Anna Mašátová | Články / Reporty | 30.07.2013
Hugh Laurie je se jménem své seriálové postavy svázán natolik, že pokud jste se v minulých dnech vyjádřili před přáteli o „Lauriem v Kongresáku“, mnohdy vám byly odpovědí nechápavé pohledy, roztávající až se jménem Dr. House.
Oxfordský rodák hraje sice na klavír odmalička, svůj hudební sen si ale plní až v posledních letech. Renesanční muž v seriálu předvedl ovládnutí saxofonu či kytary, je také spisovatelem. Značně komplikovaný vztah s rodiči ovlivněný přísností matky a neustálá snaha o vyrovnání se otci, doktorovi a olympijskému vítězi ve veslování, ho vedl až do ordinace psychoterapeuta. Předloh k životní roli tak bylo více než dost a jak vidno, Houseův sarkasmus si získal množství obdivovatelů i v Čechách. Dokonce tolik, že pravděpodobně mnohým z šesti tisícovek návštěvníků vůbec nevadilo, že o blues nemají ani páru, a vstupenky na oba koncerty mizely z pokladen bleskovou rychlostí. Vyprodanému Kongresovému centru předcházelo natočení dvou alb. Dva roky stará deska Let Them Talk a letošní Didn't It Rain jsou plné klasických bluesových nahrávek zahraných skvělou doprovodnou kapelou, ale také slavnými hosty jako Dr. John, Tom Jones, Irma Thomas či Taj Mahal.
Pokud si člověk přečetl pár komentářů k prvnímu pražskému koncertu, věděl, co může čekat. Scéna připomínající intimní interiér starých kaváren s množstvím lamp a koberců, odkazy na britský původ, od originální stoličky ke klavíru s Laurieho iniciály a polštářem s designem Union Jacku až po fotku královny Viktorie v sousedství plechovky s Prazdrojem. Od vtančení Laurieho se slovy „dobrý večer Praha“ potlesk v sále v podstatě neustával. I když mu muselo být jasné, co nalákalo davy, sám neustále zdůrazňoval fakt, že je spíše zpívajícím hercem a ať se stane cokoliv, publikum je v bezpečných rukách The Cooper Bottom Bandu. S prvními skladbami Iko Iko a Orbisonova coveru Let the Good Times Roll si Laurie omotával Kongresák kolem prstu vtipnými průpovídkami. Prim však hrála kapela, a to především vokalistky Jean McClain a Gaby Moreno, škádlící Hugha třeba písní Raye Charlese What Kind of Man Are You nebo Send Me to the Electric Chair Bessie Smith. Řečnická otázka, který idiot by po výkonu dam zpíval a dokonce hrál, vyvolala u fanoušků samozřejmě pobavení, jenže zrovna následující presleyovská Mystery Train odhalovala Laurieho slabiny, vyvažované gigantickou dávkou jeho charismatu. A ve střídání zpěvaček a herce se pokračovalo i po zbytek večera. Hugh působil více jako showman, měnící křídlo za kytaru, zpěv i tanec, celou dobu poukazuje na kvality svého doprovodu. Monstrózní prostor sálu ovšem opanoval s grácií, sedící diváci se záhy přesouvali pod pódium, aby vytvořili alespoň náznak klubové atmosféry. Bohužel setlist nedosahoval kvalit desek, klarinetista Vincent Henry a kontrabasista David Piltch, kteří se na Laurieho deskách podíleli, doplňoval kytarista Mark Goldenberg, energická trombonistka Elisabeth Lea a bubeník Herman Matthews. Pěkné, ale bez překvapivých momentů.
Po dvaceti písních a dvou hodinách následoval předvídatelný potlesk vestoje, odstartovávající dva bloky přídavků, které zahrnovaly Go to the Mardi Gras Laurieho oblíbence Professora Longhaira či You Never Call Tell Chucka Berryho.
Dvě a půl hodiny příjemné a nenáročné zábavy, která si novinové titulky o Laurieho muzikantské genialitě úplně nezaslouží, i když rozhodně jste neodcházeli s nelibostí. Snad kdyby nebylo tolik znát, jak moc je celý večer připravený a každý vtip dopředu nachystaný. Možná že „pan doktor“ otevřel svým fanouškům dveře do světa blues, jen by si měl na příště naordinovat více spontánnosti.
Hugh Laurie & The Cooper Bottom Band (uk)
27.7.2013, Kongresové centrum, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.