Maria Pyatkina | Články / Recenze | 21.11.2017
„I’m seeking love and glory, just like I always do,” zpívá Robert Plant v úvodní písničce May Queen z novinkového alba Carry Fire. V 69 letech stále pokračuje ve svém hledání (a nalézání) lásky a krásy. Jeho nahrávky posledních let jsou elegantním a vyváženým spojením upřímných pocitů, bohaté zkušenosti a hudebních inspirací z celého světa. A Carry Fire není výjimkou.
Robert Plant je zvláštní rocková legenda, protože už dlouhá léta neparazituje na obrazu a stylu své původní kapely a jde svou cestou. Proto k rozčarování fanoušků Led Zeppelin odmítá návrhy Jimmyho Page a Johna Paula Johnse na comeback a oživení starých evergreenů. Je obdivuhodné, jak Plant ve svém věku zůstává plný inspirací a nesklouzává do banalit a kýčovité nostalgie. Teď už nemá ten bláznivý ječák a při každém počasí odhalený hrudník, dnes je moudrým kouzelníkem, který zná spoustu zaklínadel z různých koutů světa a klidným, důvěryhodným hlasem vypráví svoje příběhy.
Carry Fire je napěchovaná etnickými a rockovými vlivy. Jsou tady, jako vždycky u Planta, pomalé balady a písničky s aktuální společenskou tematikou (rytmická Carving Up the World Again… a Bones of Saints), stejně jako nezbytná vyznání lásky (lehce tragická A Way With Words nebo něžná folková Season’s Song). Vedle nich jsou tu i citově hlubší písničky se zajímavou elektronickou produkcí, viz titulní Carry Fire, v níž na pozadí syntetického samplu, doplněného tamburínou, zní arabská melodie evokující studenou noc v pustině. Stejně pronikavá je skladba Keep It Hid, která spojuje jemný elektronický beat a klasickou rockovou kytaru, a spolu se zamyšleným Plantovým zpěvem vzniká tajuplná ukolébavka.
Samozřejmě se to neobešlo bez oprášení nějakého starého zapomenutého songu. Bluebirds Over The Mountain, původně Esela Hickeyho, se v Plantově verzi stala, díky koktejlu silných bubnů, houslí, skřípavé elektrické kytary a ženského vokálu, téměř psychedelickou. Album končí tichou a úzkostlivou Heaven Sent, kterou Robert Plant nazval svou osobní hymnou. Dělí se o moudra, která se zdají být stará jako svět. Ale doopravdy je pochopíme, asi až budeme staří: „All that's worth for winning, is never easy won.“
Robert Plant - Carry Fire (Nonesuch, 2017)
www.robertplant.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.