Články / Reporty

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 13.04.2024

Z hudebního festivalu Faun jsem kvapem spěchal mezi fauny, dryády a hejkaly do Kabinetu múz. Po improvizačním běsnění na JAMU mě vábilo zklidnění, ba možná usebrání, nabízené poslechem mysticky opojného dark folku, který dává vzpomenout na mlžné hvozdy i lidové rituály. Třídenní miniturné tu začali Tábor a Cardo & Decumanus. Kdo chodí do lesa výhradně za deště a má rád škrábance na vybledlých fotografiích, jistě nebyl jejich tajemnou atmosférou zklamán.

Na set jednočlenného projektu Cardo & Decumanus se mi povedlo napojit až ve chvíli, kdy jsem zavřel oči. Intimní verše místy odkazující na básně Jiřího Wolkera, jindy opěvující středočeské Brdy, se zkrátka zdály v přesvětleném sále jaksi až příliš obnažené. Proto bylo lepší se vůči okolí izolovat, nechat blaživé tóny akustické kytary, foukací harmoniky a zpěvu, aby si samy našly cestu do mých uší. Zvukem Cardo & Decumanus upomínal na tradičnější písničkářské spřátelení country a folku. Na jediné studiové nahrávce Pospolitost sice zaznívají také housle a bicí, nicméně v živé one-man-show to skladbám slušelo rozhodně víc. Působily méně stylizovaně, vtahovaly především přirozeností.

Když dohrál, z reproduktorů se rozezněla skladba Screen Shot od Swans. Jako by svým mysteriózním vyzněním vytvořila vhodný odrazový můstek pro Tábor a překlenula tak hřejivý folk do méně jednoznačných a chladnějších spodních proudů i tónů čtyřčlenné kapely. Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel. Nevidí se moc často, aby první deska, jíž navíc nepředcházelo žádné EP, tak jasně definovala, jak chce kapela znít a jakou estetikou se profilovat. Nebylo třeba něco hledat, už se našli. Nové album Údolí hvězd bylo neméně zdařilé a já si obě desky v den koncertu vychutnal ještě jednou – při delší procházce lesem, napříč oborou Holedná.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Koncert Tábor otevřela jejich patrně nejzdařilejší skladba, Jazyky. Ke svůdně táhlé melodii harmonia se přidaly baskytara a bicí, poté mocné tóny elektrické kytary. Umělá mlha houstla, lidi usedali na zem či skládací židle, které jsem v Kabinetu viděl prvně. V průběhu osvětlovaly kapelu zlatavé paprsky světla a zpěvu se postupně ujímali všichni čtyři muzikanti. Tajemná a zádumčivá atmosféra pomalých skladeb ve mně vyvolávala vzpomínky na dětství. Vybavovaly se mi cesty prosluněnými lesy plnými borovic na Vranově i osamělé putování po jesenických horských hřebenech. Je skvělé, že krom Toma Necrococka a jeho vynikajícího alba Lesní hudba, se tu vyskytují další hudebníci, kteří svedou takto sugestivně zprostředkovat dojmovost přírody.

A nepochybuji, že na experimentálních Hradbách samoty, na nichž v červenci Tábor zahrají, si výrazně rozšíří posluchačskou základnu. Nenapadá mě v blízkém okolí jiný festival, kde by mohla jejich hudba oslovit tolik lidí. A koncert v Kabinetu múz mě přesvědčil, že já se jí tam nechám oslovit opět v první řadě, přičemž nadšeným řevem budu odpovídat zpátky.

Info

Tábor + Cardo & Decumanus
11. 4. 2024 Kabinet múz, Brno

foto © Dag Markl

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace