských vesnic. Proč?

Koukat je to jediné, co umím (Boží ruka)

Štěpán Nezbeda 06.01.2022

Paolo Sorrentino, stejně jako mnoho velkých i menších filmařů před ním, se v novém snímku Boží ruka vrací k formativním rokům svého dospívání.

Oba jsme lidi (Zrcadla ve tmě)

Lukáš Masner 12.12.2021

Film se daří uvěřitelně vyprávět o zdánlivě samozřejmých a všedních věcech – o rozchodech a sblížení, o průměrnosti, obyčejnosti a rozhovorech, které...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace