Jáchym Krohe | Články / Reporty | 05.08.2013
Poslední festivalový den je zpravidla ve znamení fyzického i psychického vyčerpání. Nedělní program nás ale opět nutil s únavou bojovat, a to nejdřív na indierockových nebo chcete-li ambient-punkových Deerhunter.
Bradford Cox je ještě hubenější než na fotkách a šatičky mu sluší. Set složený skoro jen z posledních dvou alb Monomania a Halcyon Digest také potěšil, méně už ale špatné nazvučení, díky kterému se Coxův hlas ztácel pod vrstvami kytar. To se ovšem dá odpustit vzhledem k tomu, že hlavní stage už za chvíli měla patřit toužebně očekávaným My Bloody Valentine. „My to teď už kazíme pořád,“ omlouval se napůl žertem rozcuchaný Kevin Shields, když se hned ze začátku setu MBV nepohodli s bubeníkem a museli skladbu New You začínat nanovo. Bylo zkrátka vidět, že se kapela baví, a i po pětadvaceti letech má stále co říct - reakce publika na neoficiální vrchol koncertu a jeden z nejslavnějších songů, otvírák legendární placky Loveless (Only Shallow), nemohla nechat nikoho na pochybách. Ani kousky z čerstvé, letošní desky m b v však za důvěrně známým materiálem nezaostávaly a poháněny dopředu řvoucím sympoziem tří vyboostrovaných kytar a nezaměnitelně překotnými bicími Colma O'Ciósoiga působily vedle svých starších vzorů, které na začátku devadesátek pevně ukotvily definici shoegaze, jako rovnocenná konkurence (hlavně výborná, snad na deset minut natažená Only Tomorrow). MBV vydrželi na pódiu celou hodinu a půl, přehráli snad úplně všechno a v samém závěru se nebáli pustit do lidí brutální zpětnou vazbu; zpěvy se sice v kytarových stěnách ztrácely možná více, než by bylo záhodno, ale zvučte si něco takového na obrovské louce. Shields si nedělal srandu, když už minulý týden prostřednictvím oficiálního facebookového kanálu festivalu varoval, že „earplugs will be needed“.
Z My Bloody Valentine vedla cesta rovnou na Mykkiho Blanca. Mykki je persona teenage děvčete, pod dlouhovlasou parukou se ale skrývá Michael Quattlebaum, newyorský raper, o kterém se mluví jako o novém ASAP Rockym. Oficiální festivalový průvodce, stejně jako polovina internetu, píše o Mikkym zásadně v ženském rodě. Nechme ale genderové problémy stranou a vraťme se zpět do stanu Sceny Eksperymentalne: Chvíli trvalo zvyknout si na zelené lasery svítící do očí a Mykkiho pětiminutové opakování textu „Carpe noctem, carpe diem, deo confidimus“. Nevím, jaké množství kokainu si Mykki píše do rideru, ale vzhledem k tomu, s jakou energií skáče po DJském pultu a s mikrofonem zaraženým v puse se otírá o reprobedny, nebude to málo. Několikrát DJ vypnul hudbu a Mykki předváděl svůj frenetický freestyle rap do úplného ticha. Po Blancově tanečním setu přišel už jen o málo houseovější Fatima Al-Qadiri a potom noční cesta domů. Tam můžeme uplé džíny a pseudointelektuální brýle schovat do skříně a těšit se na další ročník OFF Festivalu.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.