Martin Šmíd | Články / Recenze | 02.02.2023
Někdy nastane ta správná atmosféra, kdy z nálady samovolně kondenzují nápady. Duo Dev Lemons a Nicka Greena Queef Jerky ji zachytilo a vtisklo do pětadvacetiminutového hybridu hyperpopu a hip hopu. Možných původů tohoto jevu je spousta, ale pro Queef Jerky je to charisma, chemie a humor obou členů. Dev, Nick a další hostující (Hivemind, gabi belle a další) nezačínají od nuly. Všichni si svým mixem humoru a hudby vybudovali za posledních pár let na youtube věrnou a stále se rozrůstající fanouškovskou základnu hudebních nadšenců.
Samotná hudba je s internetem spojená tak silně, že se bez znalosti jeho vnitřních vtipů a referencí člověk u Queef Jerky neobejde. Queeflemania přidává na přirozeně se rozvíjející online humor svoji vlastní vrstvu, která bude zanedlouho překryta vrstvami dalšími, jež zkreslí její nynější kontext. To může být trochu mínus, ale naštěstí to skupina nebere tak vážně. Skupina totiž nebere vážně téměř nic. Aspoň to tak zní. V Brinterlude, repríze otvíráku Let Me See That Ass, jsou sloky vymyšlené na místě a pohybují se od imitací britských stereotypů k bezvýznamným citoslovcím. Humor zastřešený volně proudícím nonsensem běhá od vulgární obrazotvornosti k „tvoje máma“ vtipům. Vtip je vždy na prvním místě.
Stejně důležitá je pro Queef Jerky možná jen hudba. Ta stejně jako texty nezůstává dlouho na jednom místě. Protože co se nehýbe, není zábava. Osobité instrumentály se často změní uprostřed písně. Adam Levine Burger zničehonic přepne mezi zkreslenou basou do akustické kytary a svižného rytmu a Queef Stew změní beat aspoň třikrát. Queef Stew taky funguje jako středobod alba. Sedm hostů si předává mikrofon a soutěží o nejstupidnější hlášky. Soutěž končí nerozhodně. Ve svých sedmi minutách skrývá track nejsilnější a nejzapamatovatelnější momenty („Copy-paste it/Belly button can I taste it?“), ale zároveň ne zcela obhajuje svoji čvrt albovou délku. Tento přestupek však napravují kratší následující songy (Bungalow 42, Corporate Song).
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent. Queef Jerky je pro oba členy, kteří tvoří i sólově, průlivem pro neseriózní a nefiltrované nápady, pro které v jejich vlastních projektech možná není místo. Dělají hudbu pro specifickou cílovou skupinu a do té se trefují přesně a se vší silou neohraničené zábavy.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.
Klára Šajtarová 23.07.2024
Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore-punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam.