Články / Reporty

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková | Články / Reporty | 21.11.2019

Intimní a tichý duch. Lidé sedící na koberci, který už má ledacos za sebou, sledují klavíry po stranách scény, které v doprovodu světel budí dojem neviditelné předkapely. To už ale nenápadně vchází na scénu šedovlasý Islanďan, usedá za klavír a pomaličku se houpe v rytmu své hry.

V sále je hrobové ticho, bary musí být zavřené, aby nerušily. Každé zakašlání, každý pohyb rezonuje jako nikdy. Arnalds se po úvodní skladbě chopí mikrofonu, rozhlédne se po poloosvětleném auditoriu a poprosí, zda si nás může nahrát. Když z toho nic nebude, nevadí, má něco v záloze. Dobře namotivované publiku spustí hlasité sborové „Á“. „Zdá se, že jsou mezi vámi profesionální zpěváci,“ zajásá Arnalds, usedá zpět ke klavíru a do skladby Þú ert jörðin moduluje nahrávku. Skvělý ice breaker! Publikum se cítí být součástí show, která se odehrává většinou v pološeru.

Doprovod klavírům dělají cello, viola, první a druhé housle, občas bicí a Arnalds působí svými pohyby uprostřed tělesa jako živý metronom, který udává nejen rychlost, ale i náladu. Při hře se občas dívá zaslepeně ke stropu a působí jako němý anděl, který hledá boha v oblacích. Skladba Only the Winds pak intimitu dynamicky rozbíjí a světelná show efektivně podporuje zážitek z hudby. Arnalds se na chvíli chopí mikrofonu a začne vyprávět svůj životní příběh a to, jak začal elektronickou hudbu využívat po autonehodě, kvůli níž měl problém rozhýbat pravou ruku, což „je trochu problém v případě pianisty“.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Následnou tvůrčí krizi pak překonal díky indonéskému svátku ticha, který slaví tamní obyvatelé proto, aby si mohla příroda jeden den odpočinout od lidí. Následuje skladba vyjadřující právě toto ticho a publikum se dostává do jakési hromadné meditace, kterou jen občas prořízne neomalený hlásek dvouletého posluchače. Táhlé a místy zemité tóny houslí, tiché údery do klavíru a dlouhé pauzy vyžadují nebývalou trpělivost a soustředěnost. Absolutní koncentrace přichází i od hráčů, kteří vykazují v konfrontaci s elektronickou složkou skladeb naprostou přesnost, a zároveň schopnost hrát potmě. Jako poslední zazní Near Light, diváci se nadšeně zvedají ze strnulých pozic a freneticky tleskají. Na přídavek si ale musejí počkat docela dlouho.

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu. Arnalds na závěr ocení uvolněnou atmosféru a přisuzuje ji i rockovému sálu, který tolik nesvazuje. Pak spustí 3005, jednu ze starších skladeb, která se údajně k místu s kobercem od piva náramně hodí.

Info

Ólafur Arnalds (is)
19. 11 2019 Sono Music Club, Brno

foto © Lucia Banáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.