Martin Šmíd | Články / Recenze | 02.02.2023
Někdy nastane ta správná atmosféra, kdy z nálady samovolně kondenzují nápady. Duo Dev Lemons a Nicka Greena Queef Jerky ji zachytilo a vtisklo do pětadvacetiminutového hybridu hyperpopu a hip hopu. Možných původů tohoto jevu je spousta, ale pro Queef Jerky je to charisma, chemie a humor obou členů. Dev, Nick a další hostující (Hivemind, gabi belle a další) nezačínají od nuly. Všichni si svým mixem humoru a hudby vybudovali za posledních pár let na youtube věrnou a stále se rozrůstající fanouškovskou základnu hudebních nadšenců.
Samotná hudba je s internetem spojená tak silně, že se bez znalosti jeho vnitřních vtipů a referencí člověk u Queef Jerky neobejde. Queeflemania přidává na přirozeně se rozvíjející online humor svoji vlastní vrstvu, která bude zanedlouho překryta vrstvami dalšími, jež zkreslí její nynější kontext. To může být trochu mínus, ale naštěstí to skupina nebere tak vážně. Skupina totiž nebere vážně téměř nic. Aspoň to tak zní. V Brinterlude, repríze otvíráku Let Me See That Ass, jsou sloky vymyšlené na místě a pohybují se od imitací britských stereotypů k bezvýznamným citoslovcím. Humor zastřešený volně proudícím nonsensem běhá od vulgární obrazotvornosti k „tvoje máma“ vtipům. Vtip je vždy na prvním místě.
Stejně důležitá je pro Queef Jerky možná jen hudba. Ta stejně jako texty nezůstává dlouho na jednom místě. Protože co se nehýbe, není zábava. Osobité instrumentály se často změní uprostřed písně. Adam Levine Burger zničehonic přepne mezi zkreslenou basou do akustické kytary a svižného rytmu a Queef Stew změní beat aspoň třikrát. Queef Stew taky funguje jako středobod alba. Sedm hostů si předává mikrofon a soutěží o nejstupidnější hlášky. Soutěž končí nerozhodně. Ve svých sedmi minutách skrývá track nejsilnější a nejzapamatovatelnější momenty („Copy-paste it/Belly button can I taste it?“), ale zároveň ne zcela obhajuje svoji čvrt albovou délku. Tento přestupek však napravují kratší následující songy (Bungalow 42, Corporate Song).
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent. Queef Jerky je pro oba členy, kteří tvoří i sólově, průlivem pro neseriózní a nefiltrované nápady, pro které v jejich vlastních projektech možná není místo. Dělají hudbu pro specifickou cílovou skupinu a do té se trefují přesně a se vší silou neohraničené zábavy.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.